 |
 |
||
|
|
|||
 |
 |
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| |
 listy z KostniceVydáno dne 17. 11. 2006 (2607 přečtení) Ano, stalo se... "Kde je zase ta Taoki?", proletělo mi hlavou, když jsem seděl v redakci a jako obvykle nedělal nic jiného než pokuřoval svoji dýmku nacpanou seveřanským tabákem a nohy měl pohodlně usazené na stole. Jo, život redaktora je dobrý....máte kde být v teple a v suchu, občas i něco na jídlo donesou a přitom se moc nepředřete. Jen si musíte pohlídat, aby noviny vyšly včas a byly také jaksepatří řádně upraveny a opraveny. Čekal jsem na Sparhawka, ale ten taky nikde, Liška byl asi zalezlý někde ve své noře a tak jsem se rozhodl, že půjdu vypít pár pint dobrého Britainského piva. Třeba až se pak vrátím, někoho zde najdu. Jenomže to jsem ještě netušil, co se mi přihodí cestou. Na rameno mi přistál jakýsi drzý pták, který vypadal na nějáký druh kosa a navíc mě svým zobákem štípl do ucha. Nechám si sice obyčejně líbit hodně, ale toto bylo i na mě moc, tak jsem se rozhodl, že to samozřejmě nenechám jen tak být a drzého ptáka ztrestám. Ohnal jsem se po něm, ale mrška čiperná uletěl rychleji, než se ho stihla dotknout má seveřanská ruka. Považoval jsem tuto záležitost tedy za vyřešenou, sic ne v můj prospěch, ale nu což, člověk nemusí přeci jen vždy vyhrávat. Jenže co se nestalo náhle potom, ujdu dva kroky a mám ho zase zpět na rameni. Opětovně mě štípl zobákem do již lehce nateklého ucha a hned poodletěl kousek ode mne, kde si sedl na malé ráhno u domku a jakoby nic, se na mě nechápavě díval. "Já ti dám", prolétlo mi hlavou a vydal jsem se k němu. Jenže on zase kousek poodletěl a usadil se tentokráte na větvi staré jabloně a tvářil se opět jako že se nic neděje. Následoval jsem ho a začal být opravdu rozzlobený. Pořádně jsem ho zaměřil svým pohledem a k mému překvapení jsem u něj na pařátku uviděl kousek namotané látky z šatů,které jsem naposledy viděl na mé jediné lásce Taoki. V té chvíli mě to trklo...on mi někam ukazuje cestu... Jen jsem se žalem v hlasu zašeptal: „Ukaž mi cestu“ Kos,jakoby rozuměl přesně tomu, co jsem mu řekl se rozletěl směrem na jih a já ho následoval. Asi po dvou hodinách cesty jsem dorazil ke starému vězení, které je jižně od Britainu a tam i našel velmi smutnou a zamyšlenou Taoki. Redaktoři se přes celý týden neukázali v redakci, a tak jsem si je našla. Pro mé i jejich štěstí jsem nikoho z nich nezabila, ale přeci jen vážné ublížení na zdraví mi neprošlo, pokus ze sebe udělat psychicky labilního člověka taky ne, tak jsem byla zavřená do cely uprostřed lesa, jelikož kamenné vězení je plné těžších případů. Po chvilce házení drobků z chleba kosovi se mi ho podařilo ochočit. Utrhla jsem kus svého oblečení a poslala jsem kosa s kousek hadříku, aby vyhledal pomoct některého redaktora či externisty, kterých se můj útok vyhnul. Jaká byla má radost, když po půl dni přišel externista Zedulus a celý vystrašený se mě ptal, co se mi stalo. "Na to není čas to vysvětlovat, máš papír a inkoust?" Zedulus začal hrabat ve svém baťohu, pomalu z něj vyndaval věci, z kterých mi šla hlava kolem. Raději nebudu popisovat...Po chvíli jsem se dočkala, podal mi prázdný svitek. "A inkoust a brk máš?" "Bohužel ne." zavrtěl hlavou. "Co teď?" Z našeho hlobokého zamyšlení mě vytrhl kos, který se natřásl a vytrhl si jedno brko, které mi v zobáčku podal. Jedno dilema bylo vyřešeno, ale co s inkoustem? V hlavě mě napadla pouze jedna věc, kterou jsem si nechtěla připustit...krev. "Máš kudlu?" Zedulus mi ji podal s nechápavým pohledem. Když jsem se řízla do prstu, došlo mu to. Pustila jsem se rychle do psaní této zprávy, má výhoda je to, že již odmalička trpím špatným hojením ran, a tak z prstu teklo pořád dosti krve. Taoki mi přes mříž podala svitek a v rychlosti mi obajsnila princip tiskařského stroje. Poprosila mě ještě, abych ji zítra donesl svitky, již normální inkoust a články, které najdu v redakci. Krátce jsem s ní rozloučil rychlým polibkem a vydal jsem se na cestu zpět do Britainu. Pořád jsem byl zaražený, hlavou mi projela myšlenka, že pokud si tohle přečte nějaký dozorce, bude mít Taoki i já o místo ve vězení postaráno, ale na tom nesejde. Noviny jsou důležité. Ač jsem opravdu spěchal, přišel jsem do redakce po půlnoci. Po dlouhém, ale úspěšném boji s páčkami na tiskařském stroji se mi podařilo vytisknou alespoň tento článek.
Související články:
( Celý článek | Autor: Zedulus |
Počet komentářů: 122 |
Přidat komentář |
Úvodník -123. číslo (21.07.2007) Úvodník - 120. číslo (23.06.2007) Úvodník - 109. číslo (25.03.2007) Úvodník - 105. číslo (24.02.2007) Úvodník - 103. číslo (10.02.2007) Úvodník - 102.číslo (03.02.2007) Úvodník - IC.číslo (12.01.2007) Úvodník - XCVIII.číslo (05.01.2007) Úvodník - XCVII.číslo (22.12.2006) Úvodník - XCVI. číslo (15.12.2006) Úvodník - XCV. číslo (08.12.2006) Úvodník - XCIII.číslo (24.11.2006) Úvodník - LXXXVIII.číslo (20.10.2006) Úvodník - LXXXV. číslo (30.09.2006) Úvodník - LXXXIV. číslo (15.09.2006) Úvodník - LXXXIII. číslo (08.09.2006) Úvodník - LXXXII. číslo (01.09.2006) Úvodník - LXXX. číslo (19.08.2006) Úvodník - LXXIX.číslo (11.08.2006) Úvodník - LXXVII.číslo (28.07.2006) Úvodník - LXXIII.číslo (16.06.2006) Úvodník -LXX.číslo (19.05.2006) Úvodník-LXIX. (12.05.2006) Úvodník-LXVIII. (05.05.2006)   | Zdroj: Taoki ) |
||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|
|||
|
|