 |
|
 |
|
|
30.04.2011: Již zítra nové číslo! Máme zde další přelom měsíců a to znamená jediné - Vaše oblíbené noviny vydávají další číslo! Hrdě Vám představujeme nálož článků, která Vás odnese z Britainu až do Trinsicu! *Usmál se* Příjemné počtení přeje celá redakce Zemského Trubače!
01.02.2009: Nová redakceDnešním dnem, vyšlo první číslo vydané novým redakčním týmem. Také byly odstraněny některé drobné technické chyby na tomto webu. Přejeme Vám příjemné čtení.
04.09.2006: ÚpravyProběhly drobné úpravy, které se týkaly technického stavu tohoto webu. Byla aktualizována verze phpRS na poslední 2.8.0, s touto verzí přišlo několik změn. Bohužel jsme museli vymazat databázi čtenářů, proto se prosím zaregistrujte znovu, abyste mohli psát komentáře pod svým jménem.
|
|
|
 |
|
 |
 |
|
 |
|
|
<<
Září
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
| 7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
| 14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
| 21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
| 28 |
29 |
30 |
| | | |
|
|
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
Příběh na pokračování - Tajemství I.
Vydáno dne 24. 11. 2006 (2685 přečtení)
První díl je úvodem do série, tedy není přiřazeno hlasování. Od příštího vydání hlasování bude, jak jste zvyklí.
Jak jsem si ho tak prohlížela, tu jeho magickou zbroj, projel mi mráz po zádech. Co já tu proboha dělám v tom mém obyčejném železném brnění? Asi bych si měla obstarat něco lepšího. Měla bych zahnat ten divný pocit strachu, který v sobě mám, a vymyslet taktiku, jak se v aréně co nejdéle udržet. Co se mi na něm nelíbí? To jeho tlusté tělo, ty špeky, které má pod brněním? Ne, to je něco jiného…Co to má za rýhu na jeho zbroji? K sakru, přes tu úzkou štěrbinu v helmě nelze nic pořádně vidět…
Jak jsem se snažila zaostřit na tu rýhu, pořád jsem přemýšlela, co by to mohlo být? „Připraveni?“ Hmm, od čeho by ta rýha mohla být? „Hej ty mládenče, jsi připraven?“, zařval znovu soudčí. Probrala jsem se. Najednou mi to došlo…Je to špatně spravené brnění… „Nezdržuj!“ zařvaly ochozy… „Jsem! řekla jsem rozpačitě. Než jsem se vzpamatovala, už se na mě ten tlusťoch valil!
Úskok vpravo! Au! Jeho nabroušena sekera projela mým brnění na rameni jako máslem a zasáhla mě. Musím sehnat čas! Poodběhla jsme do protilehlého koutu a čekala až se ke mně ta hrouda plechu přivalí, napřáhl se a uskočila jsem. Rychlou otočkou jsem se mu dostala za záda a vší silou se rozmáchla. Ozvalo se jen skřípění plechů, spíš jsme si ohnula svůj meč než bych poškodilo jeho brnění. Hora se otočila a napřáhla se..Rychlým kotrmelcem vzad mizím drtivé ráně. Odbíhám do kouta, kde se snažím popadnout dech. Co se to se mnou děje? Rána mě pálí jak čert, motá se mi hlava, špatně zaostřuji…Ach ne, že on si tu sekeru otrávil?! Barbaři.
Přes zamlžené oči vidím tu hroudu u sebe, uskakuji…Ostří protivníkovi sekery se jen svezlo po mém brnění…Naštěstí. Rychlým skokem jsem v protilehlém rohu. Cítím jed, jak mnou proniká. Cítím se uvolněně, nesoustředěne. Musím se sebrat a vypadnout proti němu, to je má poslední šance! Zahodila jsme svůj dřevěnný štít a pěvně svírám meč v ruce. Pomrkávám očima a snažím se zaostřit, už je u mě, napřahuje se a…vražím mu vší silou meč do rýhy na hrudi, projel! Uskakuji bokem, sleduji nepřítele. Ten pouští sekeru, potácí se a padá k zemi. Zem se otřásla a já z jeho těla vytahuji svůj meč. Ochozy mlčí udivením. Beru od soudce měšec s odměnou a odcházím z arény. Motá se mi hlava, musím se omýt…
Ach, ta hrozná bolest hlavy! Nevrle otvírám oči…Hm, kde to jsem? To jsem se zase někde opila a bůhví co jsme dělala. Bože, jsem tak malátná…Ježiš, kde to jsem? Samé postele tu jsou, vypadá to tu jak u ranhojiče. „A, princezna se nám probrala.“ Promluvil na mě mladík, který vyšel zpoza rohu. „Kdo je u tebe princezna?“ vyjela jsem na ním ostrým hlasem. „Přece ty." rozpačitě se usmál. „To mi došlo, nikoho jiného tu nevidím…Kde to jsem?“ „V Britain, u ranhojiče. Ten chlapík, s kterým jsi bojovala, používal zakázaný jed z mořské medúzy. Po tom, co jsi vyšla z arény, jsi sebou praštila o zem, naštěstí tě sem ihned přinesli sem. O chvíli později a už by jsi tu nebyla.“ „Parchant.“ Procedila jsem mezi zuby. „Co jsi říkala?“ „Umřel alespoň?“ „Víš dobře, že na turnajích je vždy přítomen nejlepší mág, který kouzlem vrátí mrtvole život…Takže to přežil, ale dal jsem po něm pátrat.“ „Kdy odsud budu moct vypadnout?“ „Klid slečno, musíš nabrat zpět sílu.“ „Ty slečny a princezny si nech doma, na to já nejsem zvědavá.“ odsekla jsem drzým tónem. „Pravda, ještě jsem jakživ ženu neviděl bojovat a podle toho, co jsem slyšel, jsi si vedla více než dobře.“ „To je možný, ten tlusťoch se jen tak valil. Ví ještě někdo kromě tebe, že jsem žena?“ „Ne, nikdo tu od té doby nebyl.“ „Tak to nikomu neříkej, nemám to zapotřebí.“
Zavřela jsem oči a vychutnávala si cukání v ráně, asi jsem na chvíli usnula či jsem nevnímala okolí. Probrala jsem se až, když jsem cítila, jak si někdo sedl ke mně na postel. Dál jsem ležela v klidu a teprve, když jsem cítila, jak pohnul rukou, vyjela jsem po něm. Tvrdým stiskem jsem ho chytla za zápěstí a zkroutila mu ruku. Zaúpěl bolestí a upustil dřevěnou misku na zem. Vše se to odehrálo tak rychle, že až po dopadu misky na kamennou podlahu jsem si uvědomila, že je to ten mladík, co mě ošetřuje. Povolila jsem sevření a zpátky si lehla. „Vidím, že se ti síla vrací rychle..“ zamumlal, když si zaujatě prohlížel červenou otlačeninu na zápěstí. Sehnul se pro misku, která naštěstí dopadla na dno. „Chtěl jsem ti jen ošetřit ránu.“ Mlčky jsem se posadila na postel, bylo mi trapně, jak jsem po něm vyjela, ale omlouvat se mu nebudu, na to mám svou hrdost. „Mohla by jsi si vyhrnout rukáv?“ řekl polohlasem a červenal se, jako bych se snad měla svléknout celá. Vyhrnula jsem si ho a natočila se ramenem k němu. Opatrně rozvázal obvaz. Nedalo mi to a podívala jsme se na ránu. Viděla jsem ji jen z části, ale i tak se mi pořádně zvedl žaludek a rychle jsem odvrátila hlavu. „Copak, nemáš ráda krev?“ „Cizí krev mi nevadí, vadí mi moje.“ Se zatnutými zuby jsem očekávala bolest, které léčebné masti přináší. Spousty rozdrceného česneku, jehož smrad by probudil i mrtvolu.
Mladík vstal a šel ke stolu, slyšela jsem, jak stříhá látku. Pak se ozvalo šplouchání vody. Vracel se ke mně, v jedné ruce měl hadřík, z kterého kapala voda, v druhé nesl dlouhý suchý kus. Posadil se opět u mě na posteli, suchý kus si odložil. Ten mokrý s přesností přehnul na polovinu a opatrně se mi dotknul rány. Opatrně, až s něžností mi ránu otíral. Uvádělo mě to do rozpaků, nebyla jsem zvyklá na takové chování. „Rychle mi tam plácni tu smradlavou mast a zavaž mi to, chce se mi spát.“ řekla jsem hrubě, asi abych zakryla své rozpaky. Pustil zakrvácený hadřík na zem a vzal do ruky misku s mastí. Nabral na pachtli mast a já očekávala bolest. Ostřejší než jsem kdy zažila se dostavila velmi brzy, nezaúpěla jsem ale, jen jsem křečovitě zavřela oči. Po chvíli jsem je otevřela, zajímalo mě, co dělá. Opět s absolutní přesností skládal ten suchý kus látky do podlouhlého obvazu. Pak doprostřed kydl mast a přiložil mi ho na ránu. Zbytek obvazu mi obtočil kolem ramene a uvázal. „Netlačí tě to moc?“ „To je v pohodě. Jsem zvyklá.“ „Všiml jsem si.“ Podívala jsem se na něho nechápavým pohledem. Opět zrudnul.
„No, jak tě sem přinesli, předpokládal jsem, že jsi muž. Sundal jsem ti ramena brnění, abych ti rychle mohl dát do rány protilátku.“ Odmlčel se, bylo na něm vidět, jak přemýšlí nad tím, co řekne. „Když se tvůj stav stabilizoval, sundal jsem ti helmu. V tu chvíli jsem si pomyslel, že jsi opravdu mladý hoch. Když jsem sundal hrudník, nešlo si nevšimnout, že jsi žena.“ Sklopil zrak a se zájmem si prohlížel své boty. Čekala jsem, co řekne dál. „Když jsem ti sundal železné nohavice, nešlo si nevšimnout jizev…Od čeho je máš?“ upřel své oči na mě. Rychle jsem uhnula svým pohledem mimo. „To je jedno. Jdu spát.“ Lehla jsem si, zavřela jsem oči a snažila se přinutit k spánku. Sakra, proč se o mě tak zajímá?! Až do teď jsem každému byla ukradená a bylo mi hej.
( Celý článek | Autor: Taoki |
Počet komentářů: 55 |
Přidat komentář |
 )
|
|
 |
|
 |
|
|