Není tomu tak dávno...

Není tomu tak dávno, kdy v zemi Kelevaru zuřily těžké boje o nadvládu mezi královským řádem a svobodným chaosem. Tehdy nad hradem Anthrax, jež je od nepaměti útočištěm guildy Vendetta, zakroužil černý havran. Pomalu se snesl k zemi a usedl na kamennou zídku. Chvíli se jen tak rozhlížel, když náhle otevřenými dveřmi stáje zasvištěl kovový předmět připomínající podkovu. ‚,Uleť potvoro!!!‘‘ Zvolal jako obyčejně rozčilený Kraken. Tupý zvuk dopadající podkovy přilákal Giliena. ,,Ten pták nemůže za tvou kovářskou zdatnost brachu!‘‘, poznamenal s ironickým úsměvem. Jeho pohled však ustrnul na tom podivuhodně černém opeřenci. Díval se mu do očí, jako by je už někde viděl. V tom ho zaujal zvláštní předmět přivázaný k havranově noze. Zdánlivě vyplašený pták vzlétl a usedl na Gilienovu nataženou ruku. Havran nesl insignii Karlaxova sboru. ,, Gorashi!!! Sedlej koně, musíme vyrazit ihned!‘‘ Gilien pochopil, že se jedná o Lycianovo znamení.

A tak se vydali na dalekou cestu za svým velmistrem. Když dorazili k Lycianovu domu uviděli něco neuvěřitelného. Dveře domu byly otevřeny a z oken se ozýval zběsilý křik. ,, Že by měl novou ženskou?‘‘ pravil rozveselený Gorash. ,,Vtipálku... Doufám, že máš něco na obranu. Nikdy nevíš co na tebe může u Lyciana číhat za dveřmi.‘‘ Odvětil mu lehce vyděšený Gilien. Sesedli tedy z koní a uvázali je před domem. Vešli do domu a v tichém úžasu zůstali stát ve vstupní hale. Byl zde neobvyklý nepořádek. Všechny truhly otevřené a jejich obsah ležel na podlaze, nebo v krbu. Ze schodů se přiřítil rozlícený Lycianus. ,,Zatracený zloděj!!převrátil jsem celý dům vzhůru nohama a nikde nejsou!!‘‘ ,,Jen klid příteli, jen klid.‘‘ Řekl starostlivě Gilien. ,,Posaď se a sděl nám co tě sužuje.‘‘ ,, Prašivý zmetek! Ukradl obřadní dýky a krystaly!‘‘ ,, Ale kdo?‘‘ Ptal se zvědavě Gorash. ,,To kdybych věděl. Avšak v celé zemi existuje jen jeden člověk který by dokázal obejít mé zabezpečení. Mistr všech kasařů. Argevan. Chci abyste ho našli. Je mi jedno jak to z něj dostanete ale ty věci musíme dostat zpátky! Bez nich je s námi konec.‘‘ Na pomoc přispěchali i další členové temné rady Tassadar a Overlord. Gorash pohledl na své druhy a prohlásil: ,,Měli bychom se přeptat v hospodě v Bucaneer’s denu. Tam se ví přeci o každý zlodějině ne? A navíc mám pekelnou žízeň.‘‘ ,,Ale ne zase do hospody? To ti to nestačilo posledně??‘‘ Tázal se rozmrzelý Tassadar. Gilien pouze s úsměvem přikyvoval a Overlord netušil o čem je řeč. Avšak jisté bylo kam budou směřovat jejich další kroky.

Po namáhavé plavbě přistáli v přístavu ostrova Bucaneer’s den, obávaného doupěte pirátů a jiných desperátů. Usadili se v krčmě a počali se posilňovat nejlepší pálenkou dovezenou až z dalekého Nujelmu. Pravděpodobně kořist jednoho z mnoha přepadení obchodních lodí. Když se Gorash cítil náležitě “posilněn“ vyrazil k výčepu. Místní krčmář se netvářil zrovna vlídně a šavle potřísněná krví u jeho boku také nepůsobila zrovna přátelským dojmem, ale přesto se odvážil hospodského oslovit. „Buď pozdraven krčmáři, měl bych par otázek ohledně místních událostí.“ „Cože?? Ty šašku jak to mluvíš?! Nerozumim ti ani slovo!“ Inu nebylo se čemu divit jeho vzhled odpovídal jeho intelektu. „Povidám starej, eslipak nevíš něco vo hejskovi jménem Argevan!“ „Jo ták, tak to vydrž malou chvíli.“ Krčmář došel k jednomu ze stolů, kde seděla banda lapků. Sklonil se k jednomu z nich a něco mu diskrétně sdělil. Načež se všichni zvedli od stolu a následovali krčmáře k výčepu. Jeden z lapků přistoupil ke Gorashovi se slovy: „Proč se zajímáš o Argevana ubožáku?!“ „Nějak zhurta hochu nemyslíš?“ Odvětil sebejistě Gorash, když v pozadí zahlédl jak se jeho druhové pomalu zvedají a směřují k výčepu. „Nemáme tu rádi problémy. Kdo vlastně seš?“ Gorash se odklonil a ukázal na znak nekromantského učně na své tmavé róbě. „Nekromantskej póvl. Uvidíme jestli je tvoje magie silnější než můj druidí kámen! Vzdej se čaroději!!!“ A započala bitka, nejprve se bojovalo nábytkem a vybavením krčmy, když náhle jeden z lapků zvolal: „Uteč Argevane!!!“ Nekromanti zpozorněli a zahlédli už jen postavu mizící ve dveřích. Okamžitě se pustili do pronásledování ovšem dostali se jen před krčmu kde na ně čekali další vrahouni a v zádech měli zbytek který přežil onu rvačku. Zde však už nešlo o obyčejnou hospodskou šarvátku ale o krutý boj s užitím oceli a magie. Byl to nelehký zápas, ale nekromanti potvrdili svou bojovou zdatnost a lapky do jednoho povraždili. „Zatraceně!“ zvolal zlostně Gilien. „Utekl nám!“ „Ne daleko“ pravil vesele Overlord. Než stihl Argevan zmizet seslal na něj ohnivé kouzlo, které ho lehce poranilo, ale podle kapek krve na zemi bylo jasné kudy se zloděj vydal. Stopy vedly hluboko do podzemí až k zvláštním schodům, které ústily patrně do nějakého domu. Vstupní dveře byly ovšem zamčené, ale byl za nimi slyšet zřetelný pohyb. „Víme že si tam!už to nemá smysl otevři, dej nám co chcem a možná tě necháme žít!“ „Pánové představujete si to příliš jednoduše“ ozval se hlas za dveřmi. „Beze mě se nikdy nedozvíte kde své věci najdete a jak se k nim dostanete! Jsou pečlivě ukryty a zabezpečeny! Žádám 400 tisíc zlatých a bezpečnou přepravu z ostrova.“ Po krátké poradě se nekromanti rozhodli vyhovět jeho žádosti. Předali mu peníze a směřovali do přístavu. Když měli přístav na dohled Argevana očividně jímala úzkost. „Copak? Kamarádi se zalekli a nechali tě tu? Smutný to případ že?“ Poznamenal ironicky Tassadar, když viděl, že všechny lodě až na jejich z přístavu náhle zmizely. „Tak zpívej panáčku kde jsou ty věci?“ „Nic vám neřeknu!!“ „Myslím, že Gorash ti pomůže si vzpomenout“ Řekl Tassadar a mohutne se zasmal. Gorash Argevana srazil jedním úderem na kolena a na zátylek mu přiložil zvláštní hůlku. Argevan se začal svíjet v bolestech. Šlo o mučící nekromantský nástroj zvaný „temný vobuch“. Odolával dlouho, však v posledním tažení povolil. „Je to...hodně knih...temní elfové...knihy...pyramida...knihy...prosím už nééé!!“ „To stačí Gore. Myslím že vím co chce říct.Už ho nech.“ Gorash odstoupil od jeho téměř bezvládného těla a nasedl na koně. V tom se však Argevan zvedl, použil magického léčení a utíkal směrem k hustému lesu. Gorash použil teleportovacího kouzla a dostal se na pár kroků před něj. „Argevane...Nepokradeš...“ to byla slova Gorashova, když zločinec Argevan vydechl naposledy. Po prohledání mrtvoly si vzali zpět své peníze i sadu klíčů, kterou měl u sebe.

Tassadar správně dešifroval ona hesla která dostali z Argevana těsně před tím, než na dobro opustil tento svět. Dle jeho názoru se úkryt nacházel v podzemí Dark Templu ve velké knihovně. Toto místo je jak známo velice nebezpečné, ale odhodlaní nekromanti se dostali až k úkrytu, kde za magickou bariérou zářila malá truhlička. Tassadar k ní přistoupil a opatrně se ji snažil otevřít. Zámek byl však velice pevný. Vzpomněl si však na klíče, které stihli vzít Argevanovi. Nekromantů se zmocnila radost když jeden z klíčů zapadl do zámku. Ta však byla ihned vystřidána udivením, neboť ve truhličce se nacházela další, menší truhlička. Takto pokračoval v otevírání, až mu zbyl jen jeden klíč. Opatrně ho zasunul do zámku a ostatní se klepali nedočkavostí. Otevřel onu schránku, která skrývala čtyři dralkhanské dýky a obřadní krystaly. Potěšeni splněním úkolu vydali se zpět k Lycianovi. Velmistr pochválil své učně řka: „Opravdu jste mne potěšili milí bratři. Nyní jděte domů a vyspěte se. Zítra vás čeká velký den. Stanete se mistry našeho kultu.“ A tak se čtyři temní bojovníci odebrali každý do svého domu kde plni očekávání z nastávajícího dne usnuli spánkem spravedlivých.