Rozhodl jsem se, že když nemohu být hodný a prospět království jako poslušný hošík, rozhodl jsem se sepsat své paměti. Vyplyne na povrch jak špína a utrpení, tak i pěkné chvilky a radostné příběhy.
Pro ty, kteří nevědí kdo jsem, se nyní představuji. Mé jméno je Cayssam, dříve jsem býval SSnowman, ale změna cesty z dobra na zlo potřebovala nové jméno. Můj příběh začal někde v okolí Magnicie, jsem bývalý řádný občan království Kelevarského. Nyní jsem samotářský vrah, který se mstí světu za zlo, které mu napáchali někteří rádoby čestní královští obyvatelé. Pro zvědavce, jak na tom jsem duševně, tu mám jednoduchou odpověď: „Jsem duševně nevyrovnaný ze ztráty své milované Karoliny.“ A právě odtud vám začnu vyprávět svůj příběh. To co bylo předtím si pamatuji jen matně nebo vůbec.

Je to již déle, nepamatuji si, kolik zim proběhlo od té osudné chvíle, bylo mi tehdy něco málo kolem 18-ti roků. Byl jsem bezútěšně zamilován do překrásné dívky z našeho města, býval jsem tehdy u Templářů. Ach ano, bájní a šlechetní Templáři. Vytrvalí dobrodruhové a sličné slečny... To je ale jiná povídka, o tom snad příště. Moje milovaná jak už víte se jmenovala Karolina. Nevím, zda ji někdo znáte, prosím sdělte ji, že ji stále miluji! Má milá měla ráda dobrodružství, a proto také ráda chodila do kobek. Ten den kdy zmizela měla namířeno do Shame. Čekal tam na ní náš starý známý Fallen Gothic, kopáč a příležitostný dobrodruh. Potkal jsem ho při hledání svého jediného pokladu v hospodě u opilého Liartese. „Měla přijít se svým kouzelným drakem, až bude slunce přímo nad hlavou, ale k tvému smutku nedorazila ani když mi slunce ze západu doslova peklo týl, myslel jsem, že si ji přemluvil k nějakým hrám,“ řekl a mrkl na mě. „Kdyby se mi to jen bývalo podařilo,“ povzdechl jsem si. Neměl jsem náladu dál poslouchat opilého Lukassa se Spathem, takže jsem koupil Fallenovi ještě jeden korbel a odešel ven na čerstvý vzduch. Abych si spravil náladu vytáhl jsem kouzelné rozdrcené listy květiny, která roste jen na ostrově Nujelm. Mám za to, že ho přezdívají tabákem. Zakřesal jsem, podpálil malý klacíček, od kterého jsem následně rozžehl malou ruličku z listu ze stromu moudrosti naplněnou oním tabákem. Potáhl jsem a pomalu vydechl. Začal jsem rozjímat, kam se mohla má milovaná ještě zatoulat, když už jsem oběhl naše oblíbená místa v okolo The Lost Temple, malé oázy v poušti, všechny stáje kam ráda chodila relaxovat, dokonce jsem prohledal Britainský palác a hlavní sídla obou frakcí. Nikde nebyla.. S pocitem napětí jsem se vracel do naší skromné vily v The Lost Temple a doufal jsem, že se mi vrátila domů a teď relaxuje v naší posteli. Už nervózně otáčím klíčem v zámku, pomalu otevírám dveře. A hle! V horním patře se svítí. Rychle vyběhnu těch pár schodů, které mě dělí od mé milované!


Nebyla tam, vše bylo tak, jak jsem to před pár hodinami opustil. Tlumené světlo vydával jen pomalu dohořívající oharek svíčky kterou jsem zapomněl zhasnout. Posadil jsem se na postel a vytáhl další tabákovou ruličku. O pár minut později se slzami v očích a líně doutnající zářící ruličkou jsem usínal. Však zbývali jen 3 hodiny do rozbřesku a začátku dalšího, snad ne už tak chmurného dne...


Vrátila se Karolina domů?
Nechytla SSnowmanovi postel?
Uvázal pořádně koně při návratu domů?
a co Scion, pořád spřádá své temné plány?

( Celý článek | Autor: Anduriel | Počet komentářů: 78 | Přidat komentář | )