V Krondorských dolech, pak i v lesích a nakonec u doupěte, kde pánem jest oheň, jenž ovládá Fleogap, byl spatřen Baron Sikita, který je vyslancem kapitána Bikavéra. Má dojít k tajné schůzce a k případné domluvě. Jaké podrobnosti skrývá tato schůze nikdo neví, aby pán Fleogap nebyl rušen, mnohonásobně posílil hlídky svého ohnivého doupěte. Baron Sikita s sebou přinesl mnoho vzácných darů pro pána Fleogapa. Baron Sikita musí být bezpodmínečně zastaven a za žádnou cenu se nesmí vrátit z ohnivého doupěte živý.

Toto oznámení zburcovalo po celém Kelevaru spoustu dobrodruhů. Ti si oblékli své nejlepší zbroje, vzali zbraň do ruky a vyšli vstříc nebezpečí, které na ně bezpochyby v ohnivé jeskyni čekalo.

A jak to ve Fire dungeonu (jak se běžně ohnivé jeskyni říká) vypadalo?
No, co vám budu vyprávět, já osobně jsem vlezl do tohoto doupěte a padl jsem k zemi mrtev. Naštěstí má duše ještě nebyla připravena na odchod a jiný dobrodruh mne vzkřísil. Cesta byla spletitá, krom běžných nestvůr v obrovském počtu, jako jsou ohniví elementálové, hadi, psi, panteři a pavouci, hlídky posílili ještě velké spousty balronů a také ohniví draci. Zástupy nejrůznějších monster byly četné, ale my se probíjeli statečně kupředu.

Když jsme se dostali na konec, naskytl se nám pohled na Fleogapa a samotného Barona Sikitu. Rozhodli jsme se, že prvně zkolíme pána jeskyně Fleogapa. To bylo docela snadné. Ta těžší část nás teprve čekala. Po smrti Fleogapa se náš zrak upnul k Baronovi. Zaútočili jsme tedy s obrovskou vervou na něj. To jsme ještě nevěděli, že Baron si při jakémkoli byť sebemenším kontaktu naší zbraně s ním, zavolá na pomoc ohnivé pavouky. A než jsme se nadáli, vrhli se na nás desítky těchto pavouků. Boj byl neúprosný a pavouků jako by neubývalo. Zkoušeli jsme na Barona nejrůznější zbraně a útočná kouzla, ale vždy si povolal na pomoc pavouky. Po dlouhém a neúprosném boji, když už nás naděje na výhru opouštěla, se nám konečně podařilo pobít všechny pavouky, co si Baron mohl obstarat a zbyl on sám. To už jsme měli téměř vyhráno. Boj se samotným baronem sice trval téměř hodinu a půl, ale nakonec se nám jej podařilo skolit. A odměnou nám byla jeho výzbroj. Pobrali jsme tedy, co jsme mohli a šli jsme do bezpečí omýt si tvář od krve, obvázat zranění a doufat, že kapitán Bikavéra se nepříjde pomstít.

PS:sargasovi děkuji za krásnou fotku

( Celý článek | Autor: Anduriel | Počet komentářů: 275 | Přidat komentář | )