Zdravím Vás, neutrální obyvatelé. Nastaly krušné časy. Časy, ve kterých každý kus zábavy je vítán. Proto se frakce Řád (Order) rozhodla co nejvíce k této zábavě přispět a v tomto článku uvidíte jakým způsobem.
Po stopách Elfa Moldena
Molden byl starý samotář. Bydlel v malém domečku ve městě Serpents Hold těsně nad přístavními stájemi. I přes jeho úctyhodný věk neměl moc přátel, jen svého bratra Finda. Dá se říci a mnozí také tvrdí, že tento prošedivělý, věčně shrbený elf byl podivín.
Každé ráno brzy vstal, opláchl svou již vrásčitou tvář čistou vodou a pustil se do snídaně. Přežvykujíc namazaný chléb s trochou uzeného, myslel na to, jaké dobrodružství dnešní den asi přinese. Často navštěvoval se svým bratrem hřbitovy různých měst a společnými silami posílali do pekel příšery, které nedopřávali mrtvým klid. S pocitem spokojenosti se pak vracel domů, že svět je zase o něco lepší . Po vydatné snídani se oblékl do staré plátové zbroje, z truhly vzal elfský meč, očima projel jeho čepel a jen tak v duchu si pomyslel, kolik příšer již sprovodilo ze světa toto ostří. Po chvíli zastrčil svou zbraň do pouzdra, z truhly vzal ještě pytlíček s regy pro případ potřeby vykouzlení magické formule a byl připraven na cestu. Venku se ještě ujistil, že pořádně zamkl svůj dům a už nasedl na svého hnědáka a spěchal na místo, které měl s bratrem smluvené. Tentokráte k malým ruinám jižně od osady Yew .


Akci pro neutrální obyvatele bohužel, zhatili přisluhovači Temného Kultu. Alespoň tu vidíte, že jsme pod neustálým tlakem.
Romance
Nad Trinsic padala tma. Jasně svítil měsíc a nebe bylo plné hvězd. Té noci čekal Felix, jako každý den, na zídce u hospůdky U Opilého Liartese na svou milou.
Tento mladík pracuje v nedaleké kovárně a již odmala je zamilován do písařovy dcery Liony. Každičký večer se spolu s příchodem soumraku scházejí a radují se jeden z druhého. Byl by to večer jako každý jiný, avšak pro Felixe byl výjimečný. Před nedávnem požádal starého písaře o ruku Liony a ta mu měla dnes vyřídit otcova slova.
Felix netrpělivě přešlapoval, každou chvíli nakukoval za roh hospůdky, zda-li neuvidí či alespoň nezaslechne příchod své milé. Jediné zvuky, které však slyšel byly z bujarého veselí vedle za zdí.
Sem tam prošel Trinsický strážný, který projel mladíka nedůvěřivým pohledem, ale stejně jak nečekaně se objevil, tak i ve tmě zmizel. "Nestalo se jí něco?" pomyslel si, když v tom Felixovi někdo zezadu zakryl oči dlaněmi. Ty jemné ručky poznal. Byla to Liona, která ještě celá udýchaná najednou spustila. "Tak otec souhlasí a je s veselkou svolný, avšak má jednu podmínku. Musíš uhodnout tuto hádanku". Strčila Felixovi do ruky svitek, dala mu polibek na tvář a spěchala s rozjařeným výrazem ve tváři k domovu. Felix nestačil říci své drahé ani slovo. Rozlomil pečeť na svitku a dal se do čtení. Již po několika větách mu však bylo jasné, že s tímto si sám neporadí.

Já Felixe moc dobře znám. Požádal mě o to, abych vyřídil všem lidem dobré vůle, kterým není jeho život lhostejný a chtějí pomoci, aby své odpovědi a své jméno zapsali do knihy a tu v pytlíčku hodili do truhly Řádu, která je umístěna na Trinsické tržnici. Jo a abych nezapomněl. Felix do dvou dnů odmění jednoho z vás částkou 50.000 zlatých, ale musí jít o správnou odpověď.
Mouše bych neublížil,
a hrady se mě bojí.
Když vpřed vyrážím,
muži v těsném šiku stojí.
Kolik už zemřelo jich,
by zachránili kůži mou.
A tak i šaty jejich,
jsou ode mne odměnou.
Já se sluncem v modrém nebi,
nad hlavami létávám.
Tam mě vidí v létě dámy,
když své bratry kolem mám.
Ovšem akce nesklidila mnoho úspěchů, nejspíše Felix čekal moc, a tak se rozhodl pomoci další nápovědou.
Stalo se bohužel to, čeho se Felix obával nejvíce. Zarmoucen tím, že se nenašel nikdo, kdo by mu dal správnou odpověď se došoural pomalým krokem k domku písaře. Před dveřmi se zhluboka nadechl a s pocitem beznaděje pěstí zabušil na dřevěné dveře domku. Po chvíli otevřel sám písař. Felix nemusel vydat ani hlásku, aby věděl že správnou odpověď nenese. "Usuzuji, že hádanku jsi neuhodl," pravil vážným hlasem a pokračoval. "Jsem však přesvědčen, že to s mojí dcerou myslíš vážně, a proto ti dám druhou šanci. Dobře poslouchej."
Na cestách do dáli,
většinu roku.
Se svými přáteli,
vyrážím z doku.
Rackové nad námi,
s jásotem kynou.
A že jsme vypluli,
toť mojí vinou.
Zoufalí na jiné,
mé jméno svádí.
Ke mně je srovnají,
smolaře zradí.
Kdo mne však nahradí?
Vždy mne je třeba,
pro lodě znamenán,
co lidem chleba.
Srdce mám železné,
a tíhnu k zemi.
V hlubinách ukrytá,
tam dobře je mi.
Po těchto slovech písař ještě dodal. "Jo a abych nezapomněl. Čas máš pouze do zítřejší půlnoci," poté zavřel dveře. Felix stejně jak sklíčený přišel, tak i odešel. Bylo mu jasné, že bez Vaší pomoci hádanku neuhodne.
V Trinsické kovárně je dnes veselo. Chystá se totiž veselka Felixe a písařovy dcery Liony. Jelikož se jednalo o poslední den, Felix již nemohl čekat do půlnoci a s první správnou odpovědí okamžitě běžel za starým mužem.
Mám vzkázat všem těm, co se snažili pomoci, že až budou mít cestu do Trinsicu, že se mají určitě zastavit v kovárně. Liona peče výtečné buchty. A to můžu jen potvrdit.
Zejména Marianka, té patří za její správnou odpověď neskonalý dík. Kdo ví, jak by to bez její pomoci dopadlo.
Tímto bych ji rád poprosil, aby se mi ozvala, mám pro ní odměnu od Felixe. A ostatním mám vzkázat, že odpověď na první hádanku byla slovo Beran a druhá byla Kotva.
Podobné akce hodlá Vaše frakce pořádat i nadále, a to i ve větším měřítku. Více příště nebo v Obecné.
Poděkování za akce patří Echiahovi, hrdému členu Řádu. Chceš se i ty takto bavit? Zažít interní questy? Přidej se k nám!
Jak vidíte, Order toho udělal dosti, co ovšem jeho nepřátelé?
Hlavní písař Řádu.
( Celý článek | Autor: Koral |
Počet komentářů: 83 |
Přidat komentář |

)