 |
 |
||
|
|
|||
 |
 |
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| |
 O Hell!Vydáno dne 18. 02. 2005 (3462 přečtení) The Hell - napsal Fenrir[-Hell-] *Prelogue : What will You Do?* Kým se staneš? Co budeš dělat? V ČR je jediný server, ve kterém máš na výběr - Kelevar. Hraní na Morii už mě nebavilo, provozoval jsem sice PvP, nikdy jsem ale nedosáhl na špici. I když jsem hrál podle vzoru nejlepších hráčů, nikdy jsem se jim díky mému sdílenému modemu nemohl rovnat- styl PvP na Morii vyžadoval dobrý ping. Vlastnil jsem ale dobrou postavu a měl jsem tam pár přátel, tak jsem hrál dál. V tu dobu se mi ozval Anron na ICQ, že jsem kolem něj právě proběhl na Morii. Znal jsem ho už ze svých začátků s Ultimou na Kelevaru. Přišel jsem k němu a uviděl novic rangera jménem Sarah. Dal jsem mu nějaké vybavení do začátku a při příští guildovní akci jsme ho vzali s sebou. Expoval jsem tehdy skoro všechny členy guildy. Jako mág jsem byl schopen porazit potvory, o kterých se ostatním ani nezdálo. Anron s námi pravidelně chodil. Časem jsme začali chodit spolu sami, protože zbytek guildy tolik nehrál. Sliboval mi tehdy mytheril komplet na Kelevaru, když mu pomůžu naexpit postavu. Mně to ale bylo srdečně jedno. Že budu hrát někdy znovu na Kelevaru, mě ani nenapadlo a vlastně jsem byl spíš rád, že hraju s někým koho Ultima baví stejně jako mě, není nováček a chce být nejlepší. Naučil jsem ho prakticky všemu, co jsem o hře na Morii znal. Anron už byl neoficiálně u nás v guildě a chodili jsme spolu i na PvP výpravy. Po čase se ale rozhodl vrátit na Kelevar. Netušil jsem tenkrát proč a byl jsem celkem naštvaný. Na Morii ale skončilo plno hráčů. Neznal jsem nové lidi, tak jsem se taky lognul na Kelevar. Jak jsem se nalogoval pochopil jsem. Plynulá hra bez lagů, možnost dělat cokoliv si zamanu. PvP maximálně ovlivnitelné jednotlivcem i sehraností skupiny. Měl jsem tu už celkem slušně započatou postavu. Navíc člověka který se na Kelevaru dobře vyznal a občas mi poskytnul nějakou radu. Když jsem uviděl jména Lobotech, Alerion a Exil(Anron), jak všichni oblečeni v bloodrock zbroji sedlají blood mustangy a roznášejí strach mezi PK, měl jsem jasno - chtěl jsem být jedním z nich. Začal jsem se tedy zajímat o bojové taktiky a trénovat charakter... *Part I: Time has Changed...* Alderian[Orders], jak se tehdy Anron se svou postavou jmenoval. Síla řádu, kterou si jen starší a zkušení hráči uvědomovali. Pro ty ostatní, kteří nevěděli s kým mají tu čest, "pouhý" zastánce stejné víry. Žádná úcta, namyšlenost a přílišná sebedůvěra ve své schopnosti- jedny z prvnotních vlastností order guildy Fenomén. Stačilo aby se několikrát projevila a bylo jasné v jaké situaci se Order víra nachází. Situace si žádala řešení a řešila se nejpropracovanějším způsobem jaký Kelevar poskytuje- soubojem, válkou. Pokračoval boj proti PK, začal boj proti Fenoménům, boj proti špatnému a zkorumpovanému systému. Vznikla guilda Hell. *Part II: Play with the Best or Die like the Rest...* Karma - 10000:Nefarious Fenrir. Byl jsem v guildě s orientací, která mi naprosto vyhovovala. Upřednostňovat pomoc modrým proti PK a souboj s Fenomény, který jsem sice zprvu moc neuznával (později mi však Fenomén pomohl pochopit a získat stejný názor jako Anron). Někteří lidé náš záměr pochopili a naši pomoc ocenili. Našli se ale i tací, kteří využívali situace kdy jsme modrým proti PK pomáhali a buď nečinně přihlíželi nebo útočili přímo proti nám. Díky jejich přístupu "počkám až se Hell s PK pobijí a zaútočím a vylootím co zbyde" došlo dokonce jeden čas k připojení většiny PK do podguildy Hellu s názvem Rush. Tento spolek sice fungoval, přirovnal bych ho ale spíš k najímání žoldáků. I když úroveň boje není vysoká, díky počtu fungují žoldáci dobře. Však někteří si mysleli že můžou fungovat i bez Hell. Touha po moci a víra ve své schopnosti vedla k odtržení skupiny, kterou můžeme nazvat Horymírova herna. Rush byl zrušen, já osobně jsem byl rád, nikdy jsem PK neměl rád. Nepotřebovali jsme pomoc a já ji nechtěl. Obnovil se boj s Horymírovou hernou i se zbytkem PK. Neměl jsem tenkrát sice Flamestrike svitky, jen občas jsem je vyměnil s Anronem za blanky. Byl jsem však parovač, detekoval, popřípadě healoval a snažil se trefovat Flamestrikem z hlavy aby dopadl souběžně se svitky co používal zbytek Hell. Znovu jsme s Anronem začali trávit víc a víc času. Odpovídal mi s trpělivostí na všechny moje otázky a za pochodu jsem se od něj učil. Toto období byla zkouška ohněm. *Part III: Respect is Everything...* Náš styl se sjednocoval v posloupnost kouzel, jeden byl závislý na druhém jak při útoku, tak při obraně. V Hell jsme byli 3. Já, Anron a nehrající Alerion (+ neaktivní hráči aby guilda splňovala podmínky). O přečíslení tedy nemohla být řeč. Pro způsob jakým jsme bojovali je přiléhavé označení - kamikaze. Ne však v přesném slova smyslu, útočili jsme sice vesměs proti 2 až 5ti násobné přesile, ale takticky jsme oddělovali velkou skupinu a nechali se pronásledovat jen menšími skupinkami. K jejich překvapení jsme pak plynule přecházeli z obrany do útoku. Bez jakékoliv komunikace jsme pak najednou zaútočili na téhož hráče a takto oslabenou skupinku už nebylo těžké dokončit. Pouštěli jsme se tak do na první pohled prohraných soubojů, díky promyšlené taktice a sehranosti se naše úspěšnost zvyšovala. Začínali se nám ozývat lidi na ICQ, čím dál častěji chodily zprávy, že jsme šílenci co v PvP provádíme, proti kolika lidem útočíme a jakému náporu dokážeme odolávat. Vůdčí byl pořád Anron, já byl stále jen jeho žák, ale on mě považoval za sobě rovného. Hell si získala jméno a uznání, které vybudovala dvojice Anron-Fenrir, částečně pak i bohužel jen málo hrající Alerion v naší počáteční trojce. Náklady na PvP byly vysoké. Přes tisíc KVF svitků za týden, sud TMR za večer, náš majetek však stále narůstal. Plné truhlice drahých kompletů, sbírky štítů z bantitanu, vše pouze z poražených protivníků. *Part IV: The Hell Army...* Kelevar se vyvíjel. Plno hráčů odkoukalo náš způsob boje, nebo se zdokonalili ve svém. Již nešlo tak jednoduše bojovat proti převaze a už nebylo moc co vylepšovat. Jednoduše jsme potřebovali víc lidí. Z adeptů, kteří se osvědčili a později jsme je přijali, to byl DeFlet- v té době už zkušený hráč, Theoden- přibližně stejně starý hráč jako já a můj přítel, Nitemare- přibrán jako Theodenův parťák, Bourec- borec, Alerien- Anronův kámoš do té doby hrající Counter Strike. Trvalo sice chvíli než se noví členové sehráli, po čase mohl bojovat bok po boku prakticky každý s každým. Tímto okamžikem začala éra Hellu, kdy nebylo skupiny o stejném ani mírně vyšším počtu, která by ji ve vzájemném střetu porazila. Útok vedený PK na sídlo Hell, kde měli útočníci jak početní převahu (5ti členný tým Hell versus přibližně 8 protivníků z řad PK), domluvenou taktiku, tak výhodu, že jsme se na dané místo teprve portovali, skončil masakrem. Jen asi dvěma útočníkům se podařilo z prohrané bitvy uprchnout. Zato z Hell se nepovedlo vyřadit z boje ani jednoho člověka- na konci stála na nohou stejně jako na začátku. Do Hell Army později přibyla dvojice Arandor(Zombík) a Enemy, ale to už komunikace probíhala na jiné úrovni a nebylo nutné se nijak zvlášť sehrávat. Hráli už jsme ale spíš jen pro zábavu, už neexistoval žádný konkrétní nepřítel jako Fenoméni. Úplně odpadl i souboj s PK, v jejich řadách už snad ani neexistovala ucelená skupina, natož aby se nám mohla postavit. Náhodný souboj s modrými, Anron the dragon plivající oheň za hranice města. Drak byl ale moc nápadný. Začali jsem přemýšlet o nové taktice, která by měla podobný efekt jako dračí oheň a přitom nebyla tak nápadná. Napadlo nás kouzlo, které má podobnou sílu jako Flamestrike, velký radius čímž se dá kouzlit i za překážky. Začali jsme používat Chain Lightning. Z počátku fungoval výborně, když jsme ho zakouzlili skoro nikdo z modrých netušil o co jde a najednou se všichni proměnili v bezbrannou skupinu mrtvých duchů. Používáním tohoto kouzla jsme si navíc zajistili obranu proti jakémukoliv útoku, každý se snažil zóně do které padal Chain Lightning vyhnout. Modří už neměli bezpečnou cestu útoku a možnost návratu do bezpečí guard zóny. Přestali podnikat protiútoky a většinou jen čekali na možnost volání městských stráží. To už byl konec veškeré zábavy ze hry. Skončil jsem s Ultimou, Anron taky. Jen jsme udržovali accounty ale o dění na Kelevaru jsme se nezajímali. Pak přišel zvrat- vytvoření Unie PK. Početné spojení všech PK. *Part V: New Mission- The Comeback...* Znovu jsme se vrátili na Kelevar. Anron-Fenrir, Arandor-Enemy plus vyjímečně někdo z méně aktivních hráčů(Torreto, Theoden, Alerion, Alerien). Už jsme se neměli čemu učit, předváděli jsme svoje staré taktiky a jen si s ostatními hráli. Vůdce "U" byl odstraněn, zbytek Unie byl rozdrcen nebo se rozpadl. Unie Vrahů vymizela. Těšil jsem se na pořádné souboje, nakonec to však tak dramatické nebylo. Skončili jsme zase u masakrování modrých. I když nutno přiznat že pod nátlakem Unie se v Order řádu vytvořila velice schopná skupina, která byla schopna bojovat i s Hell. Přestože jsme stále měli výhody, které jejich skupinka postrádala a neznala, styl boje dvojice Izual-DarkAngel mi začal připomínat dvojici Anron-Fenrir. Nosili jsme pouze drahé zbroje. Cena výbavy se tak pohybovala řádově v stotisících. Nebojovali jsme pro výdělek, po porážce Unie ani pro vyšší cíl, ale pro zábavu. Ta však brzy pominula. Hrozba Unie a PK odstraněna, nebylo proč zůstávat. Mission completed. *Epilogue* Hell určovala taktiku PvP, od draků a zazdívání mostu, makra na ostatní hráče ve skupině, teamspeaku, až po Chain Lightning. Kelevar byl pro nás ideální. Žádná povolání omezující hráče na určitou činnost. Je jen na vás jak budete dobří. Plno vychytávek ještě čeká až je někdo mimo Hell objeví. Věřte mi, Kelevar je jich plný. ,,Nemáme šanci je jich moc", když mě Anron přesvědčoval že tu hordu modrých dáme. Po čase jsem se slyšel jak říkam: ,,Musíme je odtrhnout od skupiny a pak je sundáme." Z Anrona se stal generál až na půdu, Hellu dal hodně, Kelevaru víc. Vážím si ho a vím že nejsem sám, i když (si) to málokdo přizná. (poznámka Dupiho - s několika částmi textu tvrdě nesouhlasím a dle mě neodpovídají plné pravdě) ( Celý článek | Autor: DUPI | Počet komentářů: 246 | Přidat komentář |   ) |
||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|
|||
|
|