 |
 |
||
|
|
|||
 |
 |
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| |
 Hvězdná bariéraVydáno dne 05. 03. 2010 (774 přečtení) Příběh na pokračování. Ovlivni děj, napiš komentář s nápady, jak by se mohl příběh odvíjet a staň se součástí příběhu. Veškeré náměty a připomínky zasílejte nejpozději do 20.3.2010. Postavy nejaktivnějších přispěvatelů se dříve nebo později objeví v ději. Ten den přišel do tábora kmene Sanů, lidí z buše, blonďatý démon. Nic netuše, přijali ho podle zvyků kmene, on podle zvyků bílého muže přinesl dary. Poté muž vyslovil žádost. Zítra válečníci opustí tábořiště a vydají se na cestu k Avatharově chrámu s přístroji bílého muže a budou hledat věci, které bílý muž chce. Muž vytáhl kožený váček a jeho obsah vysypal na otevřenou dlaň. Byl to tucet zlatých mincí. Náčelník se spokojeně usmál. Byli připraveni začít průzkum. Lara Hrejková seděla v písku se zkříženýma nohama. Nic nešlo podle plánu. Zadívala se na postavičky sedící na bobku poblíž táborového ohně. Zii’hové byli spíše skřeti, než lidé. Dlouho si získávala jejich důvěru, ale když jí získala, byla téměř neotřesitelná. Zamračeně vytáhla mapu a přeškrtla další kroužek. Další den a další zklamání. Na chvíli zatoužila po návratu do civilizace. K čerstvému jídlu, čistým šatům, vaně plné horké vody. Ale to co by se dalo nazvat civilizací bylo vzdáleno sto mil a měla tu ještě co na práci. Vstala a pomalu zamířila ke svému stanu. Když už nic víc, tak vysvléknout se ze zpocených hadrů a pořádně se prospat pod dekou, ji minimálně zlepší náladu. Zii’hský stopař zvedl hlavu. Zaslechl slabé rytmické zvuky a zadíval na temnou oblohu. Na obloze se objevil světelný bod a blížil se k tábořišti. Válečníci vyskočili od ohně a začali se radit. Zvuk sílil. Modrý kužel světla prořízl tmu a začal pátrat na opačné straně duny. Zii’hové se rozutekli. Lara zůstala sama. Kužel mířil přímo k ní. Poznala velkého draka, který se zastavil ve vzduchu nad tábořištěm a rytmickými pohyby kožnatých křídel udržoval pozici. Světelný kužel měl zdroj na jeho hřbetu. Dostihl ji a oslepil svou září. Lara vběhla do stanu, ale světlo si jí znovu našlo. Zašátrala ve vaku a vytáhla lehkou kuš. Venku kolem ní vířil prach. Drak přistál na malém prostranství u táborového ohně. Viděla kohosi, jak seskočil z jeho hřbetu a jde proti ní. Záře pohasla. Ve chvíli, kdy siluetu muže ozářily plameny, pozvedla zbraň a zamířila mu na prsa. Zdálo se, že to toho muže nezajímá. Byl spíše drobný a přišlo jí, že by ho i se svými 168 centimetry výšky hravě přemohla. „Najít Vás není vůbec snadné.“ Řekl příchozí veselým hlasem. „Kdo jste a co chcete?“ zeptala se a kuší mu stále mířila na prsa. „Představování by bylo mnohem zdvořilejší, kdyby probíhalo beze zbraní.“ „Nejdřív odhoďte všechny zbraně na zem!“ Muž se usmál a roztáhl ruce. „Obávám se, že tady jste mne zaskočila. Nemám u sebe žádnou zbraň.“ „Ale mám draka a nebojím se ho použít.“ Dodal a vesele se zasmál. Lara se podívala na draka. Drak jako by celé konverzaci rozuměl, její pohled opětoval. „Dva měsíce mi trvalo, než jsem získala jejich důvěru…“ řekla tiše. „ A vy mi je teď rozeženete po celé poušti!“ „Ptám se naposled! Kdo jste a co chcete! A ať jsou to dobré zprávy!“ „Obávám se, že ne. Váš otec zemřel.“ Laře poklesla zbraň v rukou. „Vážně?“ Muž přikývl. „Jak se to stalo?“ „Při práci. Nevíme přesně co se stalo. „ Muž pokrčil rameny. „Jaký máte vztah k mému otci?“ zeptala se podezřívavě. Muž neodpověděl hned. Sklonil hlavu a podrbal se na šíji. Když vzhlédl, jeho oči zaplály bledou září. „Potřebuji Vás, abyste dokončila jeho projekt.“ Promluvil, a jeho hlas zněl, jako by vycházel z nejhlubší propasti světa. Laře vypadla kuše z ochromených prstů. ( Celý článek | Autor: Liška v Poště | Počet komentářů: 7 | Přidat komentář |   | Zdroj: Liška v Poště ) |
||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|||
|
|
|
|
||
|
|
|||
|
|