Jeden takový starší člověk, který skončil s vražděním je Makros Ulax a toto zanechal po sobě:

Ten vítr přicházel odnikud. Znenadání zavířil v divokém reji s ozvěnou dunění zkázonosného osudu a nesl na svých křídlech palčivý žár nitra hvězd. Makros Ulax vyšel ven před svůj honosný dům a cosi spatřil v dáli. Několik postav v bíle zahalených pláštích se přibližovalo k jeho domu. V tu chvíli zaslechl jakési hlasy. Slyš Makrosi, slyš, slyš, slyš.
Nám všem by dobře posloužilo, kdybychom měli více času, ale čas plyne dle vlastní vůle a snad jsi připraven. Pohlédl k nebi a rozpoznal ve hvězdách vzorec - spíš pocit než myšlenku. Ať připraven, nebo ne, je čas. Makros zavířil dlaněmy nad hlavou a ozářilo ho magické světlo. V tu chvíly se přiblížili tajemně odění muži. Bylo jasné, pro koho si jdou. Z Makrosových zvednutých rukou vyšlehl oslepující blesk. Zazněl strašlivý řev z podivné postavy, která padla k zemi. Postavy v hábitech se zarazily a ztuhly. To né Makrosi to se nemělo stát. Makros chvíli přemýšlel, ale nebyl vůbec znepokojen tím co provedl, jeho mysl mu vždy radila velice dobře co má udělat. Makros zvolal:
"Hle smrt vztyčila sobě trůn, Vaše duše budou mé!"
V tu chvíli se z lesa ozval strašlivý hlas:
"Hlupáci, měli jste počkat na mě."
Z lesa se vyřítil jezdec oděný v krášlivé zbroji. Makros neváhal a mávl nad hlavou rukama. Vyšlehl magický proud, který paralyzoval oba oděné muže. Oděný jezdec se přiblížil k Makrosovi a cosi zamumlal. Makros znova mávl rukami nad hlavou a vyslovil dlouhé zaříkadlo. Najednou se kolem oděného muže utvořila rudě poletující koule, která do něj vlétla. Avšak Makros nepočítal s neznámou zbrojí, která odvrátila kouzlo přímo na něj.
"Mě nemůžeš porazit svými kouzly," zvolal oděný muž.
Makros zavrávoral a upadl k zemi. Listí na větvích znehybnělo a ozvěna temného vichru se pomalu vytrácela.
Po nějakém čase Makros otevřel oči. Všiml si, že je připoután k jakési magické desce. Snažil se o magickou myšlenku, ale cosi mu v tom zabraňovalo. Zděsil se kde je a co se stalo. Ocitl se v jakési laboratoři spíše v podivném chrámu. Náhle se otevřeli dveře a vstoupila postava oděná ve zbroji. Makros slabým hlasem pokřikl:
"Kdo jsi a kde to jsem!"
Muž v krášlivé zbroji promluvil:
"Já jsem Lord Britisch a toto je chrám zasvěcených duší. Tvá duše bude očištěna a zbavena všech hříchu!"
Něco se začalo dít. Z kamené desky vyjely ostré hroty, které se zaryly do určitých částí Makrosova těla. Unavený Makros bolestí omdlel. Magickou desku obstoupili muži v robách, spíše nějací zaříkávači a začali s rituálem. Nad Makrosovým tělem se utvořil bílý kruh. Najednou bylo vidět jak duše mrtvých opouští Makrosovo tělo. Bylo jich opravdu mnoho. Snad jeden ze zaříkávačů napočítal 269. Při zmizení poslední duše se uzavřel bílý kruh a Makrosovo tělo se uvolnilo. Po několika dnech se Makros vzbudil, nevěřící co se stalo.
"Je tomu tak Makrosi, čas plyne a my musíme vyrazit na dalekou cestu," promluvil Lord Britisch.
"Proč já?" zvolal Makros.
"Tvá duše byla očištěna od všech hříchů, tak byl předpovězen tvůj osud. Nyní jsi na straně dobra. Ale dosti řečí. Musíme rychle vyrazit. Cestou ti vše povím."
Osedlali koně a vyrazili na cestu. Pomalu mizeli v dáli mezi stromy. Druhý den se cosi vyprávělo na tržnici o zmizeni Makrose Ulaxe. Ašak jen zkušení mágové odhalili část indicie kam se poděl. Povídá se, že na toto místo zmizel bojovník Satori. Po několika dnech si už nikdo na tuto příhodu nevzpomněl a byla zapomenuta. Čas plynul dál.

Byl mi zaslán i dopis od velitele unie:
Unie PK
My vrahové kelevarští jsme se rozhodli, že vzhledem k rozmáhající se síle různých mrzkých řádů a nohsledů špinavého krále, vytvoříme po dlouhé době chaosu a anarchie, naši vlastní unii která nám v těchto těžkých dobách usnadní loupení a vraždění po celé zemi kelevarské.
V posledních dobách špinavého a mrzkého teroru, který přicházel dokonce z našich vlastních řad, je potřeba našeho pevného sjednocení ještě aktuálnější. Rozhodli jsme se v rámci našich společných zájmů spojit naše síly a založit velkou unii vražedných cechů, které jeví největší věrnost našim zájmům. Pod vedením ctihodného velmistra a vůdců těch nejvěrnějších cechů jsme se rozhodli odlišit naši unii nošením znaku (U) za našimi vlastními cechovními znaky.