Když jsem se doslechl o ztrátě elfské lodi, ihned jsem se rozhodl vyplout na moře a začít pátrání. Co kdyby se mi náhodou podařilo získat poklady, které se na lodi skrývaly. Vzal jsem tedy svou kocábku a vyplul ze Serpent Holdu směrem k Magnicii. Tedy alespoň jsem si myslel, že se plavím tímto směrem. Samozřejmě jsem na moři zabloudil. Měl sem ale štěstí, moře mne vyplivlo někde u ostrovů Buccaneer´s Denu. Otočil jsem tedy loď směrem k Magnicii a plul dál. A ono se podařilo - nedaleko přístavu Magnicie jsem narazil na vodní vír, který mne i mou loď stáhl do svých útrob.

Loď byla zničená, ale já přežil a ocitnul se na prapodivném místě obývaném strašlivými vodními golemy. V tomto nehostinném prostředí jsem bojoval proti silným stvořením z vody. Posádka lodi nebyla nikde k nalezení. Boj ale nebyl marný. V tomto nehostinném prostředí jsem našel kus pergamenu, který obsahoval zmínku o ztracené lodi.

Vydal jsem se tedy své úspěchy sdělit elfskému námořníkovi Nubisovi. Toho mé zprávy vyloženě potěšily. Vyprávěl mi, jak i on pátral po ztracené lodi, ale bez úspěchu a jak je rád, že se konečně pátrání někam pohnulo. S dobrými zprávami mě poslal do Magnicie, za čarodějem Horaciem. Ten že bude vědět, jak dál.

Vydal jsem se tedy do Magniicie a na zdejších ostrovech jsem pátral po Horaciovi. Horácius zprvu myslel, že mě poslal čaroděj Baltazar. Jakmile ale pochopil, že hledám ztracenou elfskou loď, využil situace a poslal mě do Phe-kla pro vzácný lektvar fénixe. Za ten že mi prozradí kam dál.

Toto území elfů jsem již dobře znal. Nejednou jsem se tudy probíjel, takže cesta k tamním alchymistům nebyla nijak složitá. Síla alchymistů mě ale velice zaskočila. Jejich kouzla byla mnohem silnější, než jsem si pamatoval. Jen co jsem prošel dveřmi do jejích kuchyně, srazil mne k zemi ohnivý plamen. Bylo mi jasné, že proti jejich spojeným silám nemám šanci. Použil jsem tedy lsti a jednoho po druhém jsem je lákal ven před jejich dílnu, dokud nezbyl ani jediný z nich. Ukořistěný lektvar jsem donesl zpět Horáciovi. Po pár dalších rozhovorech s Horáciem a Nubisem jsem se konečně dozvěděl, kde zhruba by měl ležet vchod do elfského úkrytu.

I ten se mi podařilo po nějaké době hledání nalézt. Hned po příchodu do tohoto doupěte mne uvítalo obrovské množství Elder Gazerů. S pomocí elementálů se mi je podařilo rozprášit. Mohl jsem tak postoupit hlouběji do neznámého prostředí. Přes kvanta kostlivců jsem se probojovával stále dál a dál. Nakonec proti mě stál mohutný nemrtvý drak.

Boj s ním byl krutý. Jen co se ke mě přiblížil, vysál ze mě všechny síly. Nemohl jsem se hýbat, čarovat, nic. Naše první střetnutí bylo rychlé. Padl jsem v několika vteřinách. S lepší výzbrojí a zkušenostmi z prvního boje jsem se k drakovi dostal znovu. Tentokráte jsem vyčaroval mnoho magických wispů, kteří mi v boji pomáhali. Rozpoutalo se peklo. Drak vrhal ohnivé koule na všechny strany. Jen stěží se mi dařilo vykrývat jeho útoky a při tom zasazovat rány. Sil ubývalo a drak byl stále bez viditelných známek zranění. Musel jsem opět z boje ustoupit. Při boji jsem si ale všiml truhly, kterou drak střežil. To byl cíl mé cesty, zjistit, co je v truhle. Proti draku jsem neměl mnoho šancí. Skryt tedy zraku druhých jsem se proplížil k truhle a nakoukl dovnitř. Doufal jsem v poklad, našel jsem ale jen svitek s dvěma elfskými slovy. Nyní se musím ponořit do knih a pokusit se přeložit obsah svitku. Třeba mi ta slova pomohou v poodkrytí dalších tajemstvích elfské civilizace.

( Celý článek | Autor: Anduriel | Počet komentářů: 258 | Přidat komentář | )