K jeho domu přesně v pravé poledne přijel na temně černém mustangovi, černějším jak sama noc, neznámý jezdec v ruce třímal knihu smrti, byl zahalen v plášti černé barvy. Zastavil se a křiknul na Devila, který právě sekal dříví: "Hej človíčku, z úcty k tobě, radím ti dobře odmítni je oba, jako starému příteli, náš nástup se blíží, viděl jsem to. Stál jsi jako jeden z posledních, vysílen, zvuk rohu a pak vykoupení. Přátelé přijdou, avšak pozdě. My jse vrátíme znovu. Zachraň se dokud můžeš!" V tu chvíli otočil koně, pobídl ho a odcválal pryč tak rychle, jak přijel. Nebýt dešte,ě který zacal, stál by tam nechápajíce zmatený Devil ješte dnes. Došel domu, odložil šat, zavolal na manželku cosi o jídle a šel ke krbu. "Tady zlato" Přišla jeho žena a položila chutné kuřecí na stůl spolu s medovinou. " Nechť ti chutná, budeš potřebovat sílu, slyšela jsem od strýce, že tvůj starej přítel, kupec Bodie, pořádá výpravu do Yewu, bohatá výprava má to býti! Koupil od zdejších kopáčů za poslední rok nčco pres sto kousku uniculia, toho drahého kovu výš co myslím, ti boháči ach!" Posteskla si Alice, Devil se na ni pousmál a klidně odvětil: "Zlato, myslíš si, že nevím co to je uniculium? Jak málo mě znáš... Jednou ti vše povím." "Cože? Mluv prosím! Povez mi to teď! Ne že bych si to přála, ale přece jen tato výprava bude jedna z nejnebezpečnějších! Co když se ti něco stane!" Vykřikla Alice, vytryskly jí z očí slzy. "Nikdy nezjistím tvoji minulost. Čekáme dítě a přeci jak málo tě znám!" Devil se škubnul, v hlavě mu dřímal onen povědomý jezdec a teď způsobil bolest tomu nejvzácnějšímu člověku co zná. "Neplač prosím, neboj mně se nic nestane, kdyby jsi jen věděla všechno... Jsem avšak vázán, že již nevzpomenu na staré časy! Přece jen, pokud se mi něco stane, nezoufej v chudobě žít nebudeš, práce, kterou se živíme nenese moc zlaťáků, avšak až se narodí můj prvorozený, poznáš pravdu, připrav se pečlivě. Zítra zajdu za Bodiem a domluvím moji poslední výpravu. Slibuji, že pak se vrátím a nikdy více tě neopustím, k tomu mi dopomáhej bůh!" Praštil do stolu, vstal, políbil lehce manželku a odešel rychlými kroky spát. Na druhý den brzy z rána osedlal svého koně, nasedl a tryskem pádil k vilce Bodieho, kterého znal již nějaký ten pátek. Což jeho okolí vůbec netušilo, nejen to, ale i kdo ve skutečnosti jsou, či byli. Devil dojel až před dům, sesedl a uvázal pevně koně ke stromu. Došel ke vchodovým dveřím, zaklepal. Po chvíli se dveře otevřely, uprostřed stála služebná. "Co tu chcete pane!" Devil ihned odvětil: "Jdu za Bodiem, má pro mě nějakou práci údajně. Takže jsem tu." Domluvil pyšně a chystal se vejít. "No tak pane, hezky vejdete vchodem pro služebnictvo! Je to kousek, určitě to zvládnete..." Načež Devil odvětil vytasením meče a přiložením čepele na tlustý krčík. Služebná strachy vypískla "Stráže! Stráže sem! Strá.." Omdlela, posléze přiběhlo několik strážných, kteří ho ihned obstoupili. "Zahoď zbraň ihned ty pobudo!" Znělo od vojáků, pošlete pro pána!" Kolem deseti minut trvalo, než přišel Bodie ke vchodu, doprovázen několika dalšími strážnými. "Ty zpropadená špíno" Pronesl zprvu Bodie znuděným tónem, pak velice pyšně pohlédl Devilovi do očí: "O můj bože, pusťte ho! To je nedorozumění! To je můj přítel! Hlupáci, jděte, tady to zvládnu snad sám. Služebná se mezitím probrala, vstala a handrkujíce odešla. "Vítej zpátky! Takže jsi již slyšel o mé výpravě! Jsem potěšen. Každá ruka dobrá, tento náklad je velice vzácný, možná ho v Yewu prodám za svou požadovanou cenu, možná ne, pojedu dál a dál dokud nevydělám majetek, že nadosmrti nehnu ani brvou. "Bodie se šibalsky usmál. Devil se zeptal: Kolik máš cihel, kolik si účtuješ za jednu? Uvažuji o koupi uniculiového brnění." " Mám přesně 137 ingotu tohoto kovu, cena za jeden činí čtrnáct tisíc zlatých! Máš snad zájem? Pokud ano řekni..." Devil se nakrátko zamyslel a pohlédl na Bodieho. " Nu, zájem by tu byl, pokud v Yewu nenajdeme kupce , rád ho od tebe odkoupím!" Bodie kývl hlavou spokojeně a naznačil gestem ruky aby vešel. Odebrali se do skladbu společně. "Tady je to! Mimo jiných cenností, uniculium..." Pyšně pronesl Bodie. "Zítra brzy z rána vyrážíme, naše skupina, která bude chránit můj poklad, bude čítat okolo dvaceti vojáků. Pomůžeš mi tedy? Platím velice dobře a obzvláště starým přátelům..." "Já půjdu,počítej semnou, rád pomůžu!" "Dobrá tedy, zítra přijeď za rozbřesku sem, cesta do Yewu je dlouhá. Dva dny nám to potrvá myslím." Bodie mezitím nalil něco k pití pro sebe a Devila, pro stvrzení obchodu. Chvíli na to Devil odešel zpátky domů.