Mezi městy Minoc a Yew existuje obchodní stezka již několik let. Kupci převážejí z jednoho kraje do druhého pověstné hedvábí, rudu, koření, či luky ze známého yewského dřeva. Po desítky let měli obchodníci bezproblémové cesty, avšak doba válek si vyžádala více sil na bojištích nikoli na cestách. Poslední pomoc obchodníkům ze strany Chaosu přišla obnovením některých starých pevností strážící cesty za doby starých králů. Banditů je bohužel den ode dne víc a víc, neznají slitování, loupí, zabíjí a pálí na co příjdou. Zámožnější překupníci přestali spoléhat na pomoc od Lorda Blackthorna a zajistili si vlastní ochranu. Jeden ze žoldáku byl i Devil, za své doby přívrženec Svobody. Nechával se za nemalé peníze najímat, aby pomáhal kupcům před vrahy....

K jeho domu přesně v pravé poledne přijel na temném černém mustangovy, černějším jak sama noc, neznámý jezdec. V ruce třímal knihu smrti, byl zahalen v plášti černé barvy. Zastavil se a křiknul na Devila, který právě sekal dříví:
"Hej človíčku, z úcty k tobě ti radím dobře jako starému příteli, odmítni je oba, náš nástup se blíží, viděl jsem to. Stál jsi jako jeden z posledních, vysílen, zvuk rohu a pak vykoupení. Přátelé přijdou, avšak pozdě. My se vrátíme znovu. Zachraň se dokud můžeš!"

V tu chvíli otočil koně, pobídl ho a odcválal pryč tak rychle jak přijel. Nebýt deště, který začal, stál by tam nechápajíce zmatený Devil ještě dnes. Došel do domu, odložil šat, zavolal na manželku cosi o jídle a šel ke krbu.
"Tady zlato," přišla jeho žena a položila chutné kuřecí na stůl spolu s medovinou.
"Nechť ti chutná, budeš potřebovat sílu. Slyšela jsem od strýce, že tvůj starej přítel, kupec Bodie, pořádá výpravu do Yewu. Bohatá výprava má to býti! Koupil od zdejších kopáčů za poslední rok něco přes sto kousků uniculia. Toho drahého kovu, víš co myslím. Ti boháči, ach!" posteskla si Alice.
Devil se na ni pousmál a klidně odvětil:
"Zlato, myslíš si, že nevím co to je uniculium? Jak málo mě znáš...Jednou ti vše povím."
"Cože? Mluv prosím! Pověz mi to teď! Ne že bych si to přála, ale přece jen tato výprava bude jedna z nejnebezpečnějších! Co když se ti něco stane!" vykřikla Alice a slzy jí vytryskly z očí. "Nikdy nezjistím tvoji minulost. Čekáme dítě a přeci jak málo tě znám!"
Devil sebou škubnul. V hlavě mu dřímal onen povědomý jezdec a teď způsobil bolest tomu nejvzácnějšímu člověku co zná.
"Neplač, prosím. Neboj, mně se nic nestane. Kdyby jsi jen věděla všechno...Jsem avšak vázán, že již nevzpomenu na staré časy! Přece jen, pokud se mi něco stane, nezoufej, v chudobě žít nebudeš. Práce, kterou se živíme nenese moc zlaťáků, avšak až se narodí můj prvorozený, poznáš pravdu. Připrav se pečlivě. Zítra zajdu za Bodiem a domluvím moji poslední výpravu. Slibuji, že pak se vrátím a nikdy více tě neopustím a k tomu mi dopomáhej Bůh!" Praštil do stolu, vstal, políbil lehce manželku a odešel rychlými kroky spát.

Na druhý den brzy z rána osedlal svého koně, nasedl a tryskem pádil k vilce Bodieho, kterého znal již nějaký ten pátek. Což jeho okolí vůbec netušilo. Nejen to, ale i kdo ve skutečnosti jsou, či byli. Devil dojel až před dům, sesedl a uvázal pevně koně ke stromu. Došel ke vchodovým dveřím, zaklepal. Po chvíli se dveře otevřely, uprostřed stála služebná.
"Co tu chcete, pane?"
Devil ihned odvětil:
"Jdu za Bodiem, má pro mě nějakou práci údajně. takže jsem tu," domluvil pyšně a chystal se vejít.
"No tak pane, hezky vejděte vchodem pro služebnictvo! Je to kousek, urcitě to zvládnete..."
Načež Devil odvětil vytasením meče a přiložením čepele na tlustý krčík. Služebná strachy vypískla:
"Stráže! Stráže sem! Strá.." a omdlela. Posléze přiběhlo několik strážných, kteří ho ihned obstoupili. "Zahoď zbraň ihned ty pobudo!" znělo od vojáků. „Pošlete pro pána!"
Kolem deseti minut trvalo, než přišel Bodie ke vchodu, doprovázen několika dalšími strážnými.
"Ty zpropadená špíno!" pronesl zprvu Bodie znuděným tónem. Pak velice pyšně pohlédl Devilovi do očí: "Ó můj Bože, pusťte ho! To je nedorozumnění! To je můj přítel! Hlupáci, jděte, tady to zvládnu snad sám.“
Služebná se mezitím probrala, vstala a handrkujíce odešla.
"Vítej zpátky! Takže jsi již slyšel o mé výpravě! Jsem potěšen. Každá ruka dobrá, tento náklad je velice vzácný, možná ho v Yewu prodám za svou požadovanou cenu, možná ne. Pojedu dál a dál dokud nevydělám majetek, že nadosmrti nehnu ani brvou."
Bodie se šibalsky usmál. Devil se zeptal:
„Kolik máš cihel, kolik si účtuješ za jednu? Uvažuji o koupi uniculiového brnění." "Mám přesně 137 ingotu tohoto kovu, cena za jeden činí čtrnáct tisíc zlatých! Máš snad zájem? Pokud ano, řekni..."
Devil se nakrátko zamyslel a pohlédl na Bodieho.
"Nu, zájem by tu byl, pokud v Yewu nenajdeme kupce, rád ho od tebe odkoupím!"
Bodie kývl hlavou spokojeně a naznačil gestem ruky aby vešel. Odebrali se do skladu společně.
"Tady je to! Mimo jiných cenností, uniculium..." pyšně pronesl Bodie. "Zítra brzy z rána vyrážíme, naše skupina, která bude chránit můj poklad, bude čítat okolo dvaceti vojáku. Pomůžeš mi tedy? Platím velice dobře a obzvlášť starým přátelům..."
"Já půjdu, počítej se mnou, rád pomůžu!"
"Dobrá tedy. Zítra přijeď za rozbřesku sem. Cesta do Yewu je dlouhá. Dva dny nám to potrvá myslím." Bodie mezitím nalil něco k pití pro sebe a Devila, pro stvrzení obchodu. Chvíli na to Devil odešel zpátky domů. Tam ho přivítala již jeho žena se slovy:
"Můj drahý, výstroj jsem ti připravila, na cestu ti jídlo ještě zabalím a budeš připraven k odjezdu. Čím dříve vyjedeš, tím dříve se mi vrátíš."
Uronila slzu, otřela ji do zástěry a odešla do kuchyně.

Na druhý den vstal Devil velice časně, avšak jeho manželka již ustrojila koně, připravila proviant a již ho vítala.
„Vrať se mi zpátky co nejdřív, moc my budeš chybět!"
Devil nic neříkal, jen ji obejmul a odcházel ven.
"Ještě něco. Nebuď tam dlouho! Dítě se narodí velice brzy, musíš tu být se mnou."
Až teď se otočil.
"Má drahá, vrátím se ti, neměj obavy, poslední výprava a pak tu budu vždy s tebou."
Odešel, vyhoupl se do sedla a odjel. Než vyšlo slunce byl u Bodieho vily, kde již přípravy byly hotové a čekalo se na zbytek žoldáků. Družina o chvíli později vyjela. Za několik kilometrů od Minocu, na travnaté pláni, spatřili skupinu mnoha jezdců. Devil i ostatní zbystřeli, dojel k Bodiemu a pronesl znepokojeně: "Nelíbí se mi to, tolika jezdcům se jen těžko ubráníme."
Bodie klidně odvětil:
"Kde jsi nechal oči starý příteli? Jedou pod zástavou Chaosu, nemáme se čeho bát! Už tu budou, snad je vede někdo, koho známe!"
Měl pravdu. Za okamžik přijeli až k nim. Z chumlu jezdců se vymotal velitel. "Kdo jste a kam jedete?! Rychle, pospícháme!"
Devilovi se rozzářila tvář.
"Copak nás nepoznáváš, Ischaku, starý brachu?!"
Velitel se otočil, zbystřil zrak a usmál se.
"To je doba! Kde jsi byl takovou dobu, moc rád tě vidím! Máme si toho moc co říci! Ale mé povinnosti velí jinak, v okolí se prý objevili temní jezdci. Velmistr předpokládá, že se jedná o Nekromanty. Musím najít zdejší jejich skupinu a pobít je dokud jsou nejednotní. Proto se loučím, věřím, že se naše cesty opět zkříží! Za Chaos!"

Pobídl koně a již se dala celá jeho skupina do pohybu. Bodie se otočil na Devila a se zoufalstvím v očích pronesl:
"Co si myslíš? Nekromanti? Je to možné? Pokud mluvil Ischak pravdu, jsme v pořádném maléru. Rychle jedem, dokud máme čas!“ Cesta dále pokračovala velice klidně, avšak jaké bylo překvapení u hranic města Yewského. Všude mrtvá těla, mnoho stráží, ale i černě zahalené postavy zde ležely. Živí odnášeli padlé, ženy vzlikaly. Tu se na družinu otočil jeden voják. Byl celý od krve, avšak kdo by ho nepoznal. Gyllenstierne.
"Buďte zdrávy, přátelé. Přijeli jste však pozdě, tady již žádní nepřátelé nejsou, ale musí se nechat, že bojovali statečně," pronesl se smíchem. "Devile, přijď zítra večer do zdejší hospody, tuším, že se ta díra jmenuje Vycházející hvězda. Staří známí se sejdou. Mě teď čeká jiná povinnost. Dostavit barák, co Fraddy nasliboval," řekl a odešel.
Bodie se otočil a oznámil, že strážci mají volno. Zde bude náklad v bezpečí!
"Devile, moc děkuji, měli jsme štěstí. Nekromanti jsou silní nepřátelé. Měj se zatím fajn.

Devil odešel do hospody, najedl se a vyspal. Druhý den pomohl s úpravou města, došel si pro žold a připravoval se na večerní schůzku. Byli tam všichni, které znal. Hollowman, Silmaril, Maximus, Fraddy i Gyllen. Dlouhé hodiny popíjeli a řešili situaci v zemi. Došlo na otázku pozvednutí zbraně proti Řádu. Devil se dlouho rozmýšlel, avšak čest stále byla v jeho srdci. I on zvedl ruku a na druhý den se pomocí portálu přemístili do Velmistrova ležení. Bylo rozhodnuto. Informace Thorix o ležení nějakým způsobem získal a vypravil celé své vojsko vstříc Chaosu.

On, Ischak a Gyllienstirne se rozhodli vést vojsko vstříc předvoji, které mělo v čele samotného Velmistra Thorixe, na druhý den vyrazili. Devil měl zbroj z černé rudy, v ruce Hadí štít a v pravé ruce Meč Mandarínův.
"Ty Gylliene, cítím, že se brzy střetneme s nepřítelem!"
Ten odvětil:
"Máš pravdu, stát! "zakřičel a ihned nato se celá armáda zastavila a připravila k útoku. "Zde se pokusíme zbrzdit našeho nepřítele! Přeji ti mnoho štěstí, bude potřeba. Ještě jedna věc. Drž pozice, za žádnou cenu neustupuj, v případě problému zatrub na roh a já pokud budu živ přispěchám! Vem si levé křídlo, já mám střed a Ischak pravé," načež jak domluvil otočil koně a jel za Ischakem.

Devil se poprvé zamyslel nad slibem, který dal své ženě. "Co když se nevrátím, co sní bude? Zklamal jsem ji," honilo se mu hlavou, avšak v zápětí ho z jeho starostí vyrušilo klusající Thorixovo vojsko. Chvíli bylo vidět váhání, ale nakonec vyjeli. Gyllienstierne povzbuzoval okolí výkřiky, dav ho následoval. Vše začalo...
"Taste mece!" zakřičel Gyll, Ischak také, avšak Devil nic. Velice dlouhou dobu trvalo než se vzpamatoval, ale stalo se.
"Kupředu! Taste meče!“
Ordeři bojovali statečně. Devil rozrážel jejich řady svým mečem jako jablka, štíty pro něj nebyly problém. V tu chvíli, kdy se zdálo, že postupují, přišla další vlna. Pak další a za ní další. Uvědomil si to. Nemůžou vyhrát, ohlédl se po bojišti, mnoho jeho bratr§ leželo padlých, Gyllen bojoval se samotným Thorixem, Ischak se z posledních sil oháněl mečem. Je to tu, ale víc již nevnímal. Rytíř Beerman mu přeťal štít ve dví. Devil padl omráčen k zemi. Beerman se napřáhl a Devil z posledních sil bodl do jeho hrudi, ale Rytíř to dokončil. Zabodl meč do břicha a několikrát ho otočil. Devil ležel bezvládně na zemi, všechno mu došlo, onen jezdec, chyby, utrpení. O chvíli později byly slyšet i ty hlasité rohy....Vykoupení......