 |
|
 |
|
|
30.04.2011: Již zítra nové číslo! Máme zde další přelom měsíců a to znamená jediné - Vaše oblíbené noviny vydávají další číslo! Hrdě Vám představujeme nálož článků, která Vás odnese z Britainu až do Trinsicu! *Usmál se* Příjemné počtení přeje celá redakce Zemského Trubače!
01.02.2009: Nová redakceDnešním dnem, vyšlo první číslo vydané novým redakčním týmem. Také byly odstraněny některé drobné technické chyby na tomto webu. Přejeme Vám příjemné čtení.
04.09.2006: ÚpravyProběhly drobné úpravy, které se týkaly technického stavu tohoto webu. Byla aktualizována verze phpRS na poslední 2.8.0, s touto verzí přišlo několik změn. Bohužel jsme museli vymazat databázi čtenářů, proto se prosím zaregistrujte znovu, abyste mohli psát komentáře pod svým jménem.
|
|
|
 |
|
 |
|
|
|
|
|
<<
Červenec
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
| 8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
| 15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
| 22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
| 29 |
30 |
31 |
| | | |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 Bitva o první ztracenou dlaždici
Vydáno dne 08. 12. 2006 (1555 přečtení)
Jak probíhala středeční bitva ve sklaním hradě na Bojišti? Dovíte se zde.
Magická brána se otevřela přesně uprostřed Midgardu. Zvědavě jsem pozvedl obočí a pro jistotu sevřel rukou jílec svého meče. Během další sekundy se z ní na svém koni vyřítil prachem a krví obalený Daywalker.
Nemusel nic říct a já okamžitě pochopil, že je konec klidného večera, tak jako obvykle, když se vždy tento půlelf znenadání takto objeví.
„Byla nalezena pevnost temného vojska na Bojišti a velitel tam prý ukrývá jednu ze ztracených dlaždic ze Safiry. Je to jedna z šancí, jak obnovit rovnováhu magie. Boj už začal.....rychle se přidejtéééé“, zakřičel a zamával nad hlavou svoji zakrvácenou sekerou.
„Cože!?“, vypadlo ze mě.
Všichni, co zde byli přítomní, reagovali stejně rychle jako já. Okamžitě si z beden v bance vzali zbroj, zbraně a další nutné věci pro boj a okamžitě se začali navlékat a vybavovat.
V té chvíli se v Midgardu objevil i Sarakirn, jeden z hrdinů této země.
„Jdete do války s námi?“, zeptal se s úsměvem na tváři.
Odpovědi mu byly naše úsměvy na tvářích a jasné pohledy, že nás nic nepřesvědčí o tom, abychom nešli.
„Ale můžete i umřít přátelé“, usmál se opět. Naše pohledy se nezměnily.
Elf Luke, také náš guildmaster v jedné osobě, jen procedil mezi zuby:
„Tak nebo tak. Nikdo nemůže žít věčně a je to příležitost, jak napravit chybu, ke které jsme všichni nechali dojít“.
Daywalker po nás hodil pohledem:
„Připraveni?“
Otočil se a vytvořil magickou bránu. Všichni jsme se do ní vrhnuli.
Po projití brány se celá naše malá skupinka objevila přímo uprostřed bitvy s několika střážci hradu a magickým ptákem Phoenixem. Tento souboj se obešel na našich stranách beze ztrát a z vítězným rykem, jsme postupovali dále a hlavně blíže ke vchodu do sluje, která pak, jak jsem později zjistil, byla střežena elitní gardou kušestřelců a hlavně vedla k hlavní bráně do tajemného hradu.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a mohu říct, že mnou projela vlna obrovské radosti. Bylo tu opravdu spousty válečníků, byl jsem až překvapen, jak silná armáda se tu sešla a k mému ještě většímu překvapení jsem zde viděl i ženy. Některé bojovníky či bojovnice jsem již znal osobně, některé jen dle obličejů a spousty jich pro mě bylo neznámých, ale všichni se spojili pro jeden cíl. Dobýt hrad a získat snad zde údajně schovanou a střeženou dlaždici ze Safiry.
Bohužel, již v této době, předsunuté stráže, které hlídaly vchod do sluje, nám způsobily první ztráty na životech, ale vzápětí byli mnohonásobnou přesilou poraženi.
Začali jsme postupně pronikat do prostor sluje a zde naše armáda poprvé narazila na nepříjemný odpor, již zmiňovanou jednotkou kušostřelců, která prohloubyla ztráty na životech našich bojovníků, avšak po nějaké době se nám podařilo společnými silami tento odpor zlomit a elitní střelce zdolat. Postupu až k veliké bráně, která otevírala vstup do hradu, tedy nic nebránilo.
Avšak naše vítězná eufórie pohasla ve chvíli, kdy jsme zjistili, že je tato brána uzamčena pěti zámky na pět různých klíču a nelze ji vylomit,vyrazit či zdolat jiným způsobem. Bylo tedy rozhodnuto, že se vydáme po malých skupinkách do světa pokusit se najít tyto klíče.
I tento úkol jsme překonali, všechny klíče byly úspěšně objeveny v lokalitě Bojiště. Jeden byl objeven u studny nedaleko Zlatého dolu, druhý v Červeném klášteře, kde byly zbývající tři bohužel nevím. Důležité ovšem bylo, že klíče byly získány. Nic nám tedy nebránilo v tom, bránu otrevřít a vrhnout se do dalšího boje s tajemnými strážci.
V této chvíli začala opravdu pořádná mela. Úzká chodba, která se nacházela hned za branou byla střežena také velmi silnými strážci, kteří nám způsobyli opravdu veliké ztráty v našich řadách.
Ale stále se nám úspěšně dařilo postupovat do nitra hradu. Sice nyní už jen velmi pomalu a obtížně, ale úspěšně. Tento postup byl stále vykupován vyššími ztrátami na našich stranách. Celá chodba byla posyta mrtvými těly našich spolubojovníků, někteří teprve za hrozného nářku umírali, pohled to byl opravdu velmi nepěkný.
Bylo ovšem až téměř neuvěřitelné jaká nálada panovala v našich řadách. Bojovníci zvesela křičeli, někteří se smáli, nebylo možné nepřeslechnout hesla "Za neutrální občany" nebo "Za obnovu rovnováhy."
Museli jsme se probít spletí úzkých hradních uliček až do vrchních pater, kde na nás čekal pán hradu.
Bohužel až do těchto míst jsem nedošel, zůstal jsem s hrstkou bojovníků v přízemních prostorech, kde jsme vyhledávali zákeřně schované nepřátele, kteří pak padali pod ostří našich zbraní. Nevím tedy přesně, co se tam dělo, jen z doslechu vím, že prý hradní pán a jeho ochranka pozabíjeli spousty našich statečných válečníků, až sám padl po dlouhém a vyčerpávajícím boji, prý Rytíř Kazo mu setnul hlavu.
Dlaždice byla opravdu nalezena a nyní je držena samotným Kazem a bude uložena na své místo ve chvíli, kdy budou nalezeny zbývající dvě.
Procházel jsem pomalu tou spouští ven, v ruce stále držící zakrvavený dlouhý meč. Všude jsem viděl mrtvá těla spolubojovníků a spolubojovnic, prohlížel si svoji poničenou a krví poskvrněnou zbroj, posekaný štít a v té chvíli se na mé tváři objevila slza. Slza radosti z vyhraného boje, ale zároveň také smutku té vysoké ceny.
Spatřil jsem několik členů svého cechu, spousty zraněných, kteří se snažili odejít po svých vlastních nohách nebo ty, kteří byli přímo ošetřováni ležící na zemi. Všichni měli ve svých tvářích nic neříkající výraz, výraz únavy, výraz strachu a děsu z prožitých posledních několika hodin. Tento obraz přetrvával až do chvíle, než jsem opustil bránu hradu a sluji k němu přilehlou. Měsíční svit jemně ozářil moji pobledlou tvář, pozvedl jsem hlavu a zahleděl se nad sebe na noční oblohu plnou jasných hvězd a nadechl se čerstvého vzduchu. V tom okamžiku se objevila další slza, po ní další a další a já zjistil, že pláči....
Bitva byla sice vyhrána, ale válka prozatím ne. Stále jsou někde ukryté zbylé dvě dlaždice, nerovnováha magie stále přetrvává.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se učástnili tohoto tažení, poděkovat za odvahu, statečnost a ochotu nasadit svůj život pro tento čin a snad směle vyslovit přání, ať se dalšího hledání dlaždic účastní toliko lidu jako tomu bylo teď.
Zedulus
( Celý článek | Autor: Zedulus |
Počet komentářů: 73 |
Přidat komentář |
  )
|
|
|
|
|
|
|