 |
|
 |
|
|
30.04.2011: Již zítra nové číslo! Máme zde další přelom měsíců a to znamená jediné - Vaše oblíbené noviny vydávají další číslo! Hrdě Vám představujeme nálož článků, která Vás odnese z Britainu až do Trinsicu! *Usmál se* Příjemné počtení přeje celá redakce Zemského Trubače!
01.02.2009: Nová redakceDnešním dnem, vyšlo první číslo vydané novým redakčním týmem. Také byly odstraněny některé drobné technické chyby na tomto webu. Přejeme Vám příjemné čtení.
04.09.2006: ÚpravyProběhly drobné úpravy, které se týkaly technického stavu tohoto webu. Byla aktualizována verze phpRS na poslední 2.8.0, s touto verzí přišlo několik změn. Bohužel jsme museli vymazat databázi čtenářů, proto se prosím zaregistrujte znovu, abyste mohli psát komentáře pod svým jménem.
|
|
|
 |
|
 |
 |
|
 |
|
|
<<
Září
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
| 7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
| 14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
| 21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
| 28 |
29 |
30 |
| | | |
|
|
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
Snadný zisk
Vydáno dne 21. 04. 2007 (3409 přečtení)
Druhá část
Mé další kroky vedli přímo k němu...
K mému mistru, ctihodnému Archibaldu Moorovi, jež se mne ujal a učinil mne svým žákem.
Můj mistr byl nevysoké postavy, spíše drobný, než hřmotný, ale čišela z něj síla. Do všeho se vrhal s energií jemu vlastní a nikdy ho neopouštěl takový potutelný výraz v jeho tváři.
Tím mne hned napoprvé zaujal.
Když jsem se ho ptal proč se neustále tak nenápadně usmívá, řekl mi, že Stvořitel vesmíru vyvedl drobný vtípek, který málokdo pochopí, ba co víc, ani si ho nepovšimne, ač ho má denně před očima.
Mistr mi také sdělil, že on jej rozpoznal i pochopil a proto se musí neustále umívat. Na mé naléhání, ať mi prozradí o co se jedná, zavrtěl vždy hlavou a začal se tvářit ještě potutelněji.
V takových chvílích jsem ho hluboce nenáviděl. Byl jsem přesvědčen, že ze mne dělá blbce a ještě si tím baví.
„Copak Tě trápí?“ otázal se mistr a vytrhl mne ze zamyšlení.
„Minulost, můj pane.“
Stručně jsem jej obeznámil s nabídkou Broka i o koho jde.
„Nabídku bys měl přijmout.“
Jeho pohotová a přímá odpověď mne zarazila.
„Ae můj pane, co má studia?“
„Neutečou. Navíc už ležíš v knihách moc dlouho, čerstvý vzduch a malé dobrodružství Ti prospěje. Navíc…“ ,významně se odmlčel,“ navíc by to pro tebe, jako budoucího Strážce Kamene mohla být dobrá zkouška tvých nových schopností. A hlavně jsem strašně zvědavý, co se to děje v mém poklidném tichém Yewu.“ Dokončil a významně povytáhl obočí.
„Jdi můj mladý akolyto, nechť se moudrost a síla nikdy neopustí.“
„Děkuji můj pane. Učiním tak, jak říkáš.“ Odpověděl jsem
a vyšel z místnosti.
Mé další kroky vedli do komůrky, ve které jsem poslední dobu žil. K truhle o které jsem si myslel,že zůstane dlouho zavřená…
Víko zaskřípalo…Pod nánosem pavučin se v truhle ukrývali balíky v lehce zažloutlém plátně. Postupně jsem je naskládal na stůl.
Už když, jsem si je prohlížel zabalené na stole začali se do mé mysli drát vzpomínky. Řinčení zbraní, střelba z Albaretů, úhyb, zálud, sek! Jako bych ještě včera u Pikové dámy popíjel s přáteli, hrál vrchcáby a připíjel na Zovenisovu jednotku, rytíře štěstěny a ty nejlepší šermíře, co kdy N’jelm poznal.
Ach mnoho bitec, mnoho slavných bitev jsem vybili, Stravo, Bitva o Britain, Kale…Kale… tančíme v rytmu tance smrti. Krev otočka zálud kryt. Podlaha klouže po krvi, ale bojuji dál… Bůh zatrať to místo!
Ale dosti vzpomínek, práce nepočká…
Spěšně jsem rozbalil balíky a začal se oblékat. Můj pohodlný šat nahradila drátem prošívané tunika, boty z jelenice vojenské škorně s pokovaným nártem. Dlouhé kroužkové kalhoty a šupinový bederní pás. Nakonec jsem si navlékl doublet a opásla se řemením. Nijak pevně , aby mi nepřekáželo v pohybu…
Nakonec jsem rozbalil poslední tři podlouhlé balíčky. Nejkratší meč tantó jsem si zastrčil za pas. Další dva dlouhé jsem si připevnil na záda…
Jako finální úpravu jsem si letmo sestříhal vlasy, aby mi nepadali do očí. Nepůsobil jsme nijak vábně, ale to nebyl účel.
Takto připraven jsme sešel do přízemí a nenápadně se vytratil zadem. Nechtěl jsem budit zbytečné pozdvižení…
K místu schůzky jsem šel oklikou, tak abych přišel z jihu. Šaty dělají člověka více, než si on sám myslí. Už při cestě lesem jsem najednou zjistil, že se bezděčně pohybuji lesem jako stín mé nohy měkce našlapují a vyhýbají se každé sebemenší větvičce. Na některé návyky si rozvzpomenete rychle…
Díky tomu jsem snadno minul Brokovu předsunutou hlídku. Povšiml jsem si ho ne proto, že byl neschopný, byl ukrytý dobře, nemohl tušit , že někteří… hmm… lidé… vidí ve tmě lépe, než ve dne.
Hbitě jsem vyšplhal na střechu srubu, protáhl se dírou doškách a lehce přistál na příčném trámoví. Chvíli jsme ležel zcela tiše a poslouchal, zda si nikdo nepovšiml mého postupu. Místnost pode mnou byla plná ozbrojenců. Na někoho čekali…
No opatrnost velí zjistit nejdříve co nejvíce , než se někam bezhlavě vrhnu. Svou hlavu mám poměrně rád a její ztráty bych litoval. Tak uvidíme Broku, proč tu si, co chystáš. Jen trpělivost…
( Celý článek | Autor: Liška v Poště |
Počet komentářů: 128 |
Přidat komentář |
 | Zdroj: Liška v Poště[Cerveza] )
|
|
 |
|
 |
|
|