Kraj před Tebou se v záři slunce třpytí,
a říkáš si, že v téhle bitvě půjde o přežití.
Hrstka těch, co přátelé si říkají,
s Tebou do krvavé bitvy spěchají.
Je to snad nervozita, co v mých rukách neudrží klid?
Ne, Ty moc dobře znáš ten zvláštní pocit.
Nevidíš, že to co je před Tebou není bitva, ale jen Tvůj boj,
že ani nezáleží, jak dobrý máš šermířský postoj.
Bojuješ vždy jen sám se sebou,
protože to rozhodnutí, zda žít či umřít neudělá nikdo před Tebou.
Snažíš se jen pochopit to, co je už dávno dané,
pochopit to, že je to pořád to samé.
Není dne bez toho, aniž by jsi to necítil,
stejně jako není dne, kdyby jsi vše pochopil.
Budeš to pořád nosit na svých bedrech,
jako kdyby jsi přenášel nekonečnou vodu v malých vědrech.
Utrpení a bolest Ti zůstanou,
jako dva stíny, které nikdy neodejdou...

Daywalker