Když jsem ráno otevřel oči, neměl jsem potuchy, co budu celý den dělat. Přes noc stromy i chodníky zasypal sníh. Před pár dny jsem napsal svůj první článek a ohlasy nebyly úplně špatné. Možná bych mohl zkusit napsat další. Žena mi říkala o přednášce profesora Viviana v Moongolowském lyceu. Na několika předešlých jsem již byl a byly vcelku zajímavé. Do čtyř hodin času dost, po obědě si půjdu na chvilku zdřímnout...

Vzbudil jsem se, bylo půl čtvrté. „To snad není možné, já tu přednášku snad nestihnu,“ naštvaný sám na sebe jsem se rychle oblékl, opláchnul si obličej (což jsem kvůli mrazu nejspíš neměl dělat) a vyrazil směr Moongolow. Samozřejmě jsem přišel pozdě, naštěstí se po přednášce sformovala menší skupina dobrodruhů, která se chystala za dobrodružstvím. Sraz byl za půl hodiny před britainskou bankou.

Věděli jsme, že Hérodotos žil poblíž bájného města Saphiry. Naše první cesta tedy vedla přímo tam. Bohužel hned na začátku výpravy nás přepadli vrahové. Pár z nás se snažilo odrazit jejich útoky, pár čelilo skřetům a snažilo se otevřít první dveře. Po nějaké chvíli, kdy se nám konečně podařilo odrazit útoky a dostat se až za druhé dveře, si část z nás oddechla. Mně bylo ovšem jasné, že vrahové to jen tak nevzdají a ve vidině kořisti nás budou pronásledovat. Cesta pokračovala klidně. Když jsme použili stroj času a ocitli se tisíce let v minulosti, vše bylo rázem jiné. I ten kabát, který jsem si s sebou vzal, mi byl najednou na obtíž. Nebylo ale na co čekat. Vrahy jsme měli v patách. Rychle jsme vyběhli ven a začali hledat Hérodotův přístřešek. Ten stál u místa tehdejších vykopávek. V chatrči se nacházela truhla a na zemi se válela kniha s instrukcemi, kde jsou ukryty části kódu, na který byla truhla zamčena. Když jsme knihu dočetli, přepadli nás oni vrahové. Byl to dlouhý a vyčerpávající boj. Ten se nám ale nakonec podařilo vyhrát. Ztráty byly na naší i na jejich straně. Oni byli ale ti, co utekli a my ti, co měli informace o částech kódu. Vydali jsme se tedy zpět.

Ač jsme v minulosti byli relativně krátkou chvíli, zima v současnosti byla o to znatelnější. První nápověda hovořila o bardovi putujícím s Avatarem. Jediný známější bard je Iolo. Přesně jsme věděli, kde se nachází. Ve skále u Trinsicu byla nalezena další kniha. Ta nás odkazovala na místo, kde se odehrála velká, několikadenní bitva s démony a kde byl odměnou plášť zlatavé barvy. Chvíli jsme přemýšleli. Někdo přednesl návrh, že by to mohl být plášť z bažin. Tehdejší bitva byla v bažinách u nedalekého Trinsicu. Tedy vyrazili jsme prohledat bažiny. Opravdu se zde nacházela kniha a v ní hádanka. Jméno syna krále Karla X. a jméno správce, který měl zastupovat dědice, než doroste do správného věku. Jejich jména převézt na číslice a z těch zjistit souřadnice, kde se nachází další z nápověd. Chvíli jsme pátrali v kronikách, bloumali a přemýšleli. Dle zeměpisných map jsme nakonec nalezli knihu východně od pouště. Ta popisovala nastražení léčky na pirátského kapitána Bikavéra. U místa, kde jej elfové vedení Francisem Drakeem zajali, se měla nacházet poslední kniha. Vydali jsme se tedy hledat onen průliv. A opravdu, na jižním ostrově města Jhelom jsme nalezli knihu, která v sobě měla napsány tři hádanky. Nejprve jsme měli přijít na název království před pojmenováním Britania a zjistit pořadí prostředního písmene v abecedě, dále kolik bylo členů Avatarovy skupiny a třetí hádanku už si moje hlava děravá nepamatuje.

Nyní jsme měli již všechny části kódu a bylo na čase vydat se pro poklad. Znovu jsme se tedy probíjeli k vykopávkám u Saphiry, tentokrát už ale bez neustálých útoků vrahů. Ti to po prohraném boji vzdali. Cesta byla celkem pročištěna, tak to odsýpalo rychle. V pokladu se nacházel mocný elfský luk, několik ušlechtilých mustangů a pár mocných svitků. Vše jsme si spravedlivě podělili a domluvili se, že při příští Vivianově přednášce se znovu sejdeme.

Domů jsem dorazil okolo jedenácté hodiny večerní. Z původně nudného dne se stal den plný zážitků, nebezpečí a nakonec i sladké odměny.

( Celý článek | Autor: Rastafarian | Počet komentářů: 55 | Přidat komentář | )