Ušmudlaná košile, bavlněné kalhoty a pevné boty. Rukama by mohl kácet stromy, ale na první pohled zjevně horník - elegán. Sedí a dumá uprostřed rozhýřené zábavy. "Deset minut!", ozval se dámský hlas zpoza křesla. "Prosím?", odvětil překvapený muž. Otočil se a shlédl dolů. Jedna z místních tam jakoby hrála na schovávanou. Více svlečená než oblečená i přes tu dětinskou hru působila dojmem pořádně rozpálené dračice. "Přesně tolik to zabere, než najdem společnou řeč! No tak, samota tu není nenápadná ani žádoucí!" Dívka přiškočila na křeslo a narušila jeho klid. Horník sáhl do kapsy a z ní vytáhl dva esmeraldy. "Já ale nehledám společnou řeč!", pronesl klidným hlasem. V tom hostinská položila dvě sklenky yewského klašterního na stolek. Oči společnice střídavě jiskřily mezi drahokamy a mužovým upřeným pohledem. I beze slov bylo jasné, jaká dohoda se tu uzavřela. Cestou do rozestlaných peřin z nejjemnějšího hedvábí záhledli přicházet dalšího zákazníka. Poměrně nezvykle rušno v tomto cípu Moonglowského ostrova.

„Veškerá rozkoš, kterou si račte přát“, tak zní nápis, který ho uvítal hned u dveří. V rohu brnkal Svatopluk písničku o kamení, ten starý dobrý hit. V jeho rytmu se náš mladý i když pohledný Laiho dopotácel k baru. Sotva pozdravil a už ho kdosi chytil za ruku. Než se stačil otočit, jeho prsty spočinuly na horkém ňadru roztomilé dívky v rozevláté košili. „Splním ti tvá přání!“ „Ariano! Nech našeho hosta, ať se trošku uvolní na baru!“ Ariana se šibalským mrknutím pustila jeho ruku. „Zabloudil jsem a hledám klidné místo k přespání!“ pronesl mladík a jedním lokem vypil nápoj, který před něj postavila spoře oděná šenkýřka. „Počkej chvíli, zajdu pro paní domu.“

Muže zmáhala únava a tak si sedl do pohodlného křesla. Oči se mu přivíraly, když v tom mu na klín sedla další z dívek. Začala muže hladit po jeho hrudi a pozvolna sjížděla níž a níž. Políbila mladíka a její ruka letmo zavadila o již tak velmi těsný rozkrok. Náhle však dívka vstala. Ze schodů se ozývaly kroky. Nejkrásnější žena, kterou kdy viděl, sestoupila dolů. „Jmenuji se Kathrin a jsem paní tohoto domu. A vy jste, vzácný pane?“ „Jsem bojovník a hledám nocleh.“, mladík si odkašlal. „Pouze nocleh!“ „Obávám se, že nemůžeme sloužit. V našem jediném pokoji určeném pro spánek dřímá zlo.“
Celý dům neřesti náhle ztichl. „Ukázalo se, že jedna z dívek byla krvelačný vampír. Držíme ji tam pod zámkem.“, povzdechla si paní domu. „Jsem dobrý bojovník a koneckonců jedna vampírka před vydatným spánkem nebude problém.“ Muž se postavil, tasil meč a zamířil nahoru. Vše se seběhlo tak rychle. A teď chudák dříme v pokoji, na mnohem déle než by chtěl – na věčnost.

Najde se někdo statečný? Přemožitel upírů?

( Celý článek | Autor: Lukasso | Počet komentářů: 95 | Přidat komentář | )