V dávných dobách, kdy svět zužovala krvelačná válka mezi Lordem Britishem a Lordem Blackthornem, bitevní pole přikryl stín. Ozval se řev tak mohutný, že se i zkušeným, bojem zoceleným můžům, roztřásla kolena. Začali se modlit a prosit o odpuštění svých hříchů. Bylo už pozdě, zbyla z nich jen hromádka popela.

Zpráva se rychle rozlehla královstvím. Na hradě se sešli mudrcové. Šepot tu střídal ticho a nikdo se neodvážil nahlas vyslovit ono jméno. I samotný Lord Blackthorn odhodil spory stranou a dorazil se svou ochrankou do zasedací síně. Po dlouhém jednání se nakonec rozhodlo, že takové zlo bude nejlepší odlákat zlatem a drahokamy. Konvoj s poklady v doprovodu střelmistrů trpaslíků vyrazil do jeskyně nedaleko místa neštěstí. Past vyšla jak měla a zlo bylo na věky pohřbeno i s bohatstvím celého království.

Mnohem, mnohem později:

V Červeném klášterci bylo rušno. Nadešel čas sklizně a všichni mniši pilně pobíhali sem a tam. Jenom Kunta se opět snažil někde zašít. Lehl si pod jabloň, ale cosi ho tlačilo do zad. "Hmmm, kámen a docela pěkně opracovanej!", zamumlal si a pokusil se ho odkrýt. Kámen byl mnohem větší než se původně zdálo a jakoby na něm bylo něco napsáno. Kuntovi se podařilo odkrýt ho celý. "ZDE ODPOČÍVÁ ZLO!" - nápis zněl jasně. Zlo, nezlo - byl čas na dalšího šlofíka. Hlavou ve stínu a s nohama na tom šutru, ideální poloha pro tvrdý spánek.

Klášterec má jednu velkou výhodu. A to sice, že se tu nikdo neptá na otázky. Je to poslední útočiště pro vyvrheli ale i místem klidu a míru pro hrdiny. A nějakým záhadným způsobem to zkrátka funguje. Mnoho ze zdejších mnichů má jistě na podrážkách bláto z celého světa a mohli by vyprávět příběhy z kterých by se tajil dech. Nicméně život v klášterci je prostý. Mniši se po většinu času oddávají meditacím nebo obdělávají pole a sady. Često trénují své dovednosti a zřídkakdy navazují kontakt s vnějším světem.

Klášterní věž odbila dvanáctou. Kunta se lekl a vykopl nohama, až to odvalilo kámen pryč. K jeho překvapení pod ním byla chotba. "Kam asi vede?!", pomyslel si. Po chvíli přešlapování a zkoumání oné chotby, zapálil pochodeň a vydal se dovnitř. Po několika metrech došel k jeskyni. K jeho úžasu byla plná zlaťáků, drahokamů a dalších cenností. Kuntovi se při pohledu na to bohatství ovšem vrátili vzpomínky na minulost. Kunta Kinte, bývalý lapka a loupežník, dlouho neváhal. Teď před ním leží vše, o čem kdy snil.

Kunta naložil všechno zlato na klášterní lamy a pod rouškou noci se snažil potají odejít. Nedošel však daleko a ozval se hrozivý zvuk. Poté se krajina rozzářila ohněm. Klášterec byl v plamenech. Zoufalý řev, poslední výkřiky a panika. Tak zní smrt v plné parádě. Tak se probudilo zlo...


sepsal Lukasso
věrný člen Řádu

( Celý článek | Autor: Lukasso | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | )