Známá hazardní hra v zemi Kelevarské. Ještě jsme o ní nic nenapsali a tak jsme se rozhodli to napravit. Příležitost byla doslova ideální.
Hra je to jednoduchá. Přihlásit se může každý, kdo složí zápisné, jež činí 30 000 zlatých. Dva lidé vlezou do arény a jeden vyjde. Ptáte se jak je to možné? Jednoduchost sama. Ti dva dají vklad, hodí kostkami a komu padlo nižší číslo, jde první. Má na výběr ze šesti dlaždic. Jedna z nich zabíjí. Pokud stoupne na špatnou skončil, pokud na neškodnou, je v klidu a na tahu je soupeř. Dlaždice se postupně odebírají a dvojice se střídá, až zbude jen jeden. Ten postupuje dále. Vítěz dostane 80% vložených peněz a sošku. Druhé místo dostane zbylých 20% a sošku. A co dostane zbytek? To je jasné – vymetené konto. A jaký z toho máme pocit my? Posuďte sami:

A je to tady. Dnes se koná známá hazardní hra - dlaždice smrti. Rozhodli jsme se někoho z redakce vyslat. Nebylo to jen tak, museli jsme dát dohromady 30 tisíc. To je pálka, nikdo z nás si to nemůže z redaktorského platu dovolit. Vyšel jsem tedy po redakci a sbíral peníze. Každý něco dal. Někteří pro jistotu zdrhli. Postrach sice nezdrhnul, ale chtěl místo peněz vydat ponožky, prý to zmámí výběrčího startovného a ušetříme. Museli jsme odmítnout, protože jsme si nebyli jistí, zda bychom s tím smradem dorazili až na místo. Nedivte se to není jen tak. Nakonec jsme dali penízky dohromady. Zbývalo jen určit zodpovědného člověka. Samozřejmě se hlásily hned známé firmy. Raději je nebudu jmenovat, prozradím pouze, že mu svítily očička touhou. Nakonec jsem byl však zvolen já. Vyrazil jsem. Bylo krásné odpoledne, měšeček mi cinkal, tedy spíše vak a já šel k magickému portálu. Před ním jsem potkal nového známého Pericivala z Gisoreaux. Bylo to jasné. Půjdeme spolu a taky že jsme šli. V prostoru soutěže už byla kupa lidí. Někteří si přišli zkusit štěstí, jiní se jen pobavit na účet druhých. Fronta se pomalu sunula a já jsem se čím dál tím více blížil k aréně. Začínal se mě zmocňovat takový divný pocit. Žaludek jsem měl doslova na vodě. V hlavě mi hučelo, nevnímal jsem okolí. Viděl jsem všude lidi, ale nic jsem neslyšel. Ani jsem si neuvědomil, že jsem odevzdal vklad a že jsem hodil kostkami. A pak jsem se vrátil zpět do reality, vše jsem vnímal jasně. Šest dlaždic přede mnou a já jsem věřil, že štěstěna je mi snad nakloněna. První dlaždice. Chvíle napětí, ale nic se nestalo. Percivalovi taky nic. Zbyly čtyři dlaždice.Kterou? Nevěděl jsem, prostě jsem to zkusil. Všechny vypadaly stejně a tak jsem se ani nemohl divit krutému výsledku. Ale nedostavil se. I druhou dlaždici jsem přežil. K mému zklamání Percival také. Tak teď poslední dvě. Jsou vedle sebe. Levá nebo pravá? Volím pravou a padám k zemi. Jaká škoda, Percival vyhrál. Vyhrál i celou soutěž. Já nepostoupil, ale i tak jsem bohatší o novou zkušenost a noviny chudší o 30 tisíc. Uvažte jestli vám to zato stojí.