„A tak tě já, Ragnarok II, z vůle svaté trojice panovník království Hvězdovost, odsuzuji Khaalide do vyhnanství. Neprodleně opustíš území mého království a nikdy se již nevrátíš. Moje dcera Rebecca tě již nikdy nespatří, tak jest vůle má…“

Hvězdy mu stěží svítily na cestu a únavou se sotva šoural. Už ani nepočítal před kolika dny ho stráže opustili na hranicích Hvězdovostu. Opouštěla ho naděje. Krajinu kolem sebe nepoznával, živáčka už také pár dní nepotkal, a věděl jediné. Jde na sever. Za novým začátkem, za nadějí, za odpuštěním, za znovuzískáním ztracené cti.
„Hej, ty…“ ozvalo se najednou zpoza velkého dubu, co zrovna míjel.
„Tak sakra, no ty, poutníče, stůj přece už.“
Khaalid se odevzdaně zastavil a sledoval přibližující se shrbenou postavu.
„Co tu pohledáváš, takhle na jihu?“
„Na jihu ?“ Odvětil překvapeně Khaalid „Vždyť jdu už nespočet dnů na sever“
„Ty nejsi odsud, co?“ pokračovala tajemná postava.
„Ne, jsem z Hvězdovostu, Khaalid je jméno mé, z řádu Raklenů“
Tohle očividně tajemného hrbáče zaskočilo.
„Podívej, já se jenom normálně zeptal, nemusíš si ze mě dělat legraci“
„Proč bych to dělal?“ pokračoval Khaalid „Mluvím naprostou pra…“
„Pokud mi to nechceš říct“ přerušil ho muž „Tak mě to neříkej, ale blázny si ze mě nedělej!“
„Co tu vlastně pohledáváš?“ pokračoval shrbený
Khaalid mu vylíčil, co se mu v nedávné minulosti přihodilo. Vše, počínaje získáním funkce velitele osobní stráže krále Ragnaroka II, jeho věrné služby králi po dobu několika slunovratů…
Najednou si všiml, jakoby ho shrbený ani neposlouchal.
Pořád si jenom mumlal „Hvězdovost, Ragnarok, Raklenové, vůle svaté trojice…. Pche“
A tu se Khaalid dostal ke králově dceři.
„Za vše mohla moje láska k Rebecce, sličné princezně našeho království…“
„DĚVKY to sou!“ zařval skoro až opilecky tajemný“
Zesláblý Khaalid na nic nečekal, vytáhl zpoza pasu svojí dýku a vrhl se na hrbáče. Ten se jenom rozchechtal, mávl rukou a se slovy „Flam Sanct” Khaalida odhodil Zesláblý bojovník se zbytky hrdosti ležel na zemi a zuřivě se vzpínal neviditelným provazům.
“To odvoláš” prskal Khaalid “Moje pchhhh Rebbe pchbhhh ca není tsss žádná grrr poběhlice”
Shrbený pomalu došel ke zlomenému a teď už i vzlykajícímu Khaalidovi. “Máš kuráž, potřeboval sem vědět z jakého si těsta. Máš v sobě něco rytířského” Khalid na něj nechápavě koukal.
“Trochu si mě těma svejma báchorkama vylekal”, pokračoval muž.
“Tady na takový historky nejsme moc zvyklý, královna Patricie za tyhle věci nechává poddané spráskat bičem”
“Královna Patricie ?” nechápal Khaalid “Kde to vlastně jsem?”
“Nuže, milý Khaalide, ocitl ses kousek od města Trinsic a jsi samozřejmě v Kelevarském království”
“Kelevarském království?” zděsil se Khaalid “Ale to v mém světě existuje pouze v báchorkách, na které nevěří ani ti nejhloupější !”
“No tak tomu věř, a pojď se mnou.” pokračoval muž “
“Dáme tě do kupy, mám tady kousek srub”
Khaalid pomalu vstal a nedůvěřivě následoval pomalu jdoucího, na první pohled nenápadného, muže.
“Pane” ozval se najednou Khaalid “A mohu znát vaše jméno?”
“No vidíš, já málem zapomněl” pousmál se tajemný.
“Mé jméno je Thorix”

( Celý článek | Autor: Khaalid | Počet komentářů: 59 | Přidat komentář | )