Světem se nesla zpráva, že země kelevarská hledá nového posledního hrdinu. Mnoho statečných bojovníků se přihlásilo a i já se šel podívat, jak bude turnaj probíhat. Zprvu jsem jako divák nebyl přijat a byl bohy vyhnán, ale jakmile jsem vysvětlil svůj zájem napsat o tomto turnaji článek, božstvo mi bylo nakloněno. Memory mne ukryl do stínů, abych nepřišel k úhoně a hlavně abych nerušil bojovníky.

Všichni již byli shromážděni na kolbišti. Zakrývali se poslední tváře účastníků. Nervozita kolem mě se dala krájet. Probíhaly poslední připravy. Někteří válečníci naprazdno napínali luky, aby věděli jakou rychlostí zanedlouho vyšlou šípy na své protivníky. Jiní potěžkávali svá kladiva a zkoušeli, zda by je přeci jen neunesli v jedné ruce. A už se oběvila první brána na místo kde měl probíhat boj. Nervozita okamžitě zmizela a stateční bojovníci se s řevem vydali vstříc boji. Oběvila se druhá a třetí brána na bojiště. I já se tedy vydal skrz bránu, abych viděl probíhajíci boj. Ku mému překvapení jsme se objevili na konci podzemí známeho jako Despice. Bylo však zbaveno veškerých draků a phoenixů.

Brány rozesely bojovníky po celém území. Turnaj začal. Úvod byl velice pozvolný. Kdo mohl skrýt zrakům soupeřů, obhlédl území, zda-li se v jeho blízkosti nenachází něco, co by mu dodalo výhodu oproti soupeřů. Ti co měli štěstí našli staré části brnění či lepší luk. Každá nalezená maličkost přinesla majiteli velkou výhodu oproti soupeřům.

Rozpačitý začátek byl tatam. Bitevní vřva propukla všude kolem mě. Vzduchem létaly šípy. Mocné hlasy pronášely kouzelné formule. První bojovníci začali v rychlosti obvazovat bolestivá zranění. Netrvalo dlouho a já při sledování bojů zakopl o první padlé. Bojovníci ukazovali své kvality. Mnozí v prvních minutách boje vypotřebovali svou zásobu šípů a byli nuceni přejít na boj tváří v tvář. Mou pozornost upoutal bojovník s červenými vlasy. Jeho zdatnost v boji převyšovala vše co jsem doposud viděl. Jako jedinému se mu podařilo získat bojouvou sekyru. Byl oproti všem rychlejší a s naprostou přesností umisťoval své rány do nejmeně chráněných částí soupeřova těla. Netrvalo dlouho a jeho protivník se sunul mrtev k zemi. Boj pokračoval dále a kolem mne začínalo přibývat padlých. Už jsem je ani neměl chuť počítat. Posledních pár přežvších bylo svoláno do středu bojiště, kde se měli utkat.

Na cestě k vitězství se ocitli poslední dva hrdinové. Jeden muž a jedna žena. Souboj pohlaví mohl začít. Opět byla ve vzduchu cítit nervozita. Kdo zaútočí první a jak? Bude to výpad kladivem? Či snad nějaké zaříkadlo? Ani už nevím kdo ten první krůček k boji udělal, ale rázem se vzduchem nesly magické formule. Útočná i obranná kouzla dopadala na jejich sesilatele. Únava z dlouhého boje byla vidět na obou. Tu jsem si všiml krve prosakující skrz zbroj bojujícího muže. "Tento bojovník již dlouho nevydrží." pomyslel jsem si. A opravdu - netrvalo dlouho a posledního bojovníka dostihla smrt. Bylo rozhodnuto. Přežil jediný účastník turnaje. The Last Hero. Vítězkou se stala Cristin Belafort.

( Celý článek | Autor: Anduriel | Počet komentářů: 229 | Přidat komentář | )