 |
|
 |
|
|
30.04.2011: Již zítra nové číslo! Máme zde další přelom měsíců a to znamená jediné - Vaše oblíbené noviny vydávají další číslo! Hrdě Vám představujeme nálož článků, která Vás odnese z Britainu až do Trinsicu! *Usmál se* Příjemné počtení přeje celá redakce Zemského Trubače!
01.02.2009: Nová redakceDnešním dnem, vyšlo první číslo vydané novým redakčním týmem. Také byly odstraněny některé drobné technické chyby na tomto webu. Přejeme Vám příjemné čtení.
04.09.2006: ÚpravyProběhly drobné úpravy, které se týkaly technického stavu tohoto webu. Byla aktualizována verze phpRS na poslední 2.8.0, s touto verzí přišlo několik změn. Bohužel jsme museli vymazat databázi čtenářů, proto se prosím zaregistrujte znovu, abyste mohli psát komentáře pod svým jménem.
|
|
|
 |
|
 |
|
|
|
|
|
<<
Červenec
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
| 8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
| 15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
| 22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
| 29 |
30 |
31 |
| | | |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 Příběh obyčejného vraha, aneb Rononovy vzpomínky
Vydáno dne 13. 01. 2006 (1784 přečtení)
V mé přihrádce na dopisy se objevil podivný svitek. Když jsem jej pročetl, s překvapením jsem zjistil, ze se mi nějaký tajemný muž rozhodl svěřit svůj životní příběh. Nepodepsal se, jen z příběhu usuzuji, že by jeho jméno mohlo být Ranon. Jak to tak vypadá, příběh není úplný a bude pravděpodobně pokračovat...
Ronon se probudil ráno se strašnou bolestí hlavy a pocitem hladu. "To jsem to zase včera přehnal", řekl si pro sebe Ronon. Vstal omyl si tvář a pohlédl na sebe do zrcadla. Moc příjemný pohled to nebyl, ale už snesl ledaco. Prohledal své kapsy jestli mu tam něco nezbylo, ať cenného nebo k jídlu. Bohužel byly vyprázdněné. "Sakra !", zaklel "teď abych šel něco shánět takhle po ránu". Upravil se na cestu, svůj oblíbený nůž zasunul do dobře schované kapsy v rukávu. Byl to nůž ukovaný jeho dávným přítelem. Vždy, když ho vytáhne, vzpomene si na něj a nahmatá svoji jizvu na levé ruce, která mu po jeho "příteli" zůstala. Napil se kozího mléka a vyšel shánět potravu nebo nějaké cenné věci. Pomalu přicházel k místnímu hřbitovu, známému to místu strachu a mnohých bitek, ať s nemrtvými nebo živými. Náhle zaslechl zvuky zápasu. Přiblížil se pomalu, až kradmo, a uviděl zápasícího mladíka, jak se snaží vydělat na chleba a nějakou tu stravu bojem s nemrtvými i jinou havětí, na tomto liduprázdném místě. Pořád se k němu přibližoval a ohlížel se zda je tu sám nebo s nějakými druhy. Měl radost, byl tu sám. "Bude to rychlá práce" pousmál se pro sebe. Když byl až u něho vytáhl nůž a ladnými pohyby mu prořízl hrdlo. Hrdina začal pomalu klesat k zemi. Ještě se otočil, aby alespoň v poslední své minutě zahlédl vrahův obličej. Ronon ho začal pomalu ale jistě šacovat. Jak byl již zvyklý, bral vždy co se dalo prodat. U každého cechu měl nějakého toho známého se kterým obchodoval, aby byly oba navzájem spokojeni. Proto nebyl udiven že nacházel magické svitky, nebo byliny a různé nápoje, kterých se však neodvažoval napít. Sem tam také potřeboval nové ošacení a to si zajišťoval sám. "Dobře, to bysme měli" hlesl a vydal se ostražitě aby ho nikdo neviděl pryč z tohoto bohem zapomenutého místa. Vydal se hned za překupníky se svým lupem a byl potěšen, jelikož mu to dneska vyneslo dosti na zbytek dne. Vždyť za 10 zlatých které utržil je dosti pro něj a ještě něco ušetří. V místní krčmě přisedl k pultu hostinského a dal se sním jako vždy do řeči. Hostinský znal jeho minulost tak nezacházel příliš do detailů, avšak o přítomnosti si nebyl zcela jist, ale host to byl slušný a občas i při potyčce mu pomohl. Dal si žejdlík zlatavého moku, polévku a kus chleba. Co více se dozvěděl nové informace, že mají místní stráže posílit kvůli příjezdu nějaké královské návštěvy. Tak se rozhodl že dneska se bude jen procházet po města a rozhlížet. V žaláři ještě nebyl, ale byl dosti chytrý a lstivý, aby se tam nedostal. Avšak nikdy neříkej nikdy jak sám říkával. Viděl dva kočáry vyzdobené více než královsky a tak lákavě, že jeho zraky na něm ulpěly dost dlouho, že zahlédl uvnitř mladou paní. Ona se na něj cudně usmála a on jí úsměv opětoval. Tento krásný obličej si zapamatuje, tak překrásný obličej ještě neviděl. Do konce dne se tak různě procházel po městě a leckde prohodil pár slov se známými, co je nového ve městě. Navečer dorazil do svého příbytku a najednou se mu vrátil obraz dívky z kočáru. "Jak líbezný" nadhodil jen tak do větru. "Tu musím ještě vidět".
( Celý článek | Autor: Gajdula |
Počet komentářů: 2 |
Přidat komentář |
  | Zdroj: Tajemný muž... )
|
|
|
|
|
|
|