Hrabu se tak v truhle, kde skladuji oblečení, když tu náhle slyším. "Důl poblíž Deceitu přepadli záhadní nemrtví, přijďte nebohým kopáčům na pomoc."
"Záhadní nemrtví, ty musím vidět." pomyslel jsem si. Kde mám meč? Kam jsem ho jenom odložil? Tady je. Ještě rychlá kontrola jestli mám vše. Regy? Mám. Lahvičky? Mám. Svitky? Mám, jsem připraven. Vyřkl jsem tedy magickou formuli a už jsem byl u vchodu do podzemí známého jako Deceit. Kolem mě se najednou prohnal Remo. V patách mu běžěl obrovský černý kostlivec. Kůň se mi vzpjal na zadní div, že mě neshodil. Vytasil jsem tedy meč a vyjel proti záhadnému Kostěji. Najednou vidím obrovský černý meč mířící přímo na mě. To je můj konec, škubl jsem za uzdu v naději, že se ráně vyhnu. Najednou jsem nevnímal nic jiného než palčivou bolest vycházející z levého ramene. Pronesl jsem léčivá kouzla, abych se z toho dostal a mohl se vrátit do boje. Přímý souboj s Kostějem už radši riskovat nebudu. Kniha bílé magie by mi v souboji proti nemrtvým měla pomoci. Začal jsem tedy pronášet zaklínadla, která ničí všechny nemrtvé. Najednou to začalo jít. Kostěj pod náporem kouzel začal ustupovat. Nepřestával jsem tedy a dál pronášel onu magickou formuli. Kostěj padl mrtev k zemi. Jen z dálky jsem pozoroval jak se na jeho mrtvolu sneslo hejno dobrodruhů s vidinou získání cenného předmětu. Pomocí stejné taktiky jsme skolili veškeré nemrtvé Kostěje a důl byl vysvobozen z jejich nadvlády. Mohl jsem se tedy zase odebrat zpět do svého domu.

( Celý článek | Autor: Anduriel | Počet komentářů: 74 | Přidat komentář | )