Jelen nervózně zastavil svůj pomalý krok,rozhlédl se po mýtině která se před ním otevřela východem z lesa a jeho temně černé oči bedlivě začaly prozkoumávat okolí.Zvedl hlavu a svými nozdrami nasál vzduch.Pro náhoného pozorujícího by bylo zřetelné že znervozněl a jeho tělo jakoby téměř zkamenělo.Otočil hlavu k severu,právě odsud ho cosi zneklidňovalo.Z druhého konce mýtinky,kde začínala další čast lesa, jeho nozdry zachytily jemný štiplavý pach kouře.Otočil se a raději odkráčel na zpět do houštin odkud vyšel.

Pramínek jemného kouře se proplétal mezi stromy.Jeho cesta začala u ohniště, tady malého skomírajícího ohýnku, kde teď dokola sedělo osm mužů s hlavami svěšenými dolů.Jejich unavené obličeje vypadaly jako vytesané do kamene.Zbroje, které byly na mnoha místech prosekány, zakrvaveny a jinak poškozeny tomuto obrazu dodávaly démonický zjev. „Mě se to nelíbí“ , pronesl jeden z nich.
Jeden z mužů pozvedl hlavu :
„A co by jsi navrhoval jiného Gorlene?“
Jmenovaný se podíval a na jeho tváři se objevil nic neříkající výraz :
„Rozhodně ne tohle Cedriku,to se rovná sebevraždě a ne pomstě,kterou se zde snažíme už nějaký čas vykonávat.“
„Já nevím v čem vidíte problém, vždyť i předtím jsme útočili na vévodovy jednotky, které měli jasnou převahu a vždy jsme uspěli “, ozval se další hlas.
„Milý příteli, ale uvědom si také laskavě kolik nás začínalo, počítal jsi to někdy? Pokud vím,bylo nás na začátku tohoto malého povstání tři tucty.A kolik je nás dnes? Osm.“, ozval se další hlas.
Muž, z jehož úst vyšla poslední věta povstal a začal pomalu obcházet ohniště.Nyní bylo možné vidět jeho rozložitou a mohutnou postavu, kterou překrývalo kroužkové brnění přes které byla navíc natáhnuta tmavá kožená prošívanice s malými kovovými hřeby.Také další věc, která na něm byla nepřehlédnutelná, byla veliká jizva na obličeji táhnoucí se od brady směrem nahoru až k obočí.
„Víš Krongore, já si myslím, že se již bojíš, že nejsi už takový válečník jako dříve“, pronesl další hlas.
Jmenovaný se zastavil a podíval se směrem, odkud vyšel hlas.Jeho pohled se zastavil na mladíkovi, který k němu nebojácně vzhlížel.
„Tak bojím? Myslíš že se bojím chlapče? Kolik ti vlastně je let?Kolik jsi již skolil svým mečem nepřátel?“
Mladík povstal : „Určitě ne tolik co ty, ale nebojím se skolit další když bude potřeba.“ „Víš co právě rozděluje starého a zkušeného válečníka od takového zbrklého štěněte jako ty?To,že starší válečník bere životy jen když již nezbytně musí, protože s každým koho zabiji, umře i kousek mne, to že starší válečník už toliko neriskuje a více přemýšlí než se do něčeho pustí.Tohle je vše, co se ještě potřebuješ naučit Arlene.S tvoji slávou z bitev také roste velikost tvých vlastních démonů, ale na to přideš až zestárneš, zda ti to ale tvé vřeteno osudu dovolí.“, pronesl Krongor krátkou řeč.
„Takže tento plán zaútočit na vévodův doprovod v úzké části řeky Oiakram,když budou přecházet brod, není dobrý nápad?Proč?“, zeptal se další hlas.
„Protože tentokrát bude vévoda útok na svůj doprovod očekávat.Dle toho co vím,bude jeho skupina převážet a doprovázet jakousi mladou šlechtičnu i s hromadou zlatých.Můžeme očekávat opravdu silný doprovod a v případě,že jich bude jen dvojnásobek než nás,je tu veliký risk, že je nedokážeme v brodě svými luky zastavit nebo přemoci.Pokud se dokážou dostat ven,jediná šance bude ukrýt se v lese,ale i tak není zaručeno, že těžce ozbrojení vojáci nás nepřemohou.Nelíbí se mi to, je to příliš nebezpečné.“, odpověděl klidným hlasem na otázku Krongor.
„A co na ně zaútočit luky hned jak vjedou do lesa,rychle se stáhnout, přemístit a pak zaútočit jinde a opět to stejné?“ ,padla otázka od Arlena.
Další z mužů jménem Erogel se podíval na mladíka :
„Protože i když první útok dopadne dobře a bude na naší straně beze ztrát, další budou očekávat a budou na něj připraveni.Pak bychom padli a co bude dál?“
Krongor s vážnou tváří řekl:
„To je pravda, musíme to vymyslet jinak.Útok musí být krátký, smrtonosný a přitom pro nás relativně bezpečný.“
„Takže jsme tam, kde předtím.Jak to chceš provést?Kde vybrat místo?“,povstal od ohniště další muž.
„Dyganele, pokud si myslím, kam směřují kroky Krongora, buď bude pro nás tentokráte lepší vynechat nebezpečný boj, který by mohl přivést jedině další oslabení a to si nemůžeme již v tomto počtu dovolit, nebo tu družinu navést někam do míst, kde budou mít jen velmi slabou možnost obrany a my přitom výborné možnosti pro útok,není tomu tak?“ ,pozvedl svoji hlavu směrem na Krongora poslední muž,který do této chvíle pouze tiše sledoval a poslouchal dění kolem sebe.
„Přesně tak Ildare,teď jenom přemýšlím a probírám možnosti v mé mysli.Ale nic rozumného mě nenapadá“, povzdechl válečník.
Jeho pohled sjel k Ildarovi :
„Co ty si myslíš?Řekni mi prosím,zda máš nějaké řešení.“
Posledně jmenovaný se jen pousmál a rozhlédl se po svých druzích :
„Určitě nikoho nebudu přemlouvat,že to, co navrhuji je správné.Všichni víme, za co tu bojujeme, vévoda povraždil naše rodiny, spousty druhů ve zbrani, spousty přátel...Myšlenka na pomstu je to jediné co nám vlastně na tomto světě zůstalo a prolitá krev našich nepřátel jediná útěcha které se nám dostává.Zemřít v boji a setkat se na druhé straně řeky s moji milovanou,to mě několikráte již napadlo, ale nesmí k tomu dojít dříve, než bude má pomsta vykonána a dokonána.Pamatujete si na tu malou skalnatou úžinu v lese na jihu od brodu,jak tam vede ta cesta?“
Cedrik se usmál :
„To je nápad, tam by se dalo výborně zaútočit a přitom být krytí skalami a mít výškovou převahu.“
„Ale jak je tam dostat?“ , zeptal se Arlen.
Krongor se podíval po mužích :
„To je jednoduché, nedáme jim na výběr jiné cesty.“
„Jak to chceš udělat?“ ,podíval se na něj Egorel.
Ildar vstal a protáhl si končetiny :
„No, to by nebylo zase až tak složité, je potřeba jenom zahradit jiné cesty popadanými kmeny, kameny a vším dalším možným co nám les nabízí a dát jim na výběr pouze tu cestu,kterou sami vytvoříme až k úžině, ale budeme muset udělat spousty práce, na první pohled to musí vypadat jako opravdu nenápadně, jako velké a těžké překážky, které mohly být vytvořeny třeba nedávnou vichřicí a budou jenom velice težce odstranitelné a přitom je nesmí napadnout, že je vedeme do pasti.“
„Jenže tohle přesně je určitě napadne,ale i tak se mi ten nápad líbí.Ale pro jistotu bych udělal toho nepořádku kolem cest vícero i na místech,kde se nekříží žádně cesty.Třeba to pak bude vypadat přirozeněji“, zamumlal Krongor
„Co to má být vůbec za tu šlechtičnu?“, ozval se po dlouhé době Cedrik.
„Co jsme slyšeli mezi lidmi na trhu,nikdo pořádně neví, prý je ale z velmi urozeného rodu kdesi na východu a sem má být provdána za vévodu.Pokud by se vše pěkně vydařilo a zdařilo,mimo porážky vévodových vojáků,budeme mít truhlici zlata a nakonec i jeho budoucí ženu.Mohlo by z toho pak být jěště daleko vícero peněz,kdyby ji musel od nás vykoupit.Měla by tu projížďet příští týden,takže je potřeba se pořádně poradit.Necháme pro tentokráte projet vévodovi oddíly přes les aniž bychom si jich povšimli, nebo zaútočit? A pokud ano, kde a jak?Udělat to jako to navrhoval Arlen nebo jako Ildar?Nebo zkusit prvotní návrh zaútočit na brodu?“ , pronesl Krongor.
Muži se dali opět do přemýšléní,ale bylo více než jasné,že něco udělat musí.......

Takže to by byl začátek...do hlasování bych dal následující možnosti:

Nechat projet oddíl bez povšimnutí

Zaútočit luky,stáhnout se a pak znovu

Útok na brodě

Navést vévodův oddíl do pasti v soutěsce

Nechci další pokračování