Jak se můžete dočíst v článku věnovanému, krátkému přehledu Questů v měsíci březnu, hned první den tohoto měsíce začal poněkud netradičně. Už jsme si skoro mysleli, že vše je v naprostému pořádku, možná až na temné praktiky vyvrhelů a nekromantů. Na hradě započala celkem normální audience s Králem Richardem. Vše se dělo podle plánu a jednání se odvíjelo rychle za přítomnosti všech pozvaných. Situace se rázem obrátila, když nečekaně vstoupil do trůnního sálu Baron Aredus.
„Dnes večer byl zavražděn tsuranský císař Aurelius a jeho syn byl unesen. Nevíme bohužel nic. Jedinou stopu, kterou máme je aktivace teleportační věže na Kelevar. Někdo musel na Kelevar projít. Vrchní maršál vojsk vyhlásil pohotovost a pověřil mě, abych vás o této záležitosti informoval. Hned za mnou až do odvolání deaktivovali bránu na Tsuran i zpět. Dále mě pověřil Vrchní maršál, abych vás požádal o prošetření smrti císaře a únosu jeho syna. Vzhledem k našim dohodám nevyšleme bojovníky do vaší země. “
Král se zrovna chystal něco říci, když se rozletěly dveře do sálu podruhé a stráže se marně snažily zachytit příchozího s vidlemi. Paladinové se ihned semkli blíž kolem krále.
“Můj králi! Strašlivé věci se dějí... Byl jsem dnes na poli jako každý den, že okopu zem. A najednou zničehonic a to přísahám, se zjevila čtveřice podivných postav. Oblečeni v černých hábitech šířily smrt a hrůzu. Najednou se zastavily, podívaly se mým směrem. Pronásledovaly mě. Běžel jsem o svůj holý život směrem k mému domovu – Lovecké osadě. Nevěděl jsme co mám dělat. Těsně před osadou jsem se zkusil schovat v lese. Proběhly kolem mě a vtrhly do osady. Slyšel jsem výkřiky a hrůzné zvuky. Na nic jsme nečekal a běžel za mým králem.“
Jindra, tak se ten sedlák jmenoval, si přihnul z měchu vína, který mu mezitím podal sir Valerius. Vše vypadalo jasně. Musíme zahájit pronásledování. Král ihned vydal rozkazy a Paladinové se okamžitě vydali do Lovecké osady. Samozřejmě, že jednoho nechali jako spojku pro ostatní bojovníky.

Lovecká osada vypadala opravdu strašlivě. Hotový masakr. Všude krev a mrtvoly. Stopy vedly dál a dál a dovedly nás přímo k temné Nekromantské věži. Otevřít vchod, byl celkem oříšek. Hádanka zněla: „Tři místa, kde jsou těla pro námi ukořistěné duše.“ Samozřejmě, že šlo o hřbitovy. Jakmile se otevřel vchod, vletěli jsme dovnitř. Prošli jsme až do nitra věže. Brána nás zavedla dál do podzemí u Windu. Tam se to jen hemžilo Liche lordy. Ti byli klíčem k aktivaci dlaždice do Cel smrti. Pobili jsme je a vstoupili do cel. Nastal strašlivý masakr. Bylo to strašné. Všude spousty silných nemrtvých a démonů. Byli podporování kostěnými draky a celkově to bylo děsivé. V úzkých chodbách samozřejmě ani o pasti nebyla nouze. Nalezli jsme další hádanku: „Mistrova hračka na bolest zná cestu dál“ Mnozí si mysleli, že pár kouzel do zablokovaných dveří pomůže. Ale ne, dveře kouzla odrazily a oni pokušitelé se pěkně přiškvařili. Trvalo to dlouhou chvíli, než jsme našli cestu dál ve Windu. Železná pana skrývala tajemství. Pak byla malá místnost s kotlíkem. Bohužel vše šlo rychle a ani netuším jak se nám přes ní podařilo dostat. Následovala chodba s oblíbenými dlaždicemi. Blikaly si velice spokojeně. A mnohým z nás málem ruply nervy. Vše se stupňovalo ještě další místností plnou silných nemrtvých.

I to jsme, však zdárně zvládli a vpadli jsme do místnosti s vězněným následníkem. Volal o pomoc a radil ať se rychle zbavíme Sciona, temného nekromanta, a osvobodíme ho. Nikdo z nás Sciona neznal a chlápek v plášti měl rozmazaný obličej. Ani příliš nekladl odpor. Vlastně vůbec. I přes to ho někteří z naší výpravy zabili. Byl mrtev a byla to léčka. Celé to byla jedna škaredá a podlá léčka. Následník se náhle změnil a ukázal svou pravou podobu. To on byl Scion a doslova vesele křepčil a radoval se že jsme neprokoukli jeho lest a omylem zabili následníka. Strhla se opět měla. Ale přes všechnu snahu nám Scion uprchl.

Vrátili jsme se na hrad a smutnou zprávu o výsledku naší výpravy, jsme předali králi Richardovi.