 |
 |
||
|
|
|||
 |
 |
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| |
 Zjevení prvního RytířeVydáno dne 17. 02. 2008 (2262 přečtení) Čtěte dobře, čtěte pozorně. Toto nám přišlo do redakce, ale já tomu nerozumím ani zbla. Snad vy pochopíte více. Zem plná válek a krve po mnoho let, kdo z nich si začal? Ptáme se teď! Kostí rozsetých po cestách nespočet, lemuje staletá válka, kde konec již nikdo nečeká. Válka stala se denním chlebem, když tu se však zázrak stal. Čin, který vstoupil do dějin, v nějž již nikdo nedoufal. To prastarý rytířský řád, udržovat měl kdysi mír, jenž spojoval víru tří stran proti červeným. Příměří v nějnž nikdo dnes nevěří probodal špínu a smrad, to křehký monument míru stál a řád ho krví vykoupil až vysílením pad. Putoval v mlze, větru a bouří, tam kde jen nesmrtelní odvaží se, tu však objevil čistá stvoření v iluzi jednorožce. Omámen uspokojením, posílen energií svalil se za stromem do bezvědomí. Spal tvrdě spal rád, až zapomněl i na jaké jméno slýchával. Toulá se světem a hledá domov svůj, snad jednou ho nalezne někdo a řekne mu, kde bývával jeho dům. Jménem osloven ožije ten, který chodíval před staletím sem. Utržená stránka z pergamenu Legenda od Ekyelky Ještě stále jsi tady? Jsi hlupák, že touláním se po mém prázdném sídle ztrácíš drahocenný čas, který ti Bledá paní na tomto světě věnovala. Nenajdeš tu nic než stíny a ozvěny dávno mrtvých časů. Tohle není místo pro život. Proč tolik toužíš poznat pravdu? Co doufáš, že nalezneš? Ten příběh se odehrál příliš dávno pro jakoukoliv píseň, i legendy na něj už začínají zapomínat. Já sám zapomínám! Proč tedy nezapomeneš i ty? Tolik chceš poznat minulost? Kdo jsi, ty mládě? Jen kratičký záblesk v nekonečném tkanivu života. Co necháš svým potomkům, až si pro tebe přijdou čarokrásné silaary? Pár nepodařených písní a vymyšlených příběhů. Odejdi, človíčku, dokud je čas. Žij, užívej si každý den. Lidským tvorům věčnost nesvědčí. Odejdi, maličký. Jsi tu už celý rok. Svět se zahalil chladným závojem smrti a zase rozkvetl životem, ale ty nejsi starší o jediný nádech, nejsi bohatší o jediný zázrak zrození. Stále chceš slyšet můj příběh? Vylíhl ses z tvrdého vejce, človíčku. Proč chceš ten příběh doopravdy znát? Copak nemají lidé dost vlastních legend? Máte duši věčných dětí a srdce větší než celý svět. Nepotřebujete znát skutečné hrdiny, umíte si je vymyslet. To vám dává sílu, ne odvážné skutky dávno mrtvých. Podívej se na sochy v zahradě – copak nejsou dnešní ženy stejně krásné? Projdi se údolím Zpívající vody, promluv si s jeho paní – nezdědila snad moudrost a laskavost svých předků? Minulé žije v budoucím, tak neztrácej čas v pavučinách uvnitř mé hlavy. Stejně nejsi tak nadaný, abys mě dokázal dojmout... Ach. Znáš víc takových písní? Připomínají mi dřívější dny, plné slunce a radosti... Vyhrál jsi. Budu ti vyprávět o síle vášně a nezvratnosti osudu, ale nestěžuj si, až se ti srdce bude chvět neutěšitelným smutkem. Budu ti vyprávět příběh bez konce, bez naděje. ( Celý článek | Autor: Sparhawk | Počet komentářů: 316 | Přidat komentář |   ) |
||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|
|||
|
|