Po týdnu se mi ve schránce objevil další dopis od neznámého muže, který mi psal již minule. Vzpomínáte ? Pokračuje ve vyprávění o svém životě, plného slastí a strastí.
Ranní klid prořízl náhlý křik. Ronon se vzbudil zpocený a řekl si pro sebe: „Hnusnej sen.“ Pomalu vylézal z postele a přemýšlel, co dnes bude dělat. „Mno dojdu si na procházku městem, co je nového.“ Vydal se na cestu směrem k hostinci na svojí ranní polévku a kus chleba. Jako obvykle se dal do hovoru s hostinským a poptal se ho co je nového ve městě a jestli neví co je to za tu návštěvu ve městě. Dozvěděl se, že je to prý nějaká šlechtična z nedalekého panství, že je docela mladá... Zamyslel se nad tím, ne však dlouho. Popřál pěkný den a vydal se ven. U dveří se srazil s jedním mladým strážným; ten se na něj podíval co si to dovoluje a pokračoval dále. U baru se strážný zeptal hostinského kdože to byl. On se na něj osopil: „Vy to opravdu nevíte? Co vás to učí, že neznáte bývalé legendy královských stráží!“
Ronon býval dříve v jednotce osobní stráže, která chránila samotného krále Jindřicha III. Sám Ronon ho zachránil před vraždou a byl zato vyznamenán řádem a nebylo by dveří ve městě, které by se předním zavřeli. Po smrti krále a nástupu jeho bratra Karla I. byla jednotka rozpuštěna, avšak Ronon v ní již nebyl.To jest část jeho historie. Na další si již hostinský nevzpomněl...
Ronon se z hostince vydal cestou z města „něco si vydělat.“ Už měl do kapsy hluboko, a věděl, že západně od města je skrýš draků a nejeden pán či kmán zkoušejí s draky štěstí aby si přišli k dobrému jmění. Když došel na místo, byl zde klid. Nikdo venku ani uvnitř, nebylo slyšet zhola nic. Popošel kus dál, aby dobře viděl na prostranství před skrýší, ale zároveň nebyl spatřen. Zhruba po půl hodině čekání uviděl rytíře s mečem a štítem jak se blíží ke vchodu. Zbystřil a koukal, je-li sám, či má nějaký doprovod, ale nikoho neviděl. Tak se vydal oklikou ke sluji, sebral ze země kládu na omráčení. Vzpomněl si, že mu známý alchymista říkal o dračím srdci, že kdyby ho přinesl, tak se mu velice dobře odmění, jelikož ho potřeboval do jednoho lektvaru. Počkal tedy, až skolil rytíř draka a začal ho kuchat. Přiblížil se pomalu a dle zvyku se ohlížel zda je sám a vypadalo že je. Kládou ho praštil tak silně že upadl a pojistil se ještě nožem tak, že ho bodl do krku, aby již nevstal. Prošacoval ho, nahmatal pytlík zlata, dračí srdce sbalil do kůže a nějaké lahve s nápoji také vzal do vaku. Zezadu uslyšel najednou nějaké zvuky, jakoby dupání. Pomalu se otočil a spatřil jak běží k místu další těžkooděnec. Ronon na nic nečekal a dal se na útěk. Naštěstí nespatřil jeho tvář, jelikož byl zvyklý být při tomto zabalen do pláště, aby se neprozradil a dnes se mu moc hodil. Utíkal z místa, avšak opatrně, aby se mu jeho lup nerozsypal ani nerozbil. Ve městě se pro jistotu převlékl. Došel prodat lup a dostal opravdu velké množství peněz, které snad ani dohromady neviděl. Procházel se po městě a najednou se mu do hlavy vloudil obrázek mladé šlechtičny z kočáru. Vydal se tedy směrem k hradu, neuvidí-li nějakého známého ze starých časů se kterým by prohodil pár slov o nové návštěvě. Neuvědomil si to, ale začínal čím dál tím více myslet na tu překrásnou tvářičku a na dámu které patřila...
Příběh obyčejného vraha, aneb Rononovy vzpomínky 2. díl
| Zdroj: Neznámý muž )