Kapitola II. Cesta


	Kapitola II. Cesta Vydáno dne 02. 11. 2009 (1280 přečtení) Pokračování příběhu... Lothiorské opatství bylo nedaleko hlavního města, v malém údolíčku na březích Sijoského jezera. Byla to kamenná kruhová stavba, asi o třech patrech vysoká. Malé nádvoří uprostřed se studnou, konírna a jižní věž, to vše bylo dominantou celého stavení. Mniši se živili rybolovem, chovaly koně a též získávali drobné dotace od krále. Pomáhali, kde se dalo, a kde zrovna bylo potřeba nějakého toho dobrodiní. Lasy opat kláštera se nemohl jen tak smířit se smrtí svého otce. Noc co noc se probouzel s nočními můrami upocený a ustrašený. Nemohl žít již v tomto městě, ani v této zemi. Ještě několik dní trvalo Lasymu, než byl připraven na cestu. Především se musel přesvědčit, že opatství bude fungovat jak má, a že se vněm dostane každému poctivému člověku pomoci a hlavně útěchy. Na cestu si vzal pár stříbrnáků, vak s pecnem chleba a měch s vodou. Nic více tento skromný mnich nepotřeboval. Na konci cesty, která vedla k Mirlonskému opatství se Lasy zastavil, otočil a smutkem ve tváři se naposledy zadíval ke svému domovu. Chvíli tam jen tak nehybně stál a sledoval onu kamennou stavbu, která z dáli vypadala jak špendlíková hlavička. Do kusu hadříku, který vyndal ze své torny, si utřel své slzící oči a pomalými kroky se vydal k přístavu. Slunce pálilo jako čert, obloha byla blankytně modrá, bez jediného mráčku. Lasy byl na cestě již několik hodin, když zdáli se mu začal rýsovat obraz majáku z Myrlornského přístavu. Již několik set kroků dělilo Lasyho od cíle své cesty. Místní přístaviště nebylo tak velké, několik mol s nákladními i obchodními loděmi čekajících na zakázku, rybářské bárky, místní hostinec a několik z části poničených budov sloužících bůh ví čemu. To vše tvořilo celý komplex. Lasyho kroky vedli právě ke „Zlaté rybce“. Hostinec byl poloprázdný a né zrovna vábný. Po celé místnosti šla silně cítit rybina. Lasy usedl ke stolu v zadu v rohu a gestem své ruky dal hostinskému najevo, že by si rád poručil. Po chvíli přišel muž, jehož pupek by se dal přirovnat k obrovské dýni. Měl velký hustý černý plnovous, v puse fajfku a hrozně ušmudlanou zástěru. Lasy si objednal korbel medoviny, kterou hned zaplatil. Nechtěl se v tomto podniku déle zdržovat. Byl unaven z cesty a chtěl se především občerstvit. Po posledním doušku si otřel ústa do rukávu a šouravým unaveným krokem se vydal po dřevěném molu k Orce. K obchodní lodi, která převážela jak lidi, tak náklad až na druhou stranu moře. Kapitán byl postarší muž, ale jeho tělo vypadalo na někoho kdo je v plné síle. Jeho tvář byla ošlehaná dálkami. Riel, tak se kapitán jmenoval Lasyho znal. Né jednou si mniši u něho vyzvedávali koření a léky. Vzájemně se oba muži pozdravili a na důkaz přátelství objali. Lasy pověděl Ryelovi o své cestě a ten s vlídným úsměvem souhlasil. Zavedl ho do kajuty a silným hlasem pravil „Ráno odplouváme starý brachu“. Bylo pozdě odpoledne a Lasy byl vskutku vyčerpán onou cestou, proto s chutí ze sebe shodil plášť a ulehl na dřevěnou postel. Pod hlavu si vsunul svůj vak a netrvalo dlouho a po celé kajutě se rozléhalo hlasité chrápání. Lasyho probudilo až kymácení lodi. Byl natolik unaven z předešlého dne, že ani nepostřehl, že Orka je už dávno na cestě. Protáhl se a hlasitě zívl. Vstal z pelestě a svůj obličej omyl vodou z kádě. Otevřel svou kabinu a po dřevěných vrzajících schodech se vydal na palubu. Hned co vyšel ven, tak ho přivítal opravdu krásný slunný den. Obloha blankytně modrá. Vzduch voněl od moře. Dálkou a novým poznáním. Lasy se maličko zasnil. Do reality ho převedl až silný úder do zad. To Ryel pozdravil svého přítele. „Tak co brachu není na moři krásně?“ pravil a Lasy mu jen přikývl. „Pokud zůstane takové počasí a stejný vítr dorazíme ke břehům Kelevaru již zítra ráno“ dodal, opět poplácal Lasyho po zádech a vydal se směrem ke kormidlu. Moře a houpání lodě zrovna Lasymu moc nesvědčilo. Brzy se dostavila nevolnost. S žaludkem na vodě se tento muž jen tak, tak dopotácel do své kajuty… Doslova sebou plácl na postel a z hluboka oddechoval.Lasy ani nepocítil, že pomalu usíná. Ze snu ho opět vyvedla až Orka. Houpala se ze strany na stranu, z paluby šel slyšet hluk a řev. Vlny běsníc narážely na lod. Přišla bouře. Lasy snažíc se udržet na nohou se pokoušel dostat na palubu. Jaké bylo jeho překvapení, když uviděl, jak stožáry s plachtami jsou v plamenech, jak posádka pobíhá z jedné strany lodě na druhou. Běsnící moře valilo vodu přes palubu. Vlny byly tak obrovské, že se člověk musel pevně něčeho držet, aby ho nějaká z nich nesmetla. Situace byla tak vážná, že Riel přikázal opustit lod. Většina mužů přeskočila dřevěné zábradlí a skočila na milost, či nemislost do spárů běsnícího moře. Lasy byl jedním z nich. Jeho tělo unášeli vlny a jediné čeho byl schopen, bylo bezmocně sledovat potápějící se Orku. Jen pár minut trvalo, než se cela bod potopila a hladina se zavřela. I přes bouři šli všude kolem slyšet hlasy volající o pomoc. Všude plavali trosky z lodě. Lasy se zachytil dřevěné bedny. Pomalu se na ní vyškrábal a v mdlobách se nechal unášet. „Vstávej, probuď se člověče“ Lasy otevřel oči a spatřil nad sebou postavu v černé robě. Podle hlasu bylo patrné, že jde o ženu, avšak její tvář byla zahalená do orčí masky. Lasy ležel nehybně na zemi. „ Tak vstávej a poděkuj pánu bohu, že tě moře vyplavilo právě zde.“ Pravila žena a pomáhala Lasymu se dostat na nohy. „Komu vděčím za záchranu“ optal se Lasy. „Mé jméno je Millie, jsem obchodnice, ale všichni mě znají, jako ženu s orčí maskou. Vítej, cizinče, vítej v Kelevaru“. [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5 ( Celý článek \| Autor: Lasy \| Počet komentářů: 192 \| Přidat komentář \| )


	Dnešní datum: 13. 11. 2018	• Hlavní stránka • Seznam rubrik • Kelevar.cz • Fórum


	Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. Za všechny články zodpovídají jejich autoři. Kopírování jen se souhlasem autorů. \| Technická podpora - Gordon @ Kelevar.cz (2004-2007)