Tak tedy již po druhé vložím pár veršů z mé tvorby. Obě básničky se týkají dívek a mého duševního rozpoložení. Jen na sebe prásknu, že každá se týká jiné dívenky.
Kamínek
Někdy býváš zaražená,
jeden by řekl: „umíněná“.
Já vím, že se trápíš
A myšlenky své mnohdy ztápíš
Jsi jak kamínek na dně moře,
neseš tíhu jeho hoře.
Zbavit se ho snažíš stále,
uvrhnout jej někam dále.
Co však zmůže kamínek?
Nic moc, tak jak pramínek.
Ten ale cestou k cíli,
nabírá a stále sílí.
Tak nebuď v sobě uzavřená,
náruč má Ti otevřená.
Svěř se mi. Já vyslechnu, snad pomohu,
víc předem slíbit nemohu.
Volba
Tak konečně jsi zvolila.
Mé sny jsi navždy ztopila.
Možná dobře zvolila jsi,
co se týče aspoň krásy.
Přec nevšímáš si povahy,
příště měj víc rozvahy .
Nabídnul bych všechno tobě,
všechno co bych upřel sobě.
Naděje je jako plamen svíčky,
jež je i pod tvými víčky.
Naděje ta neumírá,
Jen jako plamen svíčky zkomírá a zkomírá.