|
|
|
|
30.04.2011: Již zítra nové číslo! Máme zde další přelom měsíců a to znamená jediné - Vaše oblíbené noviny vydávají další číslo! Hrdě Vám představujeme nálož článků, která Vás odnese z Britainu až do Trinsicu! *Usmál se* Příjemné počtení přeje celá redakce Zemského Trubače!
01.02.2009: Nová redakceDnešním dnem, vyšlo první číslo vydané novým redakčním týmem. Také byly odstraněny některé drobné technické chyby na tomto webu. Přejeme Vám příjemné čtení.
04.09.2006: ÚpravyProběhly drobné úpravy, které se týkaly technického stavu tohoto webu. Byla aktualizována verze phpRS na poslední 2.8.0, s touto verzí přišlo několik změn. Bohužel jsme museli vymazat databázi čtenářů, proto se prosím zaregistrujte znovu, abyste mohli psát komentáře pod svým jménem.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
<<
Září
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| | | | | |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Archa
Vydáno dne 24. 03. 2008 (1724 přečtení)
…aneb na co Noe asi nepomyslel…
Večer 23. Března světem Kelevaru obletěla zpráva, že hledač, jistý Soren, již delší dobu pátrá po flotile lodí, která se ztratila a jejichž cesta byla zahalena tajemstvím a záhadou.
Jedinou stopou bylo, že jeho domovem je město poblíž Elaronova bludiště.
A tak jsme se vydali hledat a hledali jsme všude možně, jen abychom Sorena našli. Hledání bylo krátké a jeho příbytek jsme našli ve Skare Brea. Tam se v klidném příbytku zrovna Soren k něčemu měl. Než se ale nadal, tak nás bylo u něj v doma a nestačil se divit, kolik má hostů.
Soren nás lehce zasvětil do momentální situace a historii jeho rodiny. Řekl nám, že pochází z tří sourozenců a také nám prozradil, že se měl sejít se sestrou, někde poblíž města vrahů, u Lamoriku.
Vydali jsme se tedy na průzkum a po chvilce hledání jsme skutečně našli jeho sestru, ovšem pouze její pozůstatky. V jejích ostatcích jsme našli prsten. Uložili jsme ji tedy k věčnému odpočinku a vydali se zpět za Sorenem.
Soren byl její smrti zarmoucen, ale v řeči zmínil, že si Sunna psala deník. Zeptal se nás, zda jsme jej našli. Řekli jsme mu, že nikoliv. Soren nám řekl, že deník většinou Sunna měla v knihovně.
Rozběhli jsme se hledat do všech měst, hledali všude možně, jen abychom našli její zápisky. A pak jsme v Moonglowském Lyceu našli knihovnu, ve které její deník skutečně byl. Neváhali jsme a pustili se do čtení.
Sunna v něm popisovala svou cestu za svými bratry a také své poznámky. Byla velice pečlivá a její rukopis byl krásně zaoblený. Udělali jsme si poznámky a s tím, co jsme se dozvěděli, jsme utíkali zpět za Sorenem.
Pustili jsme se do vyprávění a popisovaní toho, co jsme vyčetli. Soren nás bedlivě pozoroval a přemýšlel nad tím, co bylo napsáno v deníku.
Po chvilce nám řekl, jak jsou na tom se svým bratrem. Ale také nám něco pověděl o arše. V Sunnině deníku totiž byla zmínka o Arše a také o tom, že něco věděl jak Soren, tak jeho bratr, Seraph. Sdělil nám o tom, jak si s bratrem rozdělili práci na hledaní Archy. Řekl nám tedy to, co dokázal zjistit a také vše o historii Archy jako takové. Nicméně, bylo to stále jen půl informací a zbytek nám velice chyběl v tom, po čem jsme pátrali. A tak jsme se vydali hledat dle zápisek město, kam se po smrti svých rodičů Seraph přestěhoval.
A to jsme s použitím nápovědy našli.
Před jeho příbytkem stál nádherný hřebec – takové plemeno se jen tak nevidí. V pokoji byl Seraph ve své krásné róbě a mile nás u sebe přivítal.
Po chvíli vřelostí jsme přešli k věci. Řekli jsme mu, co se stalo s jeho sestrou a také, že jsme již navštívili jeho bratra. Také jsme mu řekli o Sunnině deníku a o tom, co v něm bylo napsáno. Seraph nás poslouchal stejně bedlivě jako jeho bratr. Doslova hltal každé naše slovo. Řekl nám, že o všem co našel, si vedl zápisky. Ale tyto zápisky vedl v tajné šifře. Nicméně s jejím rozšifrováním potřeboval jistou pomoc. Sehnali jsme mu, co potřeboval, ale jednu pomůcku jsme museli dlouho hledat. Jednalo se o nektar ze Salicie. Zvláštní rostlinka a její výskyt byla popsána v knize Herbalisty Petra.
Nakonec jsme ji našli na písečném ostrově – na ostrově Njujelm. Rychle jsme se pustili do čtení zápisků. Ve stránkách byla popsána poloha této rostliny.
Našli jsme ji v Delucii a pustili se do jejího zkoumání a snahy z ní získat nektar. Musel být prolita krev. Ale krev pomohla a tak jsme získali krásný nektar, se kterým jsme se vydali zpět za Seraphem.
Ten po chvilce luštění nám řekl zbývající informace o tom, co se s Archou stalo a také poslední indicie, které se mu podařilo zjistit.
Vyrazili jsme směrem k Cove a na lodích hledali ostrov. Po dlouhých cvilich námořního kormidlování jsem našel ostrov plný zlých zvířat.
Vylodil jsem se a pro své přátele jsem vykouzlil magickou bránu, aby se ke mně mohli připojit. Boje se zvířaty byly nelítostné a chvilek šlo, jak se říká, o život.
Boje pokračovaly a my se postupně dostávali hlouběji do ostrova. Zvířata byla již vymícena a jejich těla se válely všude po zemi. V tu chvíli všechny duše ostrova se zhmotnily do Prokleté duše. Tato duše byla ztělesněním všeho zlého, všech duší zvířat a byla nesmírně silná.
Postupně jsme se ji zbavovali, ale k našemu překvapení se ostrovem ozvalo slovo moci: „Vas Chromatic Rel“ a duše se změnila ve ztělesnění Chromatičky.
Nastal lítý boj, kdy se všichni snažili tuto nestvůru zabít a dát konečně všem duším klid a mír. Ale Archa a její magie byla velice zvrácená. A i po její smrti se zjevily 3 duše. Tři prokletí se zhmotnily a na ostrově zavládl boj mezi naší skupinou a třemi prokletími – Sily, Zlosti a Vášně. Tato prokletí se musely zabít!!! A my se snažili co jsme mohli, abychom ostrov osvobodili od zla. A to jsme opravdu netušili, že to není konec! Tyto duše se svou smrtí proměnily a stvořily opravdové zlo.
Objevil se Prokletý a jeho moc otřásla světem. Jeho síla brala život na jeden dotyk a jeho dech byl jako smrt sama. Jeho róba byla jako noc sama, zahalená rouškou neuvěřitelna. Boj samotný trval docela dlouho, dlouho trvalo, než se vůbec jeho život ( i když život je trochu zavádějící) ztratil. I jeho moc však doznala konce, vše zlé je pro něco dobré. A to zlé v tomto případě znamenalo konec našeho putování.
V těle prokletého jsme našli klíč, kterým jsme odemkli archu a získali odměnu.
A to je konec přátelé – konec boje a hledání, konec tak očekávaný a zasloužený. Rozdělili jsme spravedlivě podíl a o vzácné věci rozhodla štěstěna.
Rád bych poděkoval Takaře a Barracusovi, za krásně připravený quest.
( Celý článek | Autor: Daywalker |
Počet komentářů: 66 |
Přidat komentář |
)
|
|
|
|
|
|
|