V Lamoriku proběhla jedna z největších bitev poslední doby. Někdo tam bojoval, někdo řešil. Tímto článkem vám dávám ochutnat pohledu někoho, kdo řešil...
„Tati, tati, od Aceany se sem ženou temné mraky, já se bojím.“ Neboj chlapče, to bude jen bouřka, odvětil otec a dále se věnoval opravě bot, které měl další den vracet zákazníkům. Chlapec dál pozoroval dění venku. Nepřehlédl ani rvačku několika opilců. V jeden okamžik se u nich objevila postava v černé robě a všichni účastníci bitky se rázem přestali hýbat. Zemřeli snad? Za rohem se objevil muž v černém brnění a zářivě bílým lukem v ruce. Jednou vystřelil, ozvala se rána jako z děla a dveře do nedaleké hospody se rozletěly do všech světových stran. „Tati, to nebude bouřka, jsou tu nějací lidé, kteří zabíjí kolemjdoucí!“ Otec odložil botu a vykoukl z okna. Ihned vzal malého Johna pod paži a utíkal se schovat do sklepa.
Pár šťastlivcům se podařilo utéct. Většinou pomocí magické formule se přemístili jinam. Naštěstí se našlo i pár takových, kteří neváhali a oznámili toto přepadení na královském hradě v Britainu. Netrvalo dlouho a o události vědělo celé království. Mnoho bojovníků okamžitě oprášilo svá brnění a vyrazilo směr Lamorik. Zde je čekalo nemilé překvapení. Celé město bylo zaplaveno temnými elfskými mágy a lučištníky. Kdokoli se přiblížil, byl nemilosrdně zabit. Až po čase se podařilo bojovníkům odchytit si zatoulané bojovníky a díky velké přesile je udolat. To byl ale začátek všeho. Město bylo dobýváno velmi dlouho. Skupinky elfů hlídaly konkrétní domy, kde měly schovány mapy ke klíčům k truhle, kterou si elfové donesli. Byli si snad sami sebou tak jisti, že město udrží. Rodělením klíčů zabránili krádeži truhly, a všech v ní schovaných pokladů, jedním z nich.
Zatímco královská vojska postupovala dál a dál do města, skupina bojovníků Chaosu se vydala řešit hádanky, které vedly k oněm mapám. Pět truhlic, pět hádanek, pět map. Heslo k první truhle, jejíž nápověda zněla „kn.z. hl.d.t m.s.s“ držel v ruce kněz vyskytující se v Moonglowském lyceu. Heslo k druhé truhle s nápovědou „100“ bylo převedení čísla 100 do dvojkové soustavy. Třetí hádanka s nápovědou 111317 ukazovala řadu prvočísel a heslem byly tři prvočísla následující. Odpovědí na čtvrtou hádanku se zněním „obsah kruhu ke čtverci jeho poloměru“ bylo prvních několik čísel čísla Pí. Pátou a poslední hádankou bylo slovo hotaru. Odpovědí bylo převedení slova na číslice s tím, že každé písmeno má své číslo dle pořadí písmene v abecedě. Těchto pět hádanek otevřelo bojovníkům Chaosu cestu k pěti mapám. Ty vedly na širé moře. Na některých souřadnicích se nalézaly rovnou klíče, některé obsahovaly další a další hádanky. Jedna z map přivedla dobrodruhy k zamčenému domu. Nápověda na něm je poslala do kobky zvané Deceit. V domě se vyskytovala indicie, která říkala, že se má hledat Dalion, alchymista, který umí vyrobit lektvar mládí…
Mezitím v Lamoriku finišovala krutá bitva. Celou noc se ozýval nářek raněných. Druhý den se u jednoho z mrtvých alchymistů našla následující depeše: „Při veliké dávce se blížící konec může vrátit až na svůj elementární počátek. Z pohledu našeho, živá bytost jakoby ze světa zmizela.“ Dále se našel zmučený muž, který ze sebe vysoukal pár slov, než zemřel. „mládí a něco o umírajícím stromu a lesních obrech.
Strom byl nalezen a polit elixírem mládí, který se podařilo získat od Daliona. Ten samozřejmě potřeboval konkrétní suroviny. Nejzajímavější byla bezesporu dávno vymýcená květina. Ta šla sehnat pouze v minulosti. Jakmile se strom polil elixírem mládí, jeho kmen se narovnal a tím odhalil malou skulinu vedoucí do země. Dobrodruzi se ji vydali prozkoumat. Z toho, co spatřili, ale neměli radost. Doupě útočníků na Lamorik. Bylo jich tam tucty. V tu chvíli se z obránců stali útočníci a z útočníků obránci. Z chrámu, který byl úplně vzadu, stále přicházely posily. Padlo mnoho temných elfů i královských bojovníků. Bojovalo se dlouho. Nakonec se podařilo dobýt hrad a zabít velitele tamní posádky. Ten vlastnil poslední klíč k truhle, jež byla v Lamoriku.
V zápětí se vlastníci klíčů vydali truhlu otevřít. Zde na ně čekala zasloužená odměna.
V Lamoriku se dodnes vzpamatovávají z té strašné události. Nejen oni, ale i všichni ostatní doufají, že v budoucnu se již nebude takový masakr opakovat nejen v Lamoriku ale kdekoli jinde.
( Celý článek | Autor: Rastafarian |
Počet komentářů: 78 |
Přidat komentář |
)