Milý Abny,

Poslední dobou na sebe nemáme příliš čas, tedy píšu alespoň dopis – v Minocu se stalo hodně zajímavých věcí. Jak asi víš, krátce po dopisu Vivianovi přišli jeho učedníci a dali se do přepisování svitků a knih ze soukromých knihoven nejstarších rodin v Minocu. Zároveň přivezli, tak jak jsme si přáli, i desítky knih zabývající se metalurgií. Od truhlářů jsme dostali darem několik starších knihoven a díky tomu máme nejspíš nejrozsáhlejší knihovnu o metalurgii na Kelevaru. Přikládám obrázek – je přímo pod minockým hostincem, tak jak jsme se domluvili.

Upřímně doufám, že bude celému Kelevaru ku prospěchu. Ale abych se dostal k hlavnímu tématu – všechny rodiny si přály, ať během přepisování dávám pozor na učedníky, aby se čirou náhodou některé soukromé svitky či knihy neztratily. Pěkně nevděčná věc – strávil jsem několik týdnů vysedáváním v budoucí knihovně za zvuků škrábajících brků, které poctivě zaznamenávaly vše, co našly ve svitcích. Jednu výhodu to ale mělo – učedníci se dávali do práce vždycky až odpoledne a já mohl celé dopoledne prosedět v hostinci a potkat snad všechny zajímavé lidi z Minocu. Mimochodem, hostinec je poslední týdny pěkně naplněný – zdá se, že jen budování knihovny a rozšíření dolů přitáhlo velké množství lidí. Dobře jsem se seznámil s třemi mistry – Beacanem, Tobiasem a Graysonem. První se zabývá dolováním a základní úpravou kovů. Tobias je dráteník a Grayson kovář. V Minocu jsem strávil velké množství času, takže jsem je od vidění znal a často u nich nakupoval, ale během našich dopoledních dýchánků u škopku (i když víš, že moc nepiju), jsme se stali skutečnými přáteli. Když mi tedy během dokončování knihovny přišel velice zvláštní dopis, hned jsem jim ho běžel ukázat. Původně mi celý papír přišel jen jako nějaká dětská čmáranice, ale když jsem se zahleděl pozorněji, uvědomil jsem si, že je tvořen nesmírně drobným a hustým písmem, volně prokládaným náčrty. Psal mi jistý vědec, který je v úzkém spojení s profesorem Vivianem, jež se zajímá o různé mechanické hračky a rád by aplikoval několik svých nápadů pro zvýšení výnosu z dolů. Sám nedovede podobné věci sestrojit, neboť je spíš teoretik, ale věří, že v Minocu jsou schopnosti tamějších mistrů tak velké, že to pro ně nebude problém. Rád by nás také navštívil, ale jeho zdraví je prý velmi chatrné, proto tento dopis.

Strávili jsme několik dní probíráním jeho nejzajímavějšího návrhu – plánoval, že síla ohně a páry by mohla pohánět hlubinné vrtáky, které by mohly být tím nejsilnějším, co kdy lidské ruce stvořily. Stejně tak by se snad tento koncept dal použít pro čerpadla. Jeho matematickým poučkám jsme pranic nerozuměli, ale naštěstí připojil i sérii kreseb, jak by si podobný stroj představoval. Po dlouhých rozhovorech jsme uznali, že jeho nápad není marný, pokud by fungoval. Ruční dolování je namáhavé, zvířata jsou drahá a nepříliš spolehlivá a co se stane, když se magie zneužívá k mechanické práci, si dávno zjistili ve staré Magincii. Vědec navrhoval vytvořit primitivní stroj na páru, který bychom, jen pro pokus, abychom dokázali, že jeho čísla jsou správná, mohli zkusit připevnit na loď. Silou tohoto stroje bychom pomocí speciálního šroubu poháněli loď.

Nebudu tě zatěžovat technickými podrobnostmi. Dva týdny jsme strávili stavěním tohoto stroje na páru. Pracně ho poté převezli do Vesperu a koupili starou, ale pevnou loď, na kterou jsme tento stroj umístili. Další týden jsme poté dolaďovali podrobnosti, než jsme ho skutečně vyzkoušeli. Loď jsme přivázali pevně k molu, aby neuplavala, kotel naložili dřevem a zapálili. Obrázky jsou od mladé dívky Bonami, která strašně ráda kreslí a šla s námi, neboť dle jejích slov „Tu srandu si nemůžu nechat ujít“.
Když se dřevo trochu rozhořelo, loď se skutečně dala do pohybu! Natáhla lana a zdálo se, že by se mohla pohybovat stejně rychle, jako loď s plachtami.

Byli jsme jako u vytržení. Loď, která funguje na dřevo! Toho poplácávání po zádech! Chvíli jsme nadšeně pozorovali loď, která tiše pufala a znatelně se pokoušela táhnout molo za sebou. Beacan se ale okamžitě, jak má ve zvyku, začal nudit. Po lanu přeručkoval na loď a vysypal do kotle pytel pilin, který měl přes záda. Zároveň kotel uzavřel plechovým plátem ze strany, odkud jsme dávali dřevo, aby „byl ten žár o něco větší“. Co se dělo potom, zachytila celkem věrně Bonami:

Ve chvíli, kdy chytly piliny, sebou loď škubla dopředu, jako kdyby se do ní prudce opřel vítr. Beacan málem spadl do kotle, ale stihl se přidržet stožáru. S ním to bylo dobré, ale nosný sloupek mola, na který jsme loď přívázali nápor nevydržel a celá část mola se poroučela do vody. Jedno lano se utrhlo, druhé loď táhla za sebou rychlostí cvalu koně. Rychle se vzdalující Beacan v šoku křičel o pomoc a potom skočil do vody a plaval ke břehu. Udělal dobře, protože po pár vteřinách loď s neuvěřitelnou silou vybuchla. To snad ale nebyl žádný důvod pro to, aby nás rozzuření občané vyhnali z města! Jsem si jistý, že za déšť rybího pyré, který následoval, jsme vážně nemohli. Bude to chtít asi ještě doladit.

Brzy na viděnou
The Delete


P.S. : Nechal jsem na radnici dostatečnou částku pro opravu mola, snad už ho spravili.


My z redakce děkujeme za velice podařený článek, který obohatil naše noviny.

( Celý článek | Autor: Anduriel | Počet komentářů: 128 | Přidat komentář | )