 |
|
 |
|
30.04.2011: Již zítra nové číslo! Máme zde další přelom měsíců a to znamená jediné - Vaše oblíbené noviny vydávají další číslo! Hrdě Vám představujeme nálož článků, která Vás odnese z Britainu až do Trinsicu! *Usmál se* Příjemné počtení přeje celá redakce Zemského Trubače!
01.02.2009: Nová redakceDnešním dnem, vyšlo první číslo vydané novým redakčním týmem. Také byly odstraněny některé drobné technické chyby na tomto webu. Přejeme Vám příjemné čtení.
04.09.2006: ÚpravyProběhly drobné úpravy, které se týkaly technického stavu tohoto webu. Byla aktualizována verze phpRS na poslední 2.8.0, s touto verzí přišlo několik změn. Bohužel jsme museli vymazat databázi čtenářů, proto se prosím zaregistrujte znovu, abyste mohli psát komentáře pod svým jménem.
|
|
|
 |
|
 |
 |
|
 |
|
<<
Říjen
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
| | | | |
|
|
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
Obchodníci Tsuranského císařství
Vydáno dne 13. 10. 2006 (3202 přečtení)
Přinášíme vám menší report z cesty od Britainu k Trinsicu. Upozurňujeme, že autor popisoval cestu, tak jak ji vnímal on.
Ke srazu došlo přesně ve 20 hodin večer na Britanském hradu. Samozřejmě bylo mou povinností dostavit se také. Navlékl jsem se do zbroje, potěžkal pořádný zlatý řemdich, uchopil štít, vyšvihl se na svého věrného koně a se zamáváním své milé se vydal na cestu.
Hlavní město bylo naprosto klidné, jakoby se nechystalo nic významného. A přece sebemenší podmět agrese dokázal bojovníky Řádu doslova našponovat v sedlech. Dnes přeci vezli to nejcennější, co toto království má – svou královnu. Nádvoříčko před hradem bylo plně obsazeno. Všude spousty koní. Ať už bojovníků Řádu, nebo zastánců Chaosu. Ti všichni se sešli, aby zajistili bezpečnost transportu, Královny do Trinsicu. V trůnním sále už bylo shromáždění. Opravdu jsem se dostavil, tak nějak na poslední chvíli. Všude postávali ctihodní rytíř a bojovníci obou stran. Celému shromáždění dominovala osoba v dámské zbroji z Blackrocku, Královna Patricia. Po jejím boku samozřejmě byl i přítomen Velmistr Thorix. Jakmile se dohodly poslední detaily, mohli jsme vyrazit.
Narazil jsem si tedy na hlavu přilbu a přiřadil svého koně k ostatním. Svou pozici jsem držel spolu se svými druhy z Fenomenu. Bylo nás, ale poskrovnu a tak jsme hlavně kličkovali přímo u královny. Eskorta projela hlavní branou a hned za mostem zamířila jižně na Trinsic. Jeli jsme celkem uspořádaně, i když by to mohlo být ještě trochu více sešikováno, ale možná to byl pouze můj osobní pocit. Cestu před námi zkoumali zvědové, ale stále jsme nic zvláštního nepotkali. Až na jedno místo. Přesně dle očekávání. Cestu zahradila říčka, která nebyla sice nikterak moc široká, ale byla celkem bystrá a pokus o její přebrození by pro bojovníka ve zbroji mohl znamenat smrt. Předem jsme tak trochu tušili, že z geografického hlediska se toto místo jeví jako past, protože most byl v širokém okolí jen jeden. Přiznám se, že do jisté chvíle jsem stále doufal, že se nic nezvrtne. Tou zlomovou chvílí byl pohled na první kouzla nekromantského umění, šlehajících z prstů vrahů.
Tak se to přeci vyvíjet nemělo… Měli jsme přece v klidu dojet.
A pak už nebyl moc čas. Klasické myšlenky šly stranou, na místo toho, začal mé tělo ovládat pouze instinkt a ten mě vedl k přežití. Nechci tím tvrdit, že jsem v tu chvíli na nic nemyslel. Ne opravdu má inteligence neklesla na úroveň novinářského brku, ale prostě jsem se omezil pouze na dvě myšlenky. A to:
Musím přežít!!!
A Královna pokud možno musí přežít taky!!!
Bylo opravdu jasné, že královnu ale neochráním sám. K tomu potřebuji další bojovníky, protože já moc veliký bojovník opravdu nejsem. Naštěstí těch byl okolo dostatek. Takže společnými silami se nám podařilo vrahy zahánět. Má pozornost, však asi několikrát poklesla, protože jsem celkem dvakrát upadl z koně a netušil o světě. Pamatuji si, že podruhé mi na nohy pomáhal můj nevlastní bráška Kalten. Ano sice je v Chaosu a mnozí by to hned odsuzovali, je to přece můj brácha.
Vrahy se nám nakonec odrazit podařilo. Stálo nás to mnoho sil a mnoho statečných, hrdých srdcí. Zvědové hlásili, že až do Trinsicu je cesta volná. Vyrazili jsme dále. Cestou mě dohnal můj přítel z našeho cechu, Dorin, který měl opravdu znechucený výraz na tváři. Říkal znepokojivé věci. Vrazi prý vůbec neměli jít po bojovnících Chaosu. A také cosi říkal o nějaké pasti. Snažil jsem se mu to vymluvit, že to přece nemůže být pravda, ale nedal se. Když to kolem mě potvrdilo více a více Orderů, řekl jsem si, že tu něco opravdu smrdí. Po zbytek cesty jsem tedy měl látku k přemýšlení. Chtěl jsem se nato zeptat bratra, ale bohužel jsem neměl možnost.
Před Trinsicem už na nás čekal Vévoda Richard. Chaos se od nás nakonec odpojil. Nevím ani přesně z jakého důvodu, možná to bylo právě kvůli tomu, co říkal Dorin. Už se mi to nepodařilo zjistit. Přesunuli jsme se tedy do zasedací síně v Trinsicu. Královna Vévodovi Richardovi předala truhlici se zlatem. Část zlata jsme dostali i my. Tedy kdo chtěl. Náš cech si nic nevzal, protože naše účast byla na této výpravě prostě samozřejmost. A doufáme, že finanční prostředky se využijí i jinde a lépe. Po krátkém proslovu jsme se společně jeli podívat na nový stánek pro obchodního zástupce z Tsuranu. Je to opravdu skromný stánek. A kolik Tsuranské dřevo stojí? Není to opravdu příliš levné, ale zkuste si to zjistit sami.
Na závěr jsme Vévodu i Královnu dovedli zpět do Trinsicu a rozešli se domů. Tato cesta byla tedy relativně úspěšná. Proč relativně? Protože zatím přesně nevíme, jakou roli v tom hráli bojovníci Lorda Blackthorna. A teď už mě nechte vydechnout, doma už na mě někdo čeká a zahřívá mi postýlku.
( Celý článek | Autor: Sparhawk |
Počet komentářů: 99 |
Přidat komentář |
 )
|
|
 |
|
 |
|
|