Není tomu tak dávno...
Není tomu tak dávno, kdy v zemi Kelevaru zuřily těžké boje o nadvládu mezi
královským řádem a svobodným chaosem. Tehdy nad hradem Anthrax, jež je od
nepaměti útočištěm guildy Vendetta, zakroužil černý havran. Pomalu se snesl
k zemi a usedl na kamennou zídku. Chvíli se jen tak rozhlížel, když náhle
otevřenými dveřmi stáje zasvištěl kovový předmět připomínající podkovu.
‚,Uleť potvoro!!!‘‘ Zvolal jako obyčejně rozčilený Kraken. Tupý zvuk
dopadající podkovy přilákal Giliena. ,,Ten pták nemůže za tvou kovářskou
zdatnost brachu!‘‘, poznamenal s ironickým úsměvem. Jeho pohled však ustrnul
na tom podivuhodně černém opeřenci. Díval se mu do očí, jako by je už někde
viděl. V tom ho zaujal zvláštní předmět přivázaný k havranově noze.
Zdánlivě vyplašený pták vzlétl a usedl na Gilienovu nataženou ruku. Havran
nesl insignii Karlaxova sboru. ,, Gorashi!!! Sedlej koně, musíme vyrazit
ihned!‘‘ Gilien pochopil, že se jedná o Lycianovo znamení.
A tak se vydali na dalekou cestu za svým velmistrem. Když dorazili k Lycianovu
domu uviděli něco neuvěřitelného. Dveře domu byly otevřeny a z oken se
ozýval zběsilý křik. ,, Že by měl novou ženskou?‘‘ pravil rozveselený
Gorash. ,,Vtipálku... Doufám, že máš něco na obranu. Nikdy nevíš co na tebe
může u Lyciana číhat za dveřmi.‘‘ Odvětil mu lehce vyděšený Gilien.
Sesedli tedy z koní a uvázali je před domem. Vešli do domu a v tichém úžasu
zůstali stát ve vstupní hale. Byl zde neobvyklý nepořádek. Všechny truhly
otevřené a jejich obsah ležel na podlaze, nebo v krbu. Ze schodů se přiřítil
rozlícený Lycianus. ,,Zatracený zloděj!!převrátil jsem celý dům vzhůru
nohama a nikde nejsou!!‘‘ ,,Jen klid příteli, jen klid.‘‘ Řekl
starostlivě Gilien. ,,Posaď se a sděl nám co tě sužuje.‘‘ ,, Prašivý
zmetek! Ukradl obřadní dýky a krystaly!‘‘ ,, Ale kdo?‘‘ Ptal se
zvědavě Gorash. ,,To kdybych věděl. Avšak v celé zemi existuje jen jeden
člověk který by dokázal obejít mé zabezpečení. Mistr všech kasařů.
Argevan. Chci abyste ho našli. Je mi jedno jak to z něj dostanete ale ty věci
musíme dostat zpátky! Bez nich je s námi konec.‘‘
Na pomoc přispěchali i další členové temné rady Tassadar a Overlord. Gorash
pohledl na své druhy a prohlásil: ,,Měli bychom se přeptat v hospodě v
Bucaneer’s denu. Tam se ví přeci o každý zlodějině ne? A navíc mám
pekelnou žízeň.‘‘ ,,Ale ne zase do hospody? To ti to nestačilo
posledně??‘‘ Tázal se rozmrzelý Tassadar. Gilien pouze s úsměvem
přikyvoval a Overlord netušil o čem je řeč. Avšak jisté bylo kam budou
směřovat jejich další kroky.
Po namáhavé plavbě přistáli v přístavu ostrova Bucaneer’s den, obávaného
doupěte pirátů a jiných desperátů. Usadili se v krčmě a počali se
posilňovat nejlepší pálenkou dovezenou až z dalekého Nujelmu. Pravděpodobně
kořist jednoho z mnoha přepadení obchodních lodí. Když se Gorash cítil
náležitě “posilněn“ vyrazil k výčepu. Místní krčmář se netvářil
zrovna vlídně a šavle potřísněná krví u jeho boku také nepůsobila zrovna
přátelským dojmem, ale přesto se odvážil hospodského oslovit. „Buď
pozdraven krčmáři, měl bych par otázek ohledně místních událostí.“
„Cože?? Ty šašku jak to mluvíš?! Nerozumim ti ani slovo!“ Inu nebylo se čemu
divit jeho vzhled odpovídal jeho intelektu. „Povidám starej, eslipak nevíš
něco vo hejskovi jménem Argevan!“ „Jo ták, tak to vydrž malou chvíli.“
Krčmář došel k jednomu ze stolů, kde seděla banda lapků. Sklonil se k jednomu
z nich a něco mu diskrétně sdělil. Načež se všichni zvedli od stolu a
následovali krčmáře k výčepu. Jeden z lapků přistoupil ke Gorashovi se
slovy: „Proč se zajímáš o Argevana ubožáku?!“ „Nějak zhurta hochu
nemyslíš?“ Odvětil sebejistě Gorash, když v pozadí zahlédl jak se jeho
druhové pomalu zvedají a směřují k výčepu. „Nemáme tu rádi problémy. Kdo
vlastně seš?“ Gorash se odklonil a ukázal na znak nekromantského učně na
své tmavé róbě. „Nekromantskej póvl. Uvidíme jestli je tvoje magie
silnější než můj druidí kámen! Vzdej se čaroději!!!“ A započala bitka,
nejprve se bojovalo nábytkem a vybavením krčmy, když náhle jeden z lapků
zvolal: „Uteč Argevane!!!“ Nekromanti zpozorněli a zahlédli už jen postavu
mizící ve dveřích. Okamžitě se pustili do pronásledování ovšem dostali se
jen před krčmu kde na ně čekali další vrahouni a v zádech měli zbytek který
přežil onu rvačku. Zde však už nešlo o obyčejnou hospodskou šarvátku ale o
krutý boj s užitím oceli a magie. Byl to nelehký zápas, ale nekromanti
potvrdili svou bojovou zdatnost a lapky do jednoho povraždili.
„Zatraceně!“ zvolal zlostně Gilien. „Utekl nám!“ „Ne daleko“ pravil
vesele Overlord. Než stihl Argevan zmizet seslal na něj ohnivé kouzlo, které ho
lehce poranilo, ale podle kapek krve na zemi bylo jasné kudy se zloděj vydal.
Stopy vedly hluboko do podzemí až k zvláštním schodům, které ústily patrně
do nějakého domu. Vstupní dveře byly ovšem zamčené, ale byl za nimi slyšet
zřetelný pohyb. „Víme že si tam!už to nemá smysl otevři, dej nám co chcem
a možná tě necháme žít!“ „Pánové představujete si to příliš
jednoduše“ ozval se hlas za dveřmi. „Beze mě se nikdy nedozvíte kde své
věci najdete a jak se k nim dostanete! Jsou pečlivě ukryty a zabezpečeny!
Žádám 400 tisíc zlatých a bezpečnou přepravu z ostrova.“ Po krátké
poradě se nekromanti rozhodli vyhovět jeho žádosti. Předali mu peníze a
směřovali do přístavu. Když měli přístav na dohled Argevana očividně
jímala úzkost. „Copak? Kamarádi se zalekli a nechali tě tu? Smutný to
případ že?“ Poznamenal ironicky Tassadar, když viděl, že všechny lodě až
na jejich z přístavu náhle zmizely.
„Tak zpívej panáčku kde jsou ty věci?“ „Nic vám neřeknu!!“ „Myslím,
že Gorash ti pomůže si vzpomenout“ Řekl Tassadar a mohutne se zasmal. Gorash Argevana srazil jedním úderem na kolena a na zátylek mu přiložil zvláštní
hůlku. Argevan se začal svíjet v bolestech. Šlo o mučící nekromantský
nástroj zvaný „temný vobuch“. Odolával dlouho, však v posledním tažení
povolil. „Je to...hodně knih...temní
elfové...knihy...pyramida...knihy...prosím už nééé!!“ „To stačí
Gore. Myslím že vím co chce říct.Už ho nech.“ Gorash odstoupil od jeho
téměř bezvládného těla a nasedl na koně. V tom se však Argevan zvedl,
použil magického léčení a utíkal směrem k hustému lesu. Gorash použil
teleportovacího kouzla a dostal se na pár kroků před něj.
„Argevane...Nepokradeš...“ to byla slova Gorashova, když zločinec Argevan
vydechl naposledy. Po prohledání mrtvoly si vzali zpět své peníze i sadu
klíčů, kterou měl u sebe.
Tassadar správně dešifroval ona hesla která dostali z Argevana těsně před
tím, než na dobro opustil tento svět. Dle jeho názoru se úkryt nacházel v
podzemí Dark Templu ve velké knihovně. Toto místo je jak známo velice
nebezpečné, ale odhodlaní nekromanti se dostali až k úkrytu, kde za magickou
bariérou zářila malá truhlička. Tassadar k ní přistoupil a opatrně se ji
snažil otevřít. Zámek byl však velice pevný. Vzpomněl si však na klíče,
které stihli vzít Argevanovi. Nekromantů se zmocnila radost když jeden z
klíčů zapadl do zámku. Ta však byla ihned vystřidána udivením, neboť ve
truhličce se nacházela další, menší truhlička. Takto pokračoval v
otevírání, až mu zbyl jen jeden klíč. Opatrně ho zasunul do zámku a ostatní
se klepali nedočkavostí. Otevřel onu schránku, která skrývala čtyři
dralkhanské dýky a obřadní krystaly.
Potěšeni splněním úkolu vydali se zpět k Lycianovi.
Velmistr pochválil své učně řka: „Opravdu jste mne potěšili milí bratři.
Nyní jděte domů a vyspěte se. Zítra vás čeká velký den. Stanete se mistry
našeho kultu.“ A tak se čtyři temní bojovníci odebrali každý do svého domu
kde plni očekávání z nastávajícího dne usnuli spánkem spravedlivých.