Ironfist, syn maršála Argona dávné armády Chaosu. Od mládí vychováván nejlepšími učiteli, obklopen těmi nejvybranějšími muži otcova dvora. Když na domovskou tvrz zaútočila armáda nemrtvých elfů a bitva se již zdála prohraná, sestoupil společně s dvaceti nejbližšími do podzemí, aby vykonal bolestný rituál Splynutí. Vrchní mág zašvitořil několik slov a náhle se všech dvacet přeneslo kamsi do běla, kde vál jemný vánek plný jarní vůně a svítilo dopolední neunavené slunce. Už nebylo slyšet zvuky bitvy. Mág všem poručil aby utvořili kruh, Ironfista poté jakoby zázrakem přemístil do jeho středu. ,,Nyní soustřeďte své myšlenky na Vyvoleného!", zahřímal mág a začal šeptem odříkávat podivná, tajemná slova. Vyvolený cítil chvění podivné energie všude okolo a snažil se pozorovat své přátele, kteří mu postupně mizeli z dohledu, jakoby letěli, směrem do nebes. Tušil, že je to naposledy co má tu čest a snažil se vrýt si obrazy jejich tváří hluboko do paměti. Náhle ucítil závrať. Padal. Bezvědomí. Probral ho řev vrchního mága, jehož škrtilo podivné stvoření podobající se divokému praseti kříženému s trpaslíkem. Elf, pomyslel si. Skočil na elfova záda a rozmáčkl jeho chlupaté tělo nebývalou silou. Mág zasípal, sotva se držel na nohou. Vyvolený nevěděl přesně proč mu jeho duše našeptává tak nesmyslné rady, ale věřil jí. Vzal tedy otcova přítele na ramena a pomyslel na nepříliš vzdálené místo v lese, kde si jako malý hrával s ostatími dětmi. V ten okamžil stanul na známé mýtině. Bezpečí, pomyslel si. Položil mága na trávu. Ten mu pevně sevřel ruku, až byl nucen nastavit dlaň. Kouzelník mu do ní třesoucí se rukou vložil zvláštní modrý prsten a pousmál se. Ironfist nemohl věřit vlastním očím, když poté viděl bezvládné tělo mága stoupat směrem ke hvězdám. Po chvíli zkoumání prstenu prostrčil kroužkem prsteníček. Nic. Pak se před ním žačal formovat barevný obraz, ve kterém rozpoznával obličej svého zesnulého otce. Tvářil se ustaraně, když se mu v uších rozezněl tolik známý hlas maršála armád Chaosu tak, jak nikdy předtím. ,,Synu, doufám že tento prsten nikdy nebude třeba použít, doufám, že tato má slova nikdy neuslyšíš, přináší totiž mnoho bolesti a smutku. Pokud ano, znamená to, že armáda Chaosu byla rozprášena a nepřítel slušných a spravedlivých, temný zlovládce sídlící v královském městě Britain, jehož jeho podaní zvou výsostí, právě zdolává poslední články obrany naší rodné tvrze. Nesmutni nad tím, ve válce musíme počítat i s dočasnou porážkou. Nyní je třeba hledět do budoucnosti. Obřad, jímž tě provedl můj starý přítel mág, a při němž se za tebe obětovalo 20 vynikajících žen i mužů, ti nyní umožňuje využívat všechny jejich schopnosti, vědomosti a sílu jak magickou tak fyzickou. Ty jsi zrozen jako Vyvolený, vyvolený ke konečné porážce vrahů sídlících v Britain. Nezalekni se takového úkolu, byl jsi k němu od narození předurčen, ty jsi ten kdo vrátí dobro do celé země a vyžene odporný zlořád. Tvé kroky od tohoto okamžiku provází mocná Shiwa, která mi v den tvého splození přislíbila pomoc na tvé těžké cestě životem. Nezalekni se tohoto úkolu a nedopusť aby dalši generace žily v útlaku a bezpráví. Nyní se s tebou loučím můj synu, pamatuj má slova. V případě, že budeš na své cestě cokoli potřebovat, navštiv svatyni ve Vesperu, vždy jsem byl zadobře s tamními mnichy. Pokud se prokážeš pečetním prstenem, je jejich povinností dát ti oč žádáš, Vyvolený!" Obraz se rozostřil, silueta maršála postupně mizela, naposledy zahlédl dobromyslné oči svého otce a náhle byla na mýtině zase jen tma. Pouze na prstenu slabě svítilo několik písmen: "Ten jenž vyhubí Řád, ten jenž nastolí spravedlnost."