 |
 |
||
|
|
|||
 |
 |
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| |
 ElrikVydáno dne 19. 05. 2006 (3075 přečtení) Jeden můj skromný kamarád mi zaslal zajímavý příběh, prosím, posuďte sami. Mužovi oči těkaly ze strany na stranu. Přikrčen za křovím bedlivě zkoumal lesní soutěsku, která se pod ním vlnila jako had někam do neznáma. Otřel upocené čelo a jemně si povzdychl. "Myslíš,že bude vše v pořádku?", zeptal se tiše hlas vedle něj. "Nemám zdání", tiše odpověděl a dál sledoval, zda nespatří sebemenší náznak pohybu. "Yalonere? Co obchodnici?", zeptal se.. Druhý přikrčený muž vedle něj zašeptal: "Nevím Elriku, snad už jsou na královské cestě a informují zbytek skupiny co se stalo." "Doufám a snad to tak i bude,při troše štěstí by tam už vlastně mohli být",proletělo Elrikovi hlavou. "Elriku, co si o tom všem vlastně myslíš?", zeptal se opět druhý hlas. "Ani nevím, ještě jsem neměl čas nad tím přemýšlet a teď ani nechci, probereme to později", dostal Yaloner tichou odpoveď. Pravdou však bylo, že o této situaci přemýšlel od doby, kdy se jim jen s velkým poštěstěním podařilo opustit starý důl. Vše začalo před čtyřmi dny v Gronu, kdy seděl v hostinci u Vrzavé páky a popíjel svoji oblíbenou medovinu. Ten den měl to štěstí, že se mu vyhnula strážní služba a tak od rána chodil městem, pozoroval čilý ruch na tržišti a plnými doušky vychutnával čerstvý vzduch ohřívaný pálivými dotyky slunečních paprsků. Večer pak jeho kroky vedly k Vrzavé páce, kde se spokojeně usadil a pustil se do zdolávání korbelů s medovinou, hraním kostek a posloucháním novinek z krajů místních i dalekých. Pozdeji vlastně musel v duchu uznat, že si toho příchozího ani nevšiml, až do té chvíle než zvolal jeho jméno: "Je tu někde Elrik z hraniční stáže?" Pozdvihl pomalu hlavu od stolu a začal si prohlížet toho muže jenž ho vyvolával, přičemž instinktivním pohybem odepl u pasu kožený řemínek přes vršek jeho dýky co sloužil jako pojistka proti vypadnutí nebo případné ztráty. "A co když je?", zeptal se a zároveň s touto otázkou vstal a odsunul židli bokem. Teprve teď měl Elrik pořádně možnost vidět, kdo se to o něj zajímá. Byl to štíhlý vysoký muž, měl černé kudrnaté vlasy, nevýrazný a nezjizvený obličej, nevypadal na válečníka nebo nějakého dobrodruha, spíše dle celkem upraveného zevnějšku vypadal na učence nebo služebníka kohosi bohatého. "Vy jste Elrik?", zeptal se opět muž. "Promiňte pane, že vás vyrušuji, ale můj pán je v této chvíli s vaším kapitánem v městské tvrzi a posílají mne sem pro vás", spustil řeč. "A ty si myslíš, že tohle ti budu věřit, že pošle kapitán pro mě zrovna tebe, když jsem tě nikdy předtím v životě neviděl?", zabručel bojovník a začal se pomalými a opatrnými kroky přesunovat poblíž stojícího. "Takže jak zní pravda?", pravil. Na muži bylo vidět, jak opravdu znejistěl a trošku pobledl "Vážně pane, já si nevymýšlím, říkám pravdu", zakoktal. Tohle rozhodně nebude válečník a ani lhát by nedokázal když znejistí jen na takovouto reakci proletělo Elrikovi hlavou a nahlas řekl: "Tak jdeme, ale jestli je to nějaká past a já budu muset bojovat, přijdeš o život jako první." Žádná léčka to opravdu nebyla, jakmile dorazili do tvrze, hlídka, která na ně již čekala, je oba zavedla rovnou ke kapitánovi. Ten mu podal jednoduché a rychlé vysvětlení. Skupina Aragajských obchodníku někde zakoupila prastarou mapku jednoho místa s dolem prý údajně tři dny na sever od tohoto města a schovaným někde uprostřed lesů. Na tom by vlastně nebylo ani nic nenormálního a divného, ale dle té mapky se jednou za čas, kdy planety přejdou svému nastavení, otevře se i spodní část dolu, která je normálně nepřístupná a je možno zde získat mytherilovou rudu. Z tohoto důvodu kupci žádali ozbrojený doprovod a jak bývá zvykem posádek, co je ještě navíc bonusově zaplaceno a za co se pak může dlouze pít, to se udělat může i když má posádka sloužit spíše na ochranu tvrze než na takovéto doprovodné akce. Elrik neříkal nic a ani nenamítal, nezdálo se mu to vhodné a potřebné už taky vůbec ne, alespoň na chvíli opustí město a vymění špinavý barák posádky za čerstvý vzduch přírody. Za časných ranních hodin vyrazila z Gronu skupina čítající osmnáct lidí, dvanáct ozbrojenců a šest kupců. Vydali se dle pokynů mapy a polohy dolu na sever. Cestou se Elrik dozvěděl, že když se jim podaří najít důl, mají pouze dvě noci na kopání, protože pak se opět spodní část uzavře. Další a celkem velmi důležitou informací bylo, že spodní část dolu by se měla otevřít za tři dny. Nebyla to informace, která by ho nějak potěšila, protože budou mít na hledání místa opravdu jen málo času a navíc nebude šance a ani čas místo opevnit nebo jinak zabezpečit před případnými problémy, ale s myšlenkou, že světu opravdu nikdy nebyla dána dokonalost a všechny problémy se dají nějak řešit toto téma opustil. Třetím dnem museli opustit cestu, protože již nebylo možné po ní dál pokračovat. Skupina zastavila a Elrik se napřímil v sedle: "Podle mapy by měl být důl asi jen dvě hodiny cesty odsud kdesi v lese, proto tady nechám polovinu mužů jako zálohu a hlídku. Budete se stále pohybovat okolo a sledovat vše, co by nás mohlo ohrozit. V případě, že se bude něco dít, jeden z vás vyrazí a varuje nás, zbytek se pokusí připravit pro nás rychlou ústupovou cestu. Diogel, Sandras, Artur, Eagol, Cedrik a Bard, máte nejtěžší a nejlepší zbroje, vy zůstáváte, zbytek se mnou." Skupina jen souhlasně zamručela a Elrik otočil koně směrem k lesu. "Vyrážíme", řekl druhé skupině a zmizel v houštinách. Nevěděl, zda neudělal chybu s rozdělením jednotky na dvě části, ale později byl rád, že se tak stalo. Objevit důl, nebylo zase až tak složité jak čekal, byl sice dobře schovaný v malinkaté skalní soutěsce a z venčí připomínal vstup do jeskyně, ale nemohlo být pochyb, musel to být on. Koně pečlivě uschovali v křovinách a vydali se směrem do ústí sluje. Mapa a popisy nelhaly, v noci se opravdu otevřela kamenná brána na kterou narazili asi po sto sázích a bylo možné vstoupit do spodních částí dolu. "Jak je to možné, že se to jen tak otevře?", zeptal se. Xaregon, vůdce skupiny obchodníků odpověděl: "Na celém světě bylo jen velmi málo míst, kde se dal těžit tento vzácný kov, a protože mágové o něj měli velký zájem a tento kov se neobjevoval zase tak často, kdysi dávno se rada nejstarších mágů usnesla, že tyto místa zapečetí a zabezpečí magickými kamenými branami, které se budou otevírat jen v určitých planetních cyklech. Jenže pak přišly doby válek a násilí a většina map se ztratila a lidé zapomněli." "Ty jsi také mág?", zeptal se Elrik. "Já ne, já jsem jen obchodník, který se zajímá o historii tohoto světa", dostal okamžitou odpověď. Při těchto slovech se zároveň muž otočil a odkráčel do příšeří. Práce kopání nerušeně trvaly celou noc a dle občasného potlačeného radostného zajásání, Elrik tipoval, že úspěšně. Problémy přišly teprve až druhou noc. Do dolu vběhnul vlk a začal okamžitě útočit na vše co hýbalo. Pravda, byla to jen otázka jednoho přesně mířeného šípu, ale co mělo přijít ráno, bylo jak špatná noční můra, která začala obcházet okolo aniž by ji někdo spatřil. Keledriel, který v té chvíli držel hlídku před vchodem se vpotácel zakrvácen a dovnitř, v těle zabodaných několik šípů. "Jsme v pasti, je jich mnoho, ale tři jsem zabil", jeho poslední slova se ztratily v pádu již mrtvého těla na zem. Ani Elrik sám později nedokázal pochopit, jak se jim podařilo probojovat ven. Nestihl ani spočítat přesný počet nepřátel. Další z jeho skupiny, Torell, padl při ústupu a také ztratili jednoho ze skupiny kopáčů. Skupina, která je napadla, neměla žádné kvalitní zbroje a i přes jejich početní převahu se asi zalekli ztrát a na chvíli se stáhli. To umožnilo Elrikovi a jeho lidem rychlý úprk směrem do lesa. Koně nechala skupina tam, kde je opustili naposledy a dali se na rychlý ústup. Asi někde v půlce cesty se Elrik rozhodl, že kupce nechá běžet dál samotné a on s Yalonerem jim zajistí dostatek času, kdyby se pronásledovatelé opět objevili. Teď už tu leželi schovaní v křoviskách přes hodinu a čekali, zda se bude něco dít. "Jak je možné, že je naši neobjevili?", sykl Yaloner. "Opravdu nevím a věř mi, že se jich na to budu chtít zeptat", zabručel nespokojeně válečník. "Kdo to mohl být?", přišla další otázka. "Asi někdo, kdo chtěl rychle zbohatnout", vyřkl svoji myšlenku Elrik nahlas. "A nebo taky hledali tohle", sykl voják a vytáhl z kapsy pomačkaný starý svitek. "Co je to, kde jsi to vzal?" "No, víš jak byla v tom dole i ta stará dřevěná truhlice? Když ostatní kopali, ten co ho zabili vzápětí po Torellovi, to z té truhly nenápadně vzal, bral to tak, aby si toho nikdo nevšimnul, ale já ho viděl a když ho zabili, stihl jsem to sebrat z jeho torny, che, na starýho Yaronela si nikdo jen tak nepřijde. Co to jen může být? Mapa?", začal si voják pokládat otázky sám sobě. "Nevím, ale teď to schovej a sleduj okolí, pak se na to podíváme", zašeptal Elrik. Náhlé ticho a šeptání mužů přerušilo prasknutí větvě kdesi před nimi. Oba muži okamžitě zbystřili svoje smysly, a také oba automaticky založili šípy na tětivy svých luků. Elrik zaregistroval pohyb postavy, ale než stačil cokoliv udělat, Yaronel se prudce napřímil, tětiva jeho luku zazvonila a za ostrým zvukem letícího šípu se ozval smrtelný výkřik bolesti. "Nevzdali to", pronesl a vzápětí se opět skrčil za keř. Lesem se ozval výkřik několika hrdel a z úžiny se vyřítila snad desítka mužů. Teď již oba, téměř jak dvojčata vypálili ze svých luků šípy, které s neomylnou smrtelnou přesností zasáhly své cíle. Elrik založil ještě jeden a znovu vystřelil. Další z mužů se bolestivě zkroutil a padl k zemi. Nevěděl, zda ho smrtelně zasáhnul či ne a bylo mu to jedno. Odhodil luk a rychle tasil těžký jeden a půl ruční meč a vrhl se dopředu. Nemusel se dívat na Yaronela a přitom věděl, že dělá to samé, jen ho zaslechl jak bojově vykřiknul: "Krásný den na úmirání, že?" a bylo mu jasné, že bude mít svého druha vedle sebe v přímé steči s protivníky. Prvního útočníka vyřadil lehce, odrazil jeho vrchní sek do boku, ukročil a čepelí ho zasáhnul někam na prostředek zad. Muž zachroptěl a padl mrtev k zemi. Útok a kryt byl střídán v divokém rytmu doprovázeným řinčením čepelí a nářkem zraněných či umírajících. Yaronel radostně zakřičel: "Není to tak zlé, asi to dokážeme!" Elrik se jen v průběhu stihl usmát a další ranou meče usmrtil dalšího z nepřátel. "Večer naše vítězství zapijeme", radostně též vykřiknul a v té chvíli ho cosi zasáhnulo do zad. Pocítil obrovskou bolest a nával slabosti. Padl na kolena a než se i jeho zbytek těla dotknul země, propadl se do temnot...
Související články:
( Celý článek | Autor: Taoki |
Počet komentářů: 117 |
Přidat komentář |
Kelevarský Dekameron - Intro (01.12.2014) Dům neřesti (01.10.2012) Daywalkerův koutek poezie (27.10.2007) Daywalkerův koutek poezie (13.10.2007) Daywalkerův koutek poezie (29.09.2007) Daywalkerův koutek poezie (22.09.2007) Daywalkerův koutek poezie (15.09.2007) Daywalkerův koutek poezie (01.09.2007) Daywalkerův koutek poezie (25.08.2007) Daywalkerův koutek poezie (11.08.2007) Daywalkerův koutek poezie (28.07.2007) Báseň, když se zlobím (21.07.2007) Daywalkerův koutek poezie (14.07.2007) Daywalkerův koutek poezie (30.06.2007) Snadný zisk (21.04.2007) Arden - IV. díl (24.02.2007) Elfí píseň (20.01.2007) Teplo domova (12.01.2007) Baalův štít (12.01.2007) Příběh na pokračování - Tajemství III. (05.01.2007) Příběh na pokračování - Tajemství II. (15.12.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie - XV. (08.12.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie - XIV. (24.11.2006) Příběh na pokračování - Tajemství I. (24.11.2006) Rotten IX. (18.11.2006) Rotten VIII (10.11.2006) Rotten VII. (03.11.2006) Rotten VI. (20.10.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie - XIII. (20.10.2006) Jak jsem žil (13.10.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie - XII. (13.10.2006) Rotten V. (06.10.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie - XI. (06.10.2006) Rotten IV. (30.09.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie - X. (30.09.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie - IX. (15.09.2006) Pomsta (15.09.2006) Rotten III. (15.09.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie - VIII. (08.09.2006) Písař - Respekt (08.09.2006) Příběh na pokračování - Rotten II. (08.09.2006) Pár veršíků po druhé (01.09.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie - VII. (01.09.2006) Příběh na pokračování - Rotten (01.09.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie VI. (25.08.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie V. (19.08.2006) Pár veršíků (19.08.2006) Příběh na pokračování - Splněný sen XVII. (11.08.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie IV. (11.08.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie III. (04.08.2006) "Pohádka" o Krčmě (28.07.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie II. (28.07.2006) Paměti jednoho z nás! (21.07.2006) Příběh na pokračování - Splněný sen XVI. (21.07.2006) Daywalkerův koutek decentní poezie (14.07.2006) Příběh na pokračování - Splněný sen XV. (14.07.2006) Písař (14.07.2006) Příběh na pokračování - Splněný sen XIV. (23.06.2006) Příběh na pokračování - Splněný sen XIII. (26.05.2006) Frane a orci (19.05.2006) Příběh na pokračování - Splněný sen XII. (19.05.2006) Příběh na pokračování - Splněný sen XI. (05.05.2006)   ) |
||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|
|||
|
|