Richard seděl dlouho do noci a v ruce neustále obracel svitek. Přemítal nad všemi možnostmi. Nebyl nikdy příliš velikým myslitelem, ale cítil, že by se toho svitku měli nějak zbavit. Určitě na něm není nic dobrého. Nejlépe se ho zbavit, ale to by z toho nic neměl. Celé to snažení a nic z toho. A i kdyby, Alex určitě nepřistoupí na to, aby se svitek dostal do nesprávných rukou. Richard se už doslova mučil těmi myšlenkami. Podíval se na spokojeně spící Alex. Chvíli sledoval, jak její hruď střídavě stoupá a klesá, usmál se, v duchu si řekl, že jí ten klid závidí. Usmál se podruhé a pomyslel si, že je za ni moc rád. V tu chvíli se zvedl mrazivý noční vítr, Richard přes sebe přetáhl deku, zabalil se do ní a zalehnul hned vedle Alex. Za pár úderů srdce už se ozývalo pouze synchronizované oddechování spokojeně spící dvojice.

Richard se vzbudil první. Lehce otevřel levé oko a zjistil, že na něj něco jemně funí. To ho probudilo. Otevřel rychle i druhé oko. Celkem se vyděsil, když zjistil, že to je Alex. Asi to s tou vzdáleností na ulehnutí trochu přehnal. Chtěl se zvednout a zmizet dříve, než se Alex probudí. Užuž se zvedal, ale ucítil, že má něco kolem pasu. Opatrně zvedl hlavu a zjistil, že je to její ruka. Richard vypadal v danou chvíli jako spráskaný pes. Nevěděl jak se vykroutit, aniž by ji neprobudil. Na druhou stranu, až se probudí, určitě ho zabije. Nezbývalo, než se zkusit vymanit. Pomalu a polehoučku, píď po pídi se snažil vyprostit s z dívčiných osidel. Konečně to vypadalo, že má vyhráno. Neměl. Alex se trochu pohnula a přitiskla se pevněji. Něco Zamumlala. Chvíli přemýšlel co řekla. Na jeho mozek to bylo po ránu příliš náročné, ale po dvou minutách dospěl k názoru, že řekla: „Ríšánku…“ Kdo ví co se té holce zdá, přemýšlel nad tím a bedlivě pozoroval její tvář. Když tu Alex otevřela oči.

Dřevorubec Jan si vykračoval po ránu lesem. Všude prozpěvovali ptáčci, sem tam se mezi stromy mihla veverka. „Ó jak je v lese klid. Ne jak doma s Renátou.“ Sotva to dořekl ozvalo se: „Ty chlípníku jeden! Já ti ukážu! Zneužít toho, že žena spí! Jen počkej!“ sotva tohle vyslechl, ozval se bolestný mužský řev, který neustával. Vydal se tedy tím směrem aby si to vyříkal s těmi kdo tu tak hulákají. Sotva vlezl na okraj jejich paloučku, spadla mu čelist. Viděl nějakého mladého chlapíka svíjejícího se v klubíčku a vedle něj sedící dívku. Dle ornamentů ji tipoval na čarodějku. Ta mu ale dávala. Takový výprask ještě neviděl. Čarodějka měla hůl a pořádně s ní do své oběti bušila. Jan nahlas řekl: „Nejsi démon?“ To neměl říkat. Alex na něj upoutala svou pozornost „Jaký démon ty hulváte. Vy všichni jste stejní. Tak já jsem démon jo? Kal Vas Fla…“ Jan nečekal až ten démon dořekne formuli a vzal nohy na ramena. Tak moc se ještě nikdy nebál. Litoval toho muže. Asi hodně trpí.

Alex ho přestala mlátit, možná proto, že už přestal řvát. Podívala se blíž. Vždyť on se nehýbe. Vzala jeho ruku a pustila ji. Ruka bezvládně spadla na zem. Alex zfialověla. „Já ho zabila…“ rozplakala se a celá se k němu přitiskla. „Néééé, Ríšo! Né to jsem nechtěla. Tolik jsme spolu mohli ještě zažít.“ „Stá…stále ještě můžeme.“ Vyblekotal ze sebe. Alex ho nadšením začala objímat. Při každém objetí pořádně heknul, jelikož byl celá modřina. Jí to očividně nijak nevadilo. Zůstala na něm viset.
„Tak co uděláme s tím svitkem?“
„Já bych se ho zbavil. Co takhle ho někde prodat?“
„To snad nemyslíš vážně? No i tak je třeba ho nejdříve ověřit, zda je pravý. To zvládnu sama. Běž zatím nasbírat nějaké dříví ať ohřejeme čaj.“
Richard ji poslechl a odešel na dříví. Hmm prodat, to není tak špatný nápad. Ale ne originál. Alex vzala svitek a vyslovila několik slov. V druhé ruce se jí objevil svitek na chlup stejný. Pravý svitek strčila do pytlíku a zaříkávala dále. Pytlík najednou splynul s okolím. Nebyl vůbec vidět. Bezpečně si ho schovala do vnitřní kapsy roucha.

Richard se vrátil i s dřívím. Když ho pozorovala jak je zubožený po jejím zásahu, řekla si, že dnes už na něj bude hodná. Souhlasila tedy s tím, že svitek prodají. Každému kdo by nebyl Richard by byl její souhlas poněkud podezřelý, ale on není zase tak rychlý a úplně chápavý. Souhlasil.

Dali si čaj a sbalili tábor. Alex se pár kroků belhala o holi. Pak ji Richard popadl do náruče. Pořádně při tom hekl. Ona však nic nenamítala, jen se k němu přivinula a společně pokračovali k městu. Richard přemýšlel komu jen ten svitek prodají.

Prodají ho:

1. sběrateli starožitností

2. čaroději

3. králi

4. vůdcům městského podsvětí

5. rozhodnou se ho neprodat