Silmaril pohlédl se zármutkem z okna. Zrovna branou procházel předvoj Gyllienstirnova vojska doprovázený pokřiky a přáním štěstí, bohužel vycházelo vstříc jisté smrti... Pomalu se již ztráceli za horizont i poslední černé postavičky. "Copak to nikdy neskončí? Nikdy nepochopím, proč lidem jde jen o moc? Další krveprolití ve jménu svobody? Řád by měl poznat, že tu není již potřeba. Co mám jen dělat..." Najednou někdo zaťukal. "Mohu vejít?" Silmaril se otočil, pohlédl na dveře: "Dále!" Služebník vešel, uklonil se a tiše pronesl: "Náš pán, Velmistr, si vás žádá vidět, máte ihned přijít do jeho pracovny. Budete asi projednávat vaši misi, přeji hodně štěstí." "Ach ano málem jsem zapomněl, rozumím, děkuji, vyřiďte, že ihned přijdu. "Služebník tiše odešel, rozloučil se a zaklapl dveře. Silmaril ještě chvilku přemýšlel, za pár minut ale sebou cukl a šel se převléci do vojenské výstroje. Vzal si svůj komplet of Invulernability, který kdysi získal na válečné výpravě. Tato zbroj, na první pohled obyčejná železná, měla výtečné vlastnosti, byla velice lehká, pevnější a odolnější vůči sečným a bodným ranám, než jí podobné železné. Přes ní si dal červenou šerpu a na záda stejně barevný plášť. K opasku si připevnil klasický jednoruční meč, přes plášť si dal samostříl. Takto vyzbrojený zavolal na panoše: "Ivane!" Otevřeli se dveře a vešel kluk menšího vzrůstu. Poklekl a zeptal se, co si přeje. "Vem mi můj štít a jdi mi osedlat mého koně!" "Ano můj pane, jak si přejete." Ivan odešel se štítem a další výbavou do stájí. Samotný Silmaril odešel za Velmistrem Ironfistem, hned u východu z jeho komnaty ho doprovázeli dva strážní. Přišli před Ironfista, který právě hovořil s Lancem, ten pochvíli zasalutoval, odešel a vypadal velmi spokojeně. "Přistup můj věrný Silmarile! Nadešla tvá chvíle, vem si jeden tisíc mužů, o výběru jsem již rozhodl, povedeš naše bratry, kteří k nám přišli ze severních pouští. Jsou to výteční bojovníci, ale na místo kam pojedeš, možná nebudou ani potřeba. Vyšlu tě do Trinsiku, bývalé město patřící Řádu, prý se tam skrývá ještě nějaká hlídka, byl bych rád, aby jsme ho opět plně dostali pod kontrolu! Já teď opouštím se svojí armádou pevnost, proto na naši pomoc moc nečekej, ale určitě posbíráš mnoho vojáků po cestě. Je důležité toto město obsadit! Vyraž ihned, přeji ti hodně štěstí bratře! Ve jménu Svobody. O několik okamžiků později již Silmaril opouštěl ležení. Jeli vcelku klidným tempem, jejich přední hlídky nehlásili nic neobvyklého, projížděli v klidu většinu vesniček a po cestě verbovali další a další odhodlané vesničany. Po dvou dnech byli od města Trinsik vzdáleni pouze něco přes dvě hodiny jízdy. Jejich počet přesáhl již něco kolem patnácti set mužů. Většinu tvořili severští bojovníci, velmi udatní a stateční válečníci. Obráceni ve víru v Chaos již za dob veleslavného Velmistra Behemota. Silmaril byl v cele spolu s několika dalšími jezdci, zbytek tvořili pěší. Vojsko bylo již před Trinsickou loukou, odtud již bylo možno vidět město. Najednou se jeden z jezdců oddělil a dojel k Silmarilovi: "Můj pane, vidíte to co já? Podívejte se směrem k městu, vlajky u brány, jsou černé a ty dýmy!" Silmaril pohlédl směrem k městu, které bylo nezvykle tiché, neozývaly se žádné zvuky, pro rušná města tak typické. Vzduchem se nesl hrozný zápach, všude bylo cítit po spáleninách, několik kouřových sloupů stále dýmalo do vzduchu. "Stát!" Křikl Silmaril, celá skupina ihned zastavila a ztichla. Všichni upřeli své pohledy směrem k městu. "Co se jen mohlo stát? Ordeři by nikdy nezapálili město, či vyvraždili obyvatele. Pošlete dva jezdce, ať dojedou k městu." "Ano můj pane!" Po chvíli se již dva jezdci, vypraveni na průzkum vraceli od města. "Můj pane! Všude jsou těla příslušníků Řádu! Nikde nikdo živý!" Vyhrkl voják s úzkostí ve tváři. Silmaril s klidem pronesl: "Rozdělejte tábor, držte hlídky, ten kdo vyvraždil to město, tu muže být! Zítra ráno vyrážíme k útoku." Do hodiny byl tábor postaven, stráže obcházeli neustále kolem ležení, ale i kolem města. Silmaril nechtěl ponechat nic náhodě. Noc byla chladná, avšak nic se nestalo, žádné přepadení nic. Brzy z rána se táborem nesly rozkazy. "Připravit! Utvořte formace!" Silmaril se vyhoupl na koně, postavil do čela vojska a zavolal si svého věrného panoše: "Ivane! Můj štít mi podej! Mám pro tebe další úkol. Zůstaneš tady na té planině, budeš sledovat naše osudy a podáš hlášení Velmistrovi. Nečekej na nás, až uznáš, že toho k hlášení máš dost, žeň co nejrychleji koně k hlavnímu městu, jestli jsem dobře pochopil Velmistrův plán! Měj se věrný příteli!" Silmaril domluvil a vyjel pomalu kupředu následován stovkami věrných bratrů. Ivan, mladý panoš v kožené zbroji se odebral na nedaleký pahorek, odkud se dalo dobře pozorovat co se bude odehrávat několik ulic za hradbami.

Vojsko držela formace poskládaných z částí po dvě stě mužích. Každý měl ve svém celku vlajkonoše a jezdce. "Pošlete do města pět set mužů! Ať dají znamení, až dojdou k prvnímu náměstí." Třetina armády se oddělila a vpochodovala do města. Bratři Chaosu směle procházeli ulici po ulici, napjatě čekali, kdo nebo co vyvraždil město. Čím více postupovali do středu města. Všude leželo mnoho těl Orderských a obyvatel města, avšak útočník své padlé posbíral již dříve, nikde ani náznak po nepříteli. Mladík v čele přikázal zastavit. "Přípravté známení!" Zakřičel svým nářečím. Jeden z lučištníků vytáhl z toulce šíp, který byl místo hrotu pokryt pryskyřicí. Zapálil a přiložil k luku, avšak vystřelení šípu se již nikdo nedočkal. Velitel v čele si všiml v jednom z oken zablesknutí čehosi lesklého, sesedl z koně a rozhlédl se kol dokola. V tu chvíli se ozval šum vystřelených šípů, celá první řada lehla k zemi. "Pozór!" Znělo zmatenými řadami, jeden za druhým padali s prostřelenými hrdly či hrudníky. Útočníci byli velice dobří střelci. Část náměstí byla již pokryta krví Chaosu. Velitelovi se avšak podařilo zachránit jen s nepatrnými zraněními. Zachránil ho jeho kůň, který pohltil většinu střel mířících jeho směrem. "Vypalte znamení! Vypalte šíp! Rychle!" Vybraný lučištník již ležel mrtvý, pro jeho šíp a louči doběhlo několik vojáků, jeden vzal šíp a druhý pochodeň, ostatní je kryli štíty a vlastními těly, ti co přežili utvořili shluk kolem velitele, tam se snažili doběhnout vojáci s šípem a pochodní, jen jednomu se to podařilo, ten napnul tětivu a vypálil zapálený šíp, v případě nebezpečí měli vypálit dva, bohužel při napínání tětivy pro druhý, byl zasažen. Šíp projel vojákovi krk, ten se skácel ihned k zemi, na další signál bránící se Chaosáčtí už nemysleli. "Můj pane koukejte!" Silmaril se pootočil. "Hleďme, znamení od našich bratrů signál, vyrážíme!" Silmarila následovalo více jak tisíc odhodlaných mužů. "Můj pane, myslíte si, že ten kdo vyvraždil ihned opustil město? Proč by ho opouštěl, vždyť to nedává smysl." "Mýlíš se, dává to smysl až moc, zdejší nepřítel je očividně krutý, nelítostný a bojím se, že vím kdo to je..." Více již nedořekl, znenadání se totiž brána uzavřela. Na hradby naběhli lučištníci. Z hradeb vyčnívala mohutná postava, muž, opravdu velkého vzrůstu, v černé róbě. "Opusťte ihned okolí našeho města! Nebo se nám vy bídní červi postavte! Stejně všichni umřete pod našimi meči!" Lučištníci na hradbách se hlasitě rozesmáli. Silmarilovi muži znejistili, avšak on samotný nedal najevo žádný strach, či nejistotu. Silmaril se nadechl a hlasitě spustil: "Dobrá tedy, odejdeme!" V tu chvíli se ozvalo z řad mužstva nespokojenost. "Necháme tam své bratry? "Odejdeme snad!" Silmaril gestem uklidnil rozzuřené vojáky a pokračoval: "Jen mi řekni tvé jméno, ať vím, před kým utíkám!" Na hradbách utichl smích, ozval se opět ten samý muž: "Já jsem předvoj Temnoty! Já jsem tvá smrt! Já jsem samotný Lord DarkAngel! A teď táhněte vy prašiví psi! Vyřiďte vašemu velmistrovi naše pozdravy!" Silmaril přikázal odejít, odešli za nedaleký lesík a dostali další rozkazy:" Připravte se, za soumraku vyrážíme! Ukážeme Nekromantům, že se jen tak nevzdáme!" Silmaril si zavolal několik vojáků, severští bojovníci jsou známí svou mrštností. Přikázal jim vyrobit háky a přidělat k lanům. Za několik okamžiků bylo sestrojeno pět háků. Vybralo se pět mužů, jejich vůdcem se stal mladičký Etastars. V zahalení noci se proplížili k hradbám, hodili háky, zahákli a vyšplhali nahoru. Stráže na hradbách kladli minimální odpor. Mrštní severští bojovníci postupovali až k bráně, cestou podřezávali a shazovali z hradeb všechny strážné. Z hlavní věže otevřeli železnou mříž, dále pak pronikli přes spící stráže a otevřeli bránu, Silmaril vběhl se svými lidmi do města, Nekromanté opravdu uvěřili, že se Silmaril a jeho muži ze strachu stáhli. Večer proto spali klidným spánkem. Etastars a jeho věrní byli uvězněni v jedné z budov na náměstí. Zbylo jich všeho všudy pouze něco kolem stovky, většina padla při přepadení a zbytek při získávání vhodných zákrytů a následného bránění. Nekromanté je obklíčili a drželi pozice pro nadcházející útok. Silmaril nechal pročistit celou půlku města, kupodivu nikdo nerozhlásil poplach, Nekromanti, velice překvapení ihned umírali pod Chaosáckými kopími. "Vyvěste naše vlajky na bránu! Ať jsou překvapeni, že pres noc ztratili polovinu města." Jeden z velitelů se ustaraně podíval na Silmarila: "Můj pane, nepřítel stejně shromáždil většinu svých sil v dolní části města, předčasně se radovat! Hlavní boj naše muže teprve čeká!" "Já vím, já vím, ale náš vpád je velice ochromil, nepochopí co se mohlo stát a my mezitím udeříme naší silou do jejich řad! Připravte se, směr náměstí!" Silmaril tvrdě domluvil, posléze přišli dva vojáci, mezi sebou drželi třetího, příslušníka nižší Temnoty. Jeden z nich začal: "Můj pane, tento jako jediný z Nekromantů přežil noční přepadení, co s ním máme dělat?" Silmaril se pousmál. "Má sílu mluvit? Nevypadá nejzdravěji." Pravil se smíchem Silmaril. Jeden z vojáků mu přiložil meč ke krku. "Začněme s výslechem!" Kde jsou moji mužové, které jsem sem včera poslal?" Nekromant otevřel velice těžce oči, přes jeho rány dokonce i sám stál. "Odpověz na moji otázku a ušetříme tě!" "Umřete jako vaši druzi! Utečete zbaběle a schováte se, jste všichni stejní!" "Jsem potěšen, nečekal jsem, že mi řekneš tolik cenných informací!" Jeden z vojáku se obrátil na Silmarila: "On nám něco prozradil?" "Pravil, že mnoho z našich padlo a ti co zůstali na živu se někde tady schovávají. Blbec, ti Nekromanti mají místo mozku jen tu jejich temnotu!" Nekromant na něj z posledních sil plivnul."Tak mě už zabij, nesnesu ty vaše ubohé ksichty, těším se jak vás moji pánové zahubí!" Silmaril byl již na odchodu, avšak teď se ještě naposledy otočil: "On tu není jen jeden z posledních lordů? Moc děkuji za informace. Teď ho odveďte a zahrabte do písku, jen hlavu nechte vyčnívat!" Vojáci uposlechli a odváděli vzpouzejícího se Nekromanta. "Ty prašivý pse, zabij mě jako člověk!" Víc již Silmaril neslyšel, odešel k ostatním. "Vyrazíme dobít náměstí! Nebude to lehké, mnoho z vás se nevrátí! Ale jsme tu pro zajištění Svobody! Svobodá! Chaos!" Zatrubte k útoku. Muži se seřadili jeden vedle druhého, štít na štítu a směle pochodovali ulicemi, Nekromanti kladli minimální odpor, bylo vidět, že ustupují! "Nikoho nešetřete, jsou nemilosrdní, bojujte za padlé měšťany!" Volali nadšeně velitelé skupin. Silmaril byl ovšem jiného názoru: "Nenechte se mladý veliteli strhnout pomstychtivostí! My nejsme jako oni, my jsme Chaosáčtí vyvolení!" Voj došel až k náměstí, kde již Nekromanti dobývali budovu, ve které stále bránili neohrožení spolubojovníci. Najednou vůdce Nekromantů, zjevně někdo úplně jiný, na tu dálku nešlo přesně určit kdo to byl, přikázal přesměrovat jejich útok na Silmarilovy muže. Avšak salvy vysílané od Nekromantů se tříštily o pevně sražené štíty. Když bylo slyšet: "Přestaňte pálit! Mečé!" Silmaril naopak odhodil štít a připravil svůj samostříl. "Lučištníci! Palte do nich!" Vyšla salva, celé první tři řady Nekromantů padly pod přívalem mračna šípů. Černě zahalená postava v klidu stála, žádnému šípu neuhýbal, žádný strach, jen prázdná duše. "Držte pozice! Připravte se!" Silmarilovi muži vyběhli vstříc za podpory lučištníků. Silmaril natahoval svůj samostříl, v tom zahlédl obklíčené bratry. Drželi z posledních sil pozice, Silmariluv výpad sice rozptýlil síly Nekromantu, ale stále byl jejich tlak příliš veliký. "Aphrodite! Aphrodite! Vem muže a pomozte našim bratrům na levé straně, dlouho se již neudrží!" Silmaril zamířil a vypálil přesnou šipku, která projela krkem jednoho z nepřátel. Situace se vyvíjela dobrým směrem, avšak Lord Bibiq vyslal všechny své dostupné síly vstříc uvězněným. Silmaril proto hodil na záda svou kuš, sebral ze země štít. "Bratři! Zabijte je všechny! Vstříc smrti!" S těmito slovy vyběhl spolu s ostatními do bitevní vřavy. Nekromanti bojovali nebojácně, neustupovali. Lord Bibiq byl skutečný mistr ve svém oboru, bojoval za Temnotu již před dávnými lety. Obratně zabodl mečem jednoho z Chaosáků, dalšímu prořízl hrdlo. "Nikdo nesmí přežít!" Rozkaz, který vykřikl Bibiq, musel znít celým městem. Jakoby Nekromanté dostali nový impuls, bojovali tak jak nikdy. Avšak Silmarilova družina si probila cestu až k Lordu. Ten se pomalu otočil, jiných nepřátel si v tu chvíli nevšímal. Odhodil plášť, vytáhl si dýku a mířil k Silmovi. Ten si byl jeho záměru vědom, sklonil hlavu a vyběhl se vší silou vstříc. Lord Bibiq napřáhl zbraně, ale Silmarilova síla ho odhodila stranou, ihned po něm znovu napřáhl, Bibiq se ale zvedl, vykryl útok. Silm zasadil posléze další ránu, a další. Bibiq s prořízlou rukou řízl Silmarila do ruky, ten upustil meč, vykřikl a upadl. Lord Bibiq vítězoslavně přiložil čepel ke krku. "Tak co ty kryso, pros o milost a nechám tě umřít rychle!" Silmaril se usmál táhni do pekel ty otrapo! Vzal štít , zarazil mu ho do břicha. Bibiq pokusil bodnout, ale upadl. Silm se zvedl na čtyři, začal se smát a štítem mu usekl hlavu. Ostatní Chaosáci již postupovali, obklíčení bratři již byli osvobozeni. Silmaril se posbíral, obvázal ruku a šel znovu do čela. "Kupředu moji věrní, šiřte naši víru! Etastars se pousmál. "Zdravím Silmarila!" "Buď pozdraven, obával jsem se již nejhoršího! Nuže kupředu! Ulice po ulici padali do jejich moci. U přístavu byl poslední odpor. Nekromanti se zde vyloďovali, aby zde doplnili stavy. Silmarilovci vběhli do jedné z přístavních uliček. "Palté!" Ozvalo se, DarkAngel mávl mečem a vyšla salva, neměla žádný zničující účinek, ale posléze vyběhli Nekromanté a rozrazili celý první šik. Etastars dostal pokyn pro stáhnutí. Silmaril, již nestihl. DarkAngel napnul tětivu a vypustil šíp. Ten projel Silmarilovu hruď. Etastars se otočil a přikázal opět další útok." Rychle Silmaril nás potřebuje!" Silmaril ale již padl na kolena, podíval se na šíp, zlomil ho a hlasitě se rozesmál. DarkAngel přistoupil ke klečícímu, chytl ho za vlasy a podřízl. Valící se vlna Chaosáků, kteří tuto scénu viděli byla hrozná. Etastars a jeho severští, přeběhli přes DarkAngela a běželi dál, až někteří se zastavili kolem Silmarila. Poklekli. Nekromanté utíkali směrem k lodím, ale z nich se již vyloďovali další a další... Etastars přistoupil l ležícímu Silmarilovi. Ten se nadechl a z posledních sil pronesl: "Tak je to tady, umírám.... Rukou.... Rukou Temnoty...." Odplivl si a sklonil hlavu."Svoboda" Poslední výdech... Etastars mu zavřel víčka, pozvedl meč a s křikem "Svobodá!" Se rozběhl následován svými bratry vstříc mocnému a neúprosnému Zlu...