Procitl jsem do svého těla zde, ve světě Kelevarském. Stál jsem a trošku se mi motala hlava. Byl jsem na neznámém místě, ale soudě dle zraku a čichu upřených skrze okno ve známém městě. Všude po místnosti ležely útržky novinových listů, místy i celé stránky nebo naopak jen heslovitě sesmolené poznámky. Na stole byly poházené brky a pár kalamářů s inkoustem, na zdi mi oči ulpěly na portrétu mě neznámého muže.
Pomalu mi to začalo docházet, to vybavení místnosti, brky, inkoust, ten chlápek na obraze musí být slavný Sparhawk! Uvědomil jsem si také, že přes brnění mám přetaženou novou slušivou róbu. Róbu redaktora Zemského Trubače! Musím odložit zbroj a trošku se tu porozhlédnout. *Usmál se*
Nikde nikdo, ale snad by se nezlobili. Místnost, ve které se nacházím, je vybavena věšákem, stoly a na zemi je vcelku draze vypadající koberec. To bude určitě kancelář! Nebudu tu postávat a jdu dál do dveří mezi obrazem a bankomatem. Ocitám se v chodbě, kde jsou hlavní vchodové dveře a nástěnka, číst můžu později, teď prozkoumávám! V západní části budovy je místnost s psacími stoly a několika knihami, zde pravděpodobně budu s ostatními redaktory tvořit i já. Ještě že to tu i přes zdánlivou strohost vypadá tak útulně.
Dalšími dveřmi se postupně dostávám do další velké místnosti, nacházející se na východě. Slouží pravděpodobně jako sklad. Tak rád bych to tu prohlédl, ale co kdyby někdo přišel. První den a hned bych si zadělal na potíže. I když váhám, pro případ úniku jsou tu velké dvoukřídlé dveře. Nakouknu z nich ven a vidím ulice Britainu.
Tak a teď už zbývá probádat jen sklep. Tam se dostanu po dřevěných schodech. Bohudík jsou bytelnější, než vypadají. Sakra, tady dole je větší tma než v tom nejzapadlejším koutě nejtemnější kobky. Inu, rozsvítím si. U severozápadní stěny jsou skříně a krabice, myslím, že nenajdu odvahu, abych je prohledal. Na jihovýchodní straně místnosti klape jakýsi stroj, zřejmě na tisk novin, pokroková technologie, to se musí Zemskému Trubači uznat. Dál na jihovýchodní straně je stůl s nějakými spisy, tady ve sklepě vypadají tak tajemně!
K čertu, zase tma… vidím jen plápolající lucernu a dvě židle. Půjdu k nim blíž. Jedna je schovaná pod plátnem a hele! Na té druhé něco je… proboha vždyť to je lidská kostra!!! Bůhví, jestli to je redaktor, kterého si čtenáři neoblíbili, nebo jestli tu někoho zapomněli po interview, každopádně radši běžím napsat nějaký článek, než budu usazen vedle toho nebožtíka. Kdoví jestli to není novinář co nedodržel uzávěrku…