Vyrazil jsem se podívat na nedělní turnaj avšak jaké bylo mé zděšení, když spolu se mnou fandil i svatební praporec. A jelikož byl celkem ukecaný, rozhodl jsem se ho proklepnout.
Redaktor:
Hele ukecaný prapore. Viděl jsem toho opravdu hodně. Obrovské liščí ocasy a tak podobně, ale mluvící praporec ještě opravdu ne. Můžeš mi prosím tedy vysvětlit, kde jsi se tu vzal?
Praporec:
Královský krejčí mě ušil na počest svatby královny, musím si ale postěžovat. Nikdo se o mě nestará. Visím si tu celý den a divní lidé na mně konají potřebu.
Redaktor:
To musí být dozajista strašný pocit (pozn. red.: redaktor určitě mluví o svém plném močovém měchýři).
Praporec:
Nejhorší na tom všem je, že oni se tím ještě doslova baví. Jsem přeci prapor ke zvláštní příležitosti a oni na to všichni kašlou (pozn. red.: kdyby se praporec mohl tvářit, určitě by vypadal smutně). Holt je to můj smutný osud. Ale naděj umírá poslední.
Redaktor:
Ano je to určitě strašně depresivní. Myslíte, že máte šanci zajistit si nějaké potomstvo, než vás ehm… ustřihnou?
Praporec:
No to je těžká otázka. My závěsy nemáme možnost rozmnožování (pozn. red.: chudák prapor se nikdy nedozví o co přichází…), takže musíme věřit, že sváteční události se budou konat stále častěji.
Redaktor:
To vám ale rozhodně hrozí, že si nějakou dlouhou dobu opravdu poležíte.
Praporec:
Viset nebo ležet, to je jedno. Toto téma je opravdu kuriózní.
Counselor Arzit (nějak se zapojil…):
To musí být hrozné viset tu. A čekat až se něco bude dít a nemoci se kouknout jinam (pozn. red.: v tu dobu je kolem praporu několik slečen a dělají si z něj srandu).
Praporec:
Slečny si evidentně neuvědomují, že já vnímám. A já vidím více než ostatní smrtelníci. Takže to není tak zlé.
Redaktor:
A jak je možné, že vůbec můžete mluvit? Ostatní prapory nemluví…
Praporec:
Už jsem to říkal jednou. Každý, kdo mluví s praporem, je blázen. Prapory přece nemluví.
Redaktor:
A proč vám trčí bota? (pozn. red.: Arzit se začal zákeřně chechtat…)
Praporec:
Éééh…
Redaktor:
No?
Praporec:
Éééhm… eh… to… to… To si tu zapomněl nějaký opilec. Nepaří mně. (pozn. red.: Zapíchl jsem do boty hůl…)
Áááááj! No asi je čas jít s pravdou ven. Jsem mluvící prapor s borami.
Redaktor:
Nevěřím. A proč vám trčí kus tuniky?!
Praporec:
Už jsem o tom mluvil, to je kus látky na spodku.
Redaktor:
Já si myslím, že nás všechny balamutíte.
Praporec:
Já se bojím, že se nemýlíte.
Redaktor:
Odhalíte se dobrovolně?
Praporec:
Nic jiného mi asi nezbývá.
Udělalo se „puf!“ a zpoza praporu vyskočil AVATHAR. Měli by ho zavřít za to, že si z lidí dělá srandu. Ale prošlo mu to…
A ještě jsem stihl konec turnaje a tak vám zde házím foto vítězů…