17. března - Tak jsem konečně zde - Kelevar. Místo, o kterém mi babička tolik vyprávěla. Místo plné udatných bojovníků, kde jsou si všichni rovni a mohou tak čestně a spravedlivě bojovat za své ideály.

20. března - Pohybuje se tu pár skupin válečníků. Řád, který mi je svým smýšlením nejbližší, bojující za krále a království. Chaos, který chce pro lid svobodu. Temný kult, společenství vrahů vyznávající temnou magii, a spousta vrahů a lapků. Na první pohled je jednoduché odlišit dobro od zla. Přihlásil jsem se do mnoha výprav proti vrahům, ale žádná z frakcí mě nechce vzít s sebou. Jsou to uzavřené skupiny. Působí na mě velmi arogantním dojmem. A tak se toulám sám světem a tu a tam změřím své síly proti místním vrahům.

26. března - Spisovatel Hugo se ztratil. Družina skládající se z mnoha občanů této země se chystá ho jít zachránit. V klíčový moment členové chaosu odnáší tolik důležitý klíč a čekají, až to většina dobrodruhů vzdá. Naprosto nespolupracují s ostatními. Situace je zoufalá, jdu spát, když v tom mi přijde holub od Fronzena. "pojd s nami klidne..ale sam" (icq 26.3.2012 22:46). Druhý den se dozvídám, že Huga zachránil a odměnu dostal chaos. Ani mě to nepřekvapuje. Jsem zklamaný, že za myšlenkou svobody se skrývá jen honba za majetkem.

7. dubna - Nabídl jsem své služby řádu, neboť si myslím, že má obrovský potenciál a je to pevné uskupení s dlouhodobou tradicí. První bitva na sebe nenechala dlouho čekat. Obraz tolik mě známý, kdy odvážní bojovníci padají bezvládně k zemi na obou stranách. Za své ideály, za svou pravdu. Co se ale děje pak mě nenechává klidným. Bojovníci popravují koně, lamy ba i ušlechtilé mustangy. Zvířata, která za nic nemohou. Poslední smrtelný výkřik a popravčí se ještě odcházejíce hrdě smějí.

15. dubna - O Chaosu. Chaos je uskupení bojovníků. Jejich veškeré veřejné vystupování se zakládá pouze na zážitcích z bojů. Z bojů, do kterých si nechodí ani pro slávu, ani za své ideály. Chodí tam pouze za vidinou majetku. Není proto divu, že je tolik vytáčí, když jim někdo z boje uteče, ba dokonce, když je někdo porazí. Ohánějí se slovy jako čest, odvaha, "férový" souboj a tato slova, s každým dalším vyslovením z jejich úst, ztrácejí svůj význam. Nic takového totiž neznají. Za peníze, které získávají třeba jako v případě záchrany Huga, si kupují výbavu, s kterou mají velkou výhodu nad svými oponenty. Je to uskupení prohnilé už od samé podstaty jejich existence. Za slovem "svoboda" se pro ně schovává elitářství, honba za majetkem, arogance a nekonečné hádky a stížnosti na vše, co jim je jen trochu proti srsti. Veškerá politika, dobrá gesta pro lid, kterému slibují svobodu, o tom nemůže být ani řeč.

15. května - druhý den boje proti Scionovi. Snažíme se probít do jeho hradu, nicméně odpor je silný. Muži jsou zesláblí a docházejí jim zásoby. Temný kult používá především a někdy se zdá, že pouze, jednu magickou formuli. Stále dokola a dokola, jakoby neznali jiný způsob boje. Sotva naši kouzelníci prokletí odvolají, už je to ve vzduchu cítit zas a znovu. Co mě mile překvapilo je, že po našem boku stojí členové Chaosu. Fronzen to sice už vzdává sotva jsme se do toho opřeli. Nicméně spojili jsme své síly a společně se snažíme přemoci Scionovi přisluhovače. Zprvu jsem byl opatrný, ale myslím, že jejich úmysly zde jsou jasné a čisté. Tak jako je jasné, že po splnění mise na ně čeká vidina majetku a slávy. O tu ale nestojím, mou odměnou je sloužit království. Majetek ať si vezme Chaos, slávu si zaslouží statečný lid a mně postačí, když to bude prvním krůčkem k záchraně královny Patricie.

21. května - Bojovníci chaosu postávají na trhu a pokřikují na nás všelijaké nesmysly. O zbabělém utíkání s boje, urážejí naši čest i odvahu. Samo s sebou se taková situace dá vyřešit jen jedním způsobem. Utkali jsme se v Delucii. Proti mně bylo zvoláno mnoho magických formulí, nicméně dokázal jsem se ubránit. Takové štěstí ale neměl jeden z našich oponentů. Šel rychle k zemi. Naše nepřátele popadla panika a začali utíkat do nedalekého Nargothrondu. Neměli sílu ani odvahu se nám čestně postavit, dokonce začali volat stráže na mé druhy. Zmatení stražní na ně zaútočili. Když se situace ujasnila, nebylo už po Chaosu ani vidu, ani slechu. Tím se jen potvrdilo, že kážou vodu a sami pijí víno.

22. května - Po vyčerpávajícím boji proti chaosu kráčím do svého domku vychutnat si zasloužený odpočinek po dlouhém dni. K mému překvapení tu na mě čekají Arkan a Fronzen. Mají silácké řeči, které prokládají magickými formulemi. Země se třese a oheň mi létá přes okna až do mého pohodlného křesla. Další zastánci chaosu na sebe nenechají dlouho čekat. Křičím na ně, že si to vyřídíme na bojišti a ať zmizí, že tohle je můj dům. Odvětí, že jsem srab. Dnešní noc přespím na tržnici. Druhý den ke mně přiletěl holub. Byl od samotného starosty města Odysseuse. Stojí zde, ať se odstěhuji, že nechce mít nepokoje ve svém městě. Celou situaci jsem mu objasnil, ale stěhuji se i tak. Mám podezření, že se nechal uplatit od Chaosu a tudíž není pro mě bezpečno ani ve vlastním domě.

23. května - Sedím na královské tržnici a pročítám svůj deník. Málem jsem se zapojil do jedné z četných hádek. Nesmím věci nechat zajít tak daleko, jinak klesnu na jejich úroveň. Je třeba si jasně vytyčit svá pravidla:

- Nikdy nezabiju nevinou zvěř.
- Nikdy nebudu na nepřátele čekat před dveřmi jejich domovů.
- Nikdy nezabiju bezbranného, který nikterak neohrožuje zájmy řádu.
- Nikdy se nezapojím do hádek o bitvách, raději ať meč promluví.

Tak budiž stanovena pravidla, která mi pomohou zachovat si čest a důstojnost v této jinak prohnilé a zlem zmítané krajině. Každý, kdo by snad chtěl následovat mého příkladu, nechť povstane a pomůže vybudovat vidinu lepších a důstojnějších zítřků.

Toto je jen pár výňatků z jinak obsáhlého deníku. Myslím, že lid Kelevarský by měl vědět, jaké strasti a útrapy musí členové řádu podstupovat každý den, aby mohli nosit znak Orderu a sloužit království. A snad to přispěje i ke zlepšení tak zoufalé situace a navrácení důstojnosti na Kelevar.

Sepsal Salvadori, společník Lukassa

( Celý článek | Autor: Lukasso | Počet komentářů: 146 | Přidat komentář | )