Už bylo na čase tohoto trpaslíka vyzpovídat. Unikal nám moc dlouho. A nakonec se z toho vyklubal velice zajímavý rozhovor. Jen si o něm udělejte obrázek sami...
Redaktor: Ha, pane Rytíři?!
Redaktor: Měl by jste čas na slovíčko nebo tak raději na 200?
Krudd Grimdaal: Zdravíčko, určitě, povídej *pousmál se*.
Redaktor: *vytahuje brk a papír*
Krudd Grimdaal: *odkašlal si*
Redaktor: Mohl by jsi nám něco prozradit o své minulosti? Tedy co bylo před tím než jsi se stal Rytířem? Můžeš klidně začít od malinkého trpaslíčka. Rádi si to vyslechneme.
Krudd Grimdaal: To věřím, ale spíš popovídám něco o minulosti tady v zemi Kelevarské. Než jsem se stal Rytířem... Určitě víš, že do Řádu jsem se dostal spolu s přáteli, gildou PfP. Abych řekl pravdu, zpočátku jsem se vstupu do Řádu dost bál, protože je to velká čest a odpovědnost. Na to se poslední dobou dost zapomíná. Nevěděl jsem, jestli budu pro Řád ten pravý, ale moji přátelé mě dost povzbuzovali a já se čím dál tím víc cítil s Řádem propojen. Od té doby už uplynulo dost času a já se neustále snažím vystupovat za Řád tak, jak ho cítím. Osobně nechci rozdělovat dobu před a po Rytíři, budu pořád ten obyčejný malý trpaslík. Jen mě to potěšilo, protože to co dělám, dělám doufám správně. A vždy se budu chovat tak, abych ukázal dobrou stranu Řádu, takovou jaká by měla být. Dál bych se už nerozváděl, aby někdo neusnul.*směje se*
Redaktor: *uculuje se* neboj já píši tak moc, že neusnu.
Redaktor: Byla, nebo je v Řádu nějaká osoba, které tě tak trochu inspirovala? Nebo to prostě přišlo až s rozhodnutím celé gildy?
Krudd Grimdaal: Nepůjdu daleko, vždy jsem měl jako vzor BeerManna, jestli mě někdo inspiroval, jak by měl Řád fungovat, byl to právě on. Vlastně pořád je, ale zrovna je na právoplatném odpočinku.
Redaktor: Ano, ano BeerMann je všem dobře znám. A teď trochu z jiného soudku. Víme, že jsi trollobijce a víme i že trollobijcem se člověk nestane jen tak. Jaká událost tě k tomu vedla? Opravdu hledáš hrdinskou smrt v bitvě?
Krudd Grimdaal: Člověk se ani trolobijcem stát nemůže, je to starý trpasličí klan. Náš bůh je Bragni, předek všech trpasličích zabíječů (trollobijců), který se stal trollobijcem po své nedbalé práci v chodbách, které se zřítily a zabily několik trpaslíků. Bojoval dlouho a těžce, aby získal čestnou smrt. Nakonec byl odměněn božstvím. A to mluví za vše, trollobijcem se trpaslík stane, aby odčinil své hříchy či chyby. Já sám jsem kdysi toužil po slávě a ta se mi stala osudnou. Stála životy mých trpasličích přátel. Nerad o tom mluvím, ale doufám, že svoji čest mezi svým lidem získám zpět. Čestnou smrt stále hledám, nedávné zlo, které ustoupilo do pozadí - Nekromanti mají nemalou roli v mém osudu a hlavně bojem proti jsem se snažil dosáhnout hrdinské smrti. Ale zdá se, že ještě nenastal čas, abych vstoupil do síní svých otců. Kdoví, co mi osud ještě přichystá...
Redaktor: Ach ano omluv mě, tak snadno se splést a použít slovo člověk u trollobijců je opravdu pošetilé.
Redaktor: Určitě jsi již prošel mnoha bitvami. S kým/čím nejsilnějším jsi měl tu čest se utkat?
Krudd Grimdaal: Pár jich už bylo, ale nejsilnějším nepřítelem se pro mě stal ten, kdo stojí za mým osudem a zabil mé přátele bez mrknutí oka, já sám jsem přitom nezmohl nic. Jinak jsem zde potkal mnoho stvůr temnot, ale žádná se nemůže rovnat právě onomu kouzelníkovi. Bohužel ty vzpomínky ve mě vyvolávají chmury, změňme téma. Díky.
Redaktor: Dobrá přejdeme tedy k něčemu méně chmurnému. Co ty a ženy? Dáváš přednost nějakým krasotinkám (elfky, půlelfky, lidské žínky), nebo zastáváš názor že není nad pořádnou 150 kg trpaslici, jíž pořádně zataháš za vous?
Krudd Grimdaal: To je opravdu obrat *usmál se*. Rozhodně jako většina trpaslíků mám radši pořádnou trpaslici s bujným vousem. Ale těch tu opravdu moc není, už dlouho jsem žádnou neviděl. Naposledy při mé poslední návštěvě u nás v Durrag-Dolu (pevnost trollobijců) *promnul si vous*. Ale poslední dobou se tam vracím stále častěji, to víš, chybí mi trpasličí království, kde mají pořádné pivo.
Redaktor: Takže zdejší pivo není to pravé? Já tedy slyšel něco o tom, že lidé s vámi těžce drží krok, ale když jsem tuhle viděl slečnu Enexel, tak nevím co je na tom pravdy. Vypila tak 3 vědra piva jakoby nic.
Krudd Grimdaal: Přesně tak, některé pivo není špatný, ale trpasličí je prostě trpasličí. Správně silný tak jak má pro trpaslíky být. Nevzpomínám si, že bych ji někdy viděl pít se mnou, ale určitě to prověřím, slečny obvykle nepatří mezi pijáky, kromě trpaslic samozřejmě.*směje se*
Redaktor: Ano to dozajista. Zajímaly by mě a nejen mě tvé vztahy s ostatními trpaslíky. Nestraní se ti, když jsi trollobijce? Nebo s nimi vycházíš dobře?
Krudd Grimdaal: V hlavním království na nás koukají samozřejmě jako na ty, kteří ztratili svoji čest. Ale pokud šlo o obranu království, vždy jsme byli nejlepší bojovníci a společenský postavení šlo stranou. V ostatních místech v naší zemi to už bývá lepší a najdou se i tací, kteří nás obdivují, ale těch je opravdu po málu.
Redaktor: A co zdejší trpaslíci?
Krudd Grimdaal: Není jich mnoho, ale s těmi vycházím dobře. Možná pocházejí z jiných zemí, kde trollobijce až tak neznají. Ale jde o to, že na nás koukají s opovržením spíše starší trpaslíci, kteří jsou stálými obyvateli trpasličího království. U nás se hodně dá na pověst a na minulost. Hanbu neuvalíme na sebe, ale na celou rodinu.
Redaktor: Ano vím, že to pro vás moc znamená. Zažil jsi nějakou hodně zajímavou a vtipnou příhodu za dobu, co žiješ v našem království?
Krudd Grimdaal: Zrovna si na nic zvláštního nevzpomínám. Ale nedávno jsem měl zajímavý rozhovor s jedním neutrálem za přítomnosti Whoora a ten neutrál se po kratším rozhovoru zeptal, jak musí být bohatý, aby mohl být Rytířem. Docela mě to pobavilo.*směje se*. Chvíli trvalo než jsme mu vysvětlili, že to není o penězích.
Redaktor: No ano. Teď jsi mi přímo předhodil to, co jsem měl na jazyku. Jak si myslíš, že Rytíře veřejnost vůbec přijímá? Respektive přineslo pasování do tvého života nějaké změny v tom jak tě vnímá okolí?
Krudd Grimdaal: No už jsem potkal pár takových, kteří si mysleli, že se stanu arogantním. Ale spíš mě zdraví víc neznámých lidí a chce si povídat. Takže si myslím, že moje okolí mě vnímá dobře, snad pořád stejně. Největší změna, kterou mi to přineslo, je asi míra odpovědnosti. Jinak veřejnost podle mě přijímá Rytíře individuálně, ani ne jako celek, ale spíš jak dotyčné znají osobně.
Redaktor: Mnozí možná netuší, co to pro tebe obnáší být Rytířem. Můžeš nám nějak tedy přiblížit tvé povinnosti z toho vyplývající?
Krudd Grimdaal: Povinností Rytířů je bránit království a Královnu samotnou, to je jejich hlavním úkolem a největší povinností. Zároveň pro mě rytířský titul přináší obraz celého království, to jak se člověk chová, jak vystupuje, jak je ochotný pomáhat druhým, ukazuje ostatním, proč je Rytířem. Proto bych za Rytíře považoval morálně bezúhonné lidi či trpaslíky nebo jiné bytosti.*směje se*
Redaktor: I elfy?
Krudd Grimdaal: Nechtěl jsem to říkat na plno, ale elfy samozřejmě taky.*zubí se* Jsou tady překvapivě i slušní elfové.
Redaktor: Dobrá to byl trochu nevhodný dotaz, přiznávám, samozřejmě o elfech jen v dobrém.
Redaktor: O některých bojovnících se říká, že milují svou zbraň. Je tomu i tak u tebe? Máš rád svou sekyru? Dal jsi jí jméno?
Krudd Grimdaal: Samozřejmě, že miluji svoji sekeru. My trpaslíci si na svoje zbraně docela potrpíme. Mám svoji sekeru vždy po ruce, i když spím.*směje se* Samozřejmě, že kuš má své kouzlo, ale sekera je sekera. Baruk Khazad!. Jméno jsem jí zatím nedal. Ale určitě by si nějaký zasloužila...možná „Kráječ zeleného masa“. Ale to bych opravdu musel ještě promyslet.*směje se*
Redaktor: Zelené maso? Nevěděl jsem že pracuješ také v řeznictví *směje se*
Krudd Grimdaal: No i tak si někdy připadám, ale myslel jsem zelené kůže (i to maso má podobnou barvu), orky, gobliny a podobnou pakáž.*zubí se*
Redaktor: *směje se*
Redaktor: Mnozí tví spolubojovníci tvrdí, že s kuší v ruce jsi opravdu dobrý a prý také pořádáš výukové hodiny pro mladé Řádové bojovníky. Co je na tom pravdy?
Krudd Grimdaal: Pokud to říkají.*směje se* Už jsem dlouho nic nepořádal, ale čas od času, jsem spolu s dalšími pořádal takový trénink, který by je měl připravit na boj. Ale sám si myslím, že nejlépe se boj s kuší naučíš přímo na bojišti. Nerad bych aby se zapomnělo na ostatní, kdo pořádají tréninky, rozhodně to nevedu, doufám že jsem dodal spíš takový impuls. Musím říct, že samotní Panoši se toho chytli. Vlastní iniciativa je vždy důležitá, stejně jako vytrvalost, jen tou se dosáhne cíle. Nikdo nemůže čekat, že přijde a všechny porazí, vše chce čas a taky štěstí.*směje se*
Redaktor: Ano nesnadná je cesta bojovníka. Uvažuješ nad budoucností, nebo spíše žiješ ze dne na den? Pokud myslíš do budoucna, co by jsi chtěl dokázat? Jaký sen si chceš splnit?
Krudd Grimdaal: Nevím, jestli mám ještě nějaký sen. Jsem spokojen, jak to je, přátele mám a to je hlavní. Mít vedle sebe někoho, kdo tě podrží. A co bych chtěl dokázat, hlavně to, aby v zemi panovalo dobro a zlo se nedostalo dál než by bylo zdrávo....pro to budu vždy dělat vše.
Redaktor: No myslím, že tě už trápím dostatečně dlouho. Takže moc ti děkuji za příjemný rozhovor a přeji ti, ať se ti nadále daří minimálně tak dobře jak tomu bylo doposud.
Krudd Grimdaal: Nemáš za co, i já jsem si rád popovídal a díky za přání, snad se vyplní. Já tobě a vlastně celé redakci zase přeji, aby vám to dobře klapalo a aby jste měli dost sil tvořit noviny tak pěkně jako doposud. Měj se.