 |
|
 |
|
|
30.04.2011: Již zítra nové číslo! Máme zde další přelom měsíců a to znamená jediné - Vaše oblíbené noviny vydávají další číslo! Hrdě Vám představujeme nálož článků, která Vás odnese z Britainu až do Trinsicu! *Usmál se* Příjemné počtení přeje celá redakce Zemského Trubače!
01.02.2009: Nová redakceDnešním dnem, vyšlo první číslo vydané novým redakčním týmem. Také byly odstraněny některé drobné technické chyby na tomto webu. Přejeme Vám příjemné čtení.
04.09.2006: ÚpravyProběhly drobné úpravy, které se týkaly technického stavu tohoto webu. Byla aktualizována verze phpRS na poslední 2.8.0, s touto verzí přišlo několik změn. Bohužel jsme museli vymazat databázi čtenářů, proto se prosím zaregistrujte znovu, abyste mohli psát komentáře pod svým jménem.
|
|
|
 |
|
 |
 |
|
 |
|
|
<<
Září
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
| 7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
| 14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
| 21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
| 28 |
29 |
30 |
| | | |
|
|
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
"Pohádka" o Krčmě
Vydáno dne 28. 07. 2006 (3038 přečtení)
Neboj Liško, to není vůbec o tobě...
Za devatero kopci a devatero údolími, kterými protýkalo devatero řek žila, byla…tedy stála jedna krčma. V té krčmě byl stoleček, na to stolečku džábeneček, ve džbánečku pivo, za džábenčkem jeden chlapík. Jak tak pil, tak zjistil, že džábenček není rozhodně bezedný a za chvíli mu pivečko došlo. „Hej ty! Šenkýřko! Dolej piva aaa!“ „Už máš dost! Nenaliji ti nic!“ „Ale..“ opilec škytnul, „hmm, možná máš pravdu, asi bych měl jít domů.“ Pomalu se zvedl, ale ještě rychleji spadl na zem.
Šenkýřka se za ním jen otočila. „Když to neumí, tak by neměl pít.“ Povzdechla si. Umyla ještě džbány a narovnala je zpět na regál. „Co s ním?“ pomyslila si pro sebe a sehnula se nad něj. „Fuj, ten ale smrdí! Se snad nemyl celý týden!“ Naštěstí pro opilce byla šenkýřka zvyklá již od mládí tvrdě pracovat, a tak opilce hodila na záda a táhla ho k němu domů. Před jeho domem ho tvrději položila na zem a začala ho prohmatávat, aby našla klíč. Opilcovi se asi něco pěkného zdálo, protože si tak sladce mumlal něco pro sebe.
Když našla klíč, odemkla a vtáhla opilce do domu, do dveří jen kopla, aby nebyly otevřené dokořán. Z kozačky vytáhla dýku…a…řízla…do košile. Byla už pořádně špinavá a jen tak by jí z opilce nesundala. Když ji z opilce strhla, vrhla se s dýkou na kalhoty. Už se chystala roztrhnout plátno, ale nějak se zasekla, zasunula dýku zpět do kozačky a zvedla opilce a položila ho na postel. „Ten bude spát, jak zabitý, po tom, co všechno vypil.“ Pomyslila si a zamířila si to ke dveřím. Už chtěla odejít a nezamknout po sobě, ale klíč v zámku ji vnuknul myšlenku…a tak tedy zamkla z vnějšku a klíč si ponechala.
Další den vstala brzy ráno a šla do domu opilce. Tam trochu…tam trochu víc poklidila a vrhla se do vaření. „Na kocovinu je nejlepší hovězí polévka.“ Mluvila si sama pro sebe, když rozbalovala látku, ve které byl zabalen velký flák masa.
Když už vše bylo hotovo, šla vzbudit opilce…Pomalinku, polehoučku našlapovala k němu, když byla u něj, pořádně s ním zacloumala a řekla razantním hlasem: „Vstávej!“ Opilec otevřel oči, hlava ho bolela jako snad ještě nikdy. Když spatřil šenkýřku usmál se, jakoby snad spolu měli…no však vy víte, co. Opilec byl starý známý proutník po celém kraji. Šenkýřka ho ovšem srovnala razantním okřikem: „jdi se umýt! Na stole máš polévku.“ Opilec se skulil do klubíčka a šel se za dům k moři opláchnout.
Když dojedl, tak mu šenkýřka znovu rozkázala: „Vezmeš si sekyru a půjdeš natěžit dřevo, už ho máš málo.“ Opilec se nezmohl ani na jedinou hlásku, a tak mu začal těžký život pod šenkýřkou. My už jen víme, že ho od té doby neviděl nikdo opilého ani ho neviděli ve spárech jiné ženy než šenkýřky.
A pokud neumřeli, žijí tak dodnes.
( Celý článek | Autor: Taoki |
Počet komentářů: 118 |
Přidat komentář |
 )
|
|
 |
|
 |
|
|