 |
 |
||
|
|
|||
 |
 |
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| |
 Vrahův koutek: Rozhovor s Gildou: „Spirits“Vydáno dne 13. 10. 2006 (4334 přečtení) Jak je to s gildou Spirits? Je to neutrální či PK gilda? Dozvíte se dále... Frane: Jsi gm gildy Spirits, jak dlouho gilda vlastně funguje? DUPI: Gm jsem již už od samého začátku, až dodnes. To samozřejmě jenom díky tomu, že ještě nikoho nenapadlo mě zkusit sesadit. *usmál se* Povím vám kratší příběh, jehož celou délku jsem zapsal ve své kronice. Gildu jsme hrdě založily léta páně 26.6. 2003. *vzpomíná, jak měl měsíc hlad, než našetřil dostatek zlata* Frane: Co vedlo k názvu a kdo byl jejím zakladatelem? DUPI: Zakládajícími členy jsem byl já DUPI *šibalsky mrkl*, Greywolf *utřel slzu* a Smith *odplivl si*. Jako učitel těchto tří, dá-li se to tak nazvat, nechci, aby to znělo povýšeně, jsem se začal poohlížet po společenství, jenž by nás společně přijalo a poskytlo nám zázemí a ochranu, jemuž by jsme časem dělaly chválu. Ujalo se nás společenství jménem *už si nevzpomíná*, jemuž tehdy vládl Kazo za pomoci mnohých, z nichž nejvíce nám pomohl Exot a Greenleader. Bohužel i skrze snahu Exota toto společenství vinou minimální snahy Kaza nemělo dlouhého trvání a po odchodu udatného Exota jsme se i mi čtyři rozhodli přejít jinam. Odchod provázely i zlé city, když nám bylo tehdejším vedením vyhrožováno, že by nás stejně vyhodili pro naší nevyzrálost, co se týče dovedností. Tenkráte jsme kdysi pro nás posvátný gildovní kámen pomočili, ale dnes jsem tomuto vývoji událostí vděčný, jelikož nám vnukl myšlenku založit vlastní gildu pro úplné nováčky. Dlouho jsme vydělávaly na stavbu vlastního gildovního kamene a ještě déle přemýšlely nad vhodným názvem, dokud Smith nepřišel s názvem Spirits, což je ironií osudu, protože to on jako první drasticky zradil tuto gildu. Jelikož jsem byl jejich učitelem, byl jsem zvolen i na dále jejich vůdcem jako guildmaster, i když já jsem se vždy k nim choval jako k sobě rovným. *brouzdá ve vzpomínkách* Byla to slavná chvíle, jelikož jsme odmítali zkušené členy a brali pouze nezkušené lidi, brzo bylo po Britském městě vidět pobíhat plno skupinek lidí s našimi cechy. Frane: Máte své gildovní stránky? DUPI: Své gildovní stránky máme na http://spirits.hrajsa.sk/ . Prostor pro ně máme právě díky Greenleadrovi ( zmiňovaný již výše ), který mi neklade žádné limity, co se týče jejich prostoru. Na grafice tvrdě a hlavně zdarma zapracoval Despair. Grafika má jisté chybičky, které jsou poznat hlavně svojí náročností na rychlost oka, ale to v dnešní době tolik nevadí. Ironií je, že oba zmiňovaní jsou ze slovenska, tudíž z ciziny. *zasmál se* No a text, materiály, návody, příspěvky, videa, atd jsou už jen moje práce. Občas to sice flákám, ale jakýsi vývoj tam pořád je. *zazubil se* Frane: Jaké jsou podmínky přijetí? DUPI: Dalo by se říct pro někoho maličkost, ale pro nás je to to nejhlavnější a to je hrát pro zábavu a být pohodář. Viděl jsem požadavky mnohých gild, které chtěli určité zkušenosti či zdejší věk, ale žádná z nich nemluvila o těchto vlastnostech. Samozřejmě je to jejich věc, ale my nemáme cech pro zisk peněz či honění si ega. Je to sdružení přátel, co si navzájem plně věří, jsou ochotni riskovat jeden pro druhého a neurazí se, když vinou toho druhého přijdou o nějaký ten zlaťák či kapku pověsti. Mnohdy říkám, že Spirits jsou spíše rodina, než gilda. Proto do svého kruhu nepustíme každého. Na druhou stranu nejsme žádný rasisti, a tak je nám jedno, zda je dotyčný hrdina, vrah či potulný zlodějíček. Pokud zapadne do „rodiny“ a nezradí jí, smí být kýmkoliv chce. *šibalsky se zahleděl* Každopádně se dělíme na stále členy, což je tvrdé jádro rodiny a adepti, což bývají semínka, z nichž mnoho umře a jen málo přežije a uchytí se. Frane: Takže nejste čistě PK gildou? DUPI: Dříve jsme byly gildou pro naprosté nováčky. Pozdějším přechodem do Unie zla jsme byly útočištěm jen pro opravdové vrahy. Momentálně již nejsme rasisti. *usmál se* Každopádně díky našemu působení v Unii nám zůstala nálepka gildy vrahů. To už dávno není pravda a je už jen na každém, jak nás chápe či nechápe. *směje se* Ovšem, když se mě zeptáš, komu jsem vždy fandil, fandím a budu fandit, tak to jsou vrahové. K tomu mám své důvody. *usmál se* Frane: Snažíte se o RP hru? DUPI: Vždycky jsem se o to snažil. Nemyslím tím opravdové hardcore RP, ale takové to denní, lidské. Hrál jsem za postavu naprostého zla, které však mělo svojí úroveň. Například jsem dotyčného pracanta zabil, obral o vše, ale doprovodil ho k oživovacímu kříži a poradil mu, co udělal špatně. To DUPIho bratr byl hodné dvojče, které jen pomáhalo a živé duši by neublížilo. Po jejich společné popravě se snažím hrát za syna zlého DUPIho, který je napůl hodný díky své matce Včelce a tak se to v něm morálně bouří. Geny otce se nikdy neztratí. *zasmál se* Abych to shrnul, někdo se o to snaží a někdo ne. V tomto bodě jako téměř ve všem panuje naprostá volnost. Frane: Máte jako gilda svůj cíl? DUPI: Cíl, či cíle máme pořád. Respektive jsou to mé cíle a ostatní mi v nich vždy vydatně pomáhaly. Prvním cílem bylo mít schopnou gildu, plnou přátel, která přežije klasické problémy starých gild. To se nám podařilo. *spokojeně vydechl* Druhým cílem bylo získat město. To byl hodně těžký úkol. Kromě nenasytných a tvrdohlavých obyvatel, z nichž jednoznačně vede Oddo a Kuch, se nám do cesty stavěly i samotní bohové. My to ale nevzdali a město se soukromým ostrovem je již plně pod naší kontrolou ( kromě zmiňovaného Odda, ten je naším Felixem a Asterixem vjednom a my jeho císařem ) *zasmál se* Současným cílem je získat pevnou půdu pro město ( statik ), pohřbít ztracené spojence ( Vikings, Stalkr a Atropos ) a pořádně oslavit jejich nesmrtelné duše největší pitkou, jaká kdy byla v kelevarské zemi. Frane: Mohl by si jmenovat nějaká jména, na krerá si v gildě pyšný? DUPI: Nemohl. Jmenovat určitá jména prostě nemohu. Jsem pyšný na téměř všechny členy, co kdy prošli, či ještě jsou ve Spirits. S každým z nich jsem se snažil navázat určitý vztah a každý byl natolik vyjímečný, že nemohu vybrat jedince. Musel bych jmenovat všechny a to by u toho každý usnul. *usmál se* Frane: Co by si vzkázal ostatním hráčům? DUPI: Vzkázal bych jim spoustu věcí. Ale to nejdůležitější je klíííííííííd a žádné nervy. Je to „jen“ hra. *zazubil se* Po těchto větách jsem DUPIMU poděkoval za opravdu pěkný rozhovor. Stočil pergamen s rozhovorem a chvátal do redakce. ( Celý článek | Autor: Taoki | Počet komentářů: 275 | Přidat komentář |   | Zdroj: Frane ) |
||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|
|||
|
|