Je krásný slunečný den a před kovárnou se vytvořily skupinky několika lidí. Někteří trénují alchymii a míchají lahvičky dodávající energii na kouzlení, jiní zlepšují své dovednosti s mečem a štítem a někdo pouze stojí a povídá si s člověkem poblíž něj. Když tyto krásné chvíle naruší těžce ozbrojený rytíř. "Ve jménu královny Patricie opusťte město!" "Co se děje?" Vypadne z mladého muže, který tuto větu jistě slyší poprvé. "Žádný strach, nás se tato věta netýká." Uklidňuje ho starší pán zahalen do černé róby. V tu chvíli ozbrojenému rytíři někdo odpoví. "Je mi líto, já odsud neodejdu!"

Jakoby tato věta probrala všechny lidi. Ti co trénovali alchymii domíchávají poslední lektvar, ti co trénovali bojová umění schovali meče a lidé, kteří si povídali rázem zmlkli. Všichni začali napjatě sledovat, co se bude dít. Ozbrojení muži si ještě vyměnili pár ostrých slov, když jeden z nich vytáhl těžkou magickou kuš a nabil ji ostrými výbušnými šipkami. Druhý nezahálel, udělal totéž a tak propukl ostrý boj na život a na smrt. Krev byla všude. "Diváci" přibývali a bojovníci dělali vše proto, aby odešli ze souboje jako vítězové. Tedy živí. Byla to dlouhá bitva, ale nakonec přeci jen jeden padl. Tři ostré zásahy našly skulinku v jeho brnění, jeho tělo se začalo ubírat k zemi a on naposled vydechl. Rytíř sesedl z koně, vzal protivníkovi těžkou kuš, aby ji už nikdo nemohl proti němu použít a odešel.

Pár lidí zatleskalo, pár lidí bylo smutných a jiní jen nevěřícně sledovali, co se to vlastně stalo. Mladý muž se celý třásl, obrátil se na pána v černé róbě a rozechvěným hlasem se zeptal: "Cco to mmělo zznamenat?" Starší pán se jenom usmál a odpověděl: "Souboj frakcí. Dvou skupin v zásadě hodných lidí avšak zcela opačného přesvědčení. Těchto soubojů ještě uvidíš spousty."