Když ke mně v neděli večer přišla Ellen, poklepala mi na rameno a v dlaních svírala malý modrý kamínek, ani ve snu mě nenapadlo, že budu poprvé v životě svědkem něčeho tak významného, jako je otevírání hatrat laboratoře.
Byla neděle večer, když jsem stála v Honesty a marně dumala nad tím, co se v uplynulém měsíci stalo zajímavého a o čem by mohl být další článek pro Zemského Trubače, málem jsem ani nepostřehla krásnou Ellen, která ladně sesedla ze svého dinosaura. Místo pozdravu mi s úsměvem na rtech vložila do dlaní malý modrý kamínek, na první pohled takový, na nějž naráží kdejaký kopáč v dole, na pohled druhý však kámen vzácný natolik, že by pro něj polovina obyvatel Kelevaru byla schopná zabíjet. Ano, měla jsem tu možnost držet ve své ruce Ice saphire, nejdražší kámen, který držet lze. Na Ellen byla vidět obrovská radost, jak by taky ne, když našla poprvé v životě vstupenku do Hatratových laboratoří.
V celé té záplavě nadšení a radosti jsem ihned vyrazila k našemu domu, oblékla na sebe ty nejkrásnější sváteční šaty a s očekáváním se těšila, co se bude nadále dít. Po příchodu k laboratoři jsem viděla, jak se Ellen třesou ruce. S magickou hůlkou v ruce se ještě naposledy zhluboka nadechla a pak bylo slyšet jen tiché cvaknutí zámku. Ve vzduchu bylo tolik napětí, že by se dalo krájet, na rtech se skrývalo snad milion nevyřčených otázek, ticho rušil jen zvuk tlukoucích srdcí. Pak Ellen vstoupila do malé místnosti a otevřela velkou truhlici. Já stála u vchodu a s napětím očekávala, kdy mi dá výrazem její tváře najevo, jak moc se právě raduje. Když vyšla ven, v rukou svírala luk, po němž by toužil snad každý. +15 elven bow of vanquishing s +6 pierce damage bonusem, no posuďte sami, kdo z vás by nestál o takový luk, který navíc nemůžete ztratit?
Nejlépe nám však své nadšení jistě popíše sama Ellen… Zeptala jsem se jí na pocity, jež měla při nalezení (doufejme, že ne posledního) hatratu…
Ellen:
Zabila jsem monstrum a najednou se mi rozzářily oči. Viděla jsem v jeho bezvládném těle ležet vzácný kamínek. Nikdy v životě jsem nenašla Hatrat krystal, ale dnes se na mě konečně usmálo štěstí a já ho našla. Je škoda, že to přišlo až teď a ne dříve, jelikož dříve, když jsem byla mladší, mě tato hra více bavila a moje radost by byla několikrát větší, než je tomu dnes. I tak mám radost, ale už to beru tak, že je to kousek pixelu a né věc, která nějak ovlivní reálný život.
Když se pan Diablonegro dobře vyspí aneb kamínek, který potěší
)