Jednoho dne jsem se doslechl o strašné věci, kterou udělal Dextr. Neváhal jsem a přihlásil jsem se, abych našel Terrsiny věci. Na vývěsce byla první indicie, kam se vydat. Vydal jsem se přímo podle indicie. Z Bojiště jsem absolvoval dlouhou cestu do města jménem Lamorik. Tam jsem si vypůjčil loď a plul jsem k Majáku. To místo se nedalo splést. Jelikož jsem se orientoval v místních vodách, věděl jsem , kam mám plout. Když jsem zakotvil, doplaval jsem na břeh a běžel k nějaké Oáze. Zde postávalo pár lidí. Ale také se zde tyčily dvě vývěsky. Byly podivně zbarvené a na nich bylo něco nečitelného. Jediné co jsem zvládl rozluštit bylo: ,,Pošli své jméno do holubníku Ravelek@seznam.cz. Nevěděl jsem, co to je za podivný holubník, nicméně jsem poslal svého holuba na pospas jeho osudu. Čekal jsem na něj a on dlouho nepřilétal. Utábořil jsem se poblíž. V noci mě občas probraly podivné zvuky, ale spal jsem dál. Ráno jsem se probudil, ulovil něco k snědku a očekával svého holoubka. Čekal jsem až do pozdních večerních hodin. Nakonec přiletěl. Byl celý zmožený a tak jsem mu dal napít vody. Rozbalil jsem lístek na jeho noze a tam bylo napsáno:

,,Můj zachránce se jmenoval Edgar. Vzpomněl jsem si na jeho jméno, když jsem stál na molu ostrova jež mi svým tvarem připomínal tvar prstene. Nechtěl jsem se zdržet dlouho a chtěl jsem se vrátit co nejdříve ke kovárně do Britu za přáteli. Vyplul jsem ze zátoky směrem kterým mně nesl vítr. Kompas jsem neměl. Doplul jsem k ostrovu jež dobrými Elfy obydlen byl. Zde jsem dostal kompas od dobrých Elfů. I jídlo a vodu na cestu poskytli. Vyplul jsem tedy z jejich přístavu kde tajemný vchod do podzemních jeskyní je. Velký žár a teplo odtud sálalo na povrch. Voda u přístavu byla příjemně teplá. Dlouhé dny jsem se plavil myslím, že kompas ukazoval směr Severozápad nebo nějak tam. Po dlouhých dnech jsem byl rád za kus pevniny. Přede mnou se rozprostřeli trosky nějaké stavby. Velké mohutné kvádry. Otřískané větrem za ta staletí. Od pocestných jsem se dozvěděl o co jde. Byly to trosky velkého díla jež tu nechali lidé z dávných dob po sobě jako důkaz své dovednosti. U těchto trosek jsem si zdřímnul. Snad mi tam nevypadli žádné věci Lady Terrsy? Zítra o půl čtvrté čekej závěrečnou hádanku ne hledání místa pokud trefíš tohle."

V mých poznámkách jsem se dočetl, že byl Dextr zachráněn, ale nevěděl, kde se to probudil. Podíval jsem se na mapu okolních vod a zneužil trochu magie, neboť ostrov byl vzdálený. Našel jsem toho námořníka, tak jsem se ani neptal, kde jsem. Zeptal jsem se, kterým Dextr odplouval směrem. Najal jsem si loď i s posádkou a vyplul jsem. U vchodu do podzemí, které se jmenovalo ,,Fire" jsem spatřil Elfy. Bylo mi jasné, kudy plul, jelikož jsem se díval na lístek, který mi přinesl holoubek. Zavelel jsem ať otočí loď na severozápad. Po dlouhých dnech na moři, jsem konečně doplul k troskám. Zdejší krajinu znám. Byla to Saphira, tedy její vchod. Zde zemřelo plno lidí. A hle našel jsem vývěsky, které byly opět podivně zbarvené. Přeluštil jsem, že mám poslat jméno a napsat tam Pyramida. Inu udělal jsem to. Jelikož jsem se bál napadení místních orků, vydal jsem se do nedaleko ležícího města jménem Fenomén City. Zde také bydlím, tak jsem spal doma hezky v posteli. Druhý den přiletěl holoubek okolo půl čtvrté odpoledne. Rozbalil jsem lístek a v něm bylo napsáno:

,,Cesta nebyla těžká, aspoň myslím, ozkoušel jsem si poštovní systém a vychytal chyby, za což vám moc děkuji a máte tu konečnou lehkou otázku avšak z nějakých 45-ti lidí došla až sem asi polovina. Lépe řečeno 21. Všem Gratuluji ale cen je jen 15. Těm nejrychlejším, kteří mi teď pošlou odpověď, rád daruji jednu z Terrsiných věcí.

Měla koza sedm kůzlat. A že to byla koza s rohama a maturitou, učila svá děťátka nejen jeteloznalství, ale i matematiku. Jednou musela stará koza odejít do města. Neodešla snad ještě ani na kraj lesa a už tu byl vlk. "Kůzlátka, otevřete vrátka, to jsem já, vaše maminka," žadonil vlk. "I my dobře víme, že jsi vlk a že nás chceš sežrat," odvětila kůzlátka. "Ale budiž, když neuhodneme číslo, které si ty, vlku, budeš myslet, otevřeme vrátka. Uhodneme-li však, neotevřeme." Vlk na jejich návrh přistoupil, protože byl hloupý. "Už si myslím číslo," řekl vlk. "Dobrá," pravilo první kůzle, "přičti k němu pět." "A výsledek násob dvěma," pravilo druhé kůzle. Třetí kůzle chtělo, aby od výsledku odečetl šest, čtvrté kůzlátko, aby výsledek dělil třemi. Páté chtělo přičíst patnáct, šesté násobit čtyřmi a poslední sedmé kůzlátko řeklo: "Teď už jenom odečti patnáct a řekni nám výsledek." Vlkovi dalo počítání řetězce zabrat, ale nakonec vyhrkl výsledek: "Šedesát devět." Kůzlátka po chvilce přemýšlení řekla vlkovi číslo, které si původně myslel. Vlk zavrčel, bouchl vrátky, stáhl ocas a běží zpátky. No a jaké to bylo číslo? "

Dále tam bylo napsáno, že to mám poslat opět do toho holubníku. Po dlouhém počítání a nadávání jsem došel k rozumnému číslu sedm. Inu poslal jsem svého holoubka opět do toho samého holubníku. Pak jsem se zašel podívat do města Britain. Po chvíli mi přiletěl holoubek, že se mám dostavit k terčům na Kolbišti. Vstup byl drahý, ale kvůli Terrse jsem to obětoval. Tam už stál Dextr a ostatní. Rozdělovali se věci. Terrsa řekla, že si věci můžeme nechat. A tak se rozdělovaly dle pořadí kdy přišly výsledky počtů. Zaznělo čtrnáct jmen a pak jsem uslyšel jméno Olarf. Inu přihlásil jsem se a dostal jsem starou runu, Lamu a Dire Wolfa zmenšené podivným lektvarem. Ostatní dostali aspoň za účast malé dárečky. Tohle hledání bylo hodně dobrodružné a kdyby bylo znova neváhejte a přihlaste se. Budete na to vzpomínat.