Už osmý díl básniček od Mistra Daywalkera. Píše pěkně, že ano? Myslíte, že napsal i něco své budoucí ženušce? No nás by to také zajímalo.
Noc dnešní je tak nádherná,
kdybych uměl časovat,řekl bych, že je kouzelná.
Tu magii chtěl bych mít,
abych už nemusel o tom všem snít.
Tvořit věci, jenž pro člověka znamenají víc než cokoliv na světě,
daleko víc než slova ve větě.
Básníkova duše bude teď samotná,
plující a malátná.
Cítím to uvnitř svého těla,
je to jako z pistole vypálená střela.
Budu ale na Tebe myslet,
i kdybych měl čekat sto let.
Ať Ti sluníčko krásně svítí
a ne že Vás zachytí prudké dešťové lití.
Na suvenýr těšit se budu
a neudělej mi tam ostudu.
Večernici budu vyhlížet každý den
a k tomu přidám i nějaký ten krásný a moc pěkný sen.
Co víc si člověk může přát,
než svému blízkému úsměv věnovat.
A proto jsem se dnes tolik smál,
abych své Večernici příjemnou náladu dal.
Když ji totiž vidím zářit a usmívat,
budu klidně zlato v šachtě dolovat.
Účinek totiž stojí za to
a já díky Bohu vím jak na to...