 |
|
 |
|
30.04.2011: Již zítra nové číslo! Máme zde další přelom měsíců a to znamená jediné - Vaše oblíbené noviny vydávají další číslo! Hrdě Vám představujeme nálož článků, která Vás odnese z Britainu až do Trinsicu! *Usmál se* Příjemné počtení přeje celá redakce Zemského Trubače!
01.02.2009: Nová redakceDnešním dnem, vyšlo první číslo vydané novým redakčním týmem. Také byly odstraněny některé drobné technické chyby na tomto webu. Přejeme Vám příjemné čtení.
04.09.2006: ÚpravyProběhly drobné úpravy, které se týkaly technického stavu tohoto webu. Byla aktualizována verze phpRS na poslední 2.8.0, s touto verzí přišlo několik změn. Bohužel jsme museli vymazat databázi čtenářů, proto se prosím zaregistrujte znovu, abyste mohli psát komentáře pod svým jménem.
|
|
|
 |
|
 |
 |
|
 |
|
<<
Leden
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
|
|
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
Pohádka o hodném Vlku a Báseň s věnováním
Vydáno dne 01. 02. 2009 (3195 přečtení)
Nyní trochu mimo Kelevar zajdeme. Pro ty co si rádi počtou krásnou pohádku, protože mě osobně se dost líbí, možná má podivný konec, ale stojí za to si jí přečíst.
Ale k básním se zase na Kelevaru vrátíme, protože je pro Mariane.
O vlkovi a malé ovečce
Tato bajka je o jednom vlkovi, který byl velmi hodný, ale neměl žádné přátelé. Tedy až jednou...
Po lesní klikaté cestičce v Zeleném lese si vykračoval šedý vlk, autorita sama o sobě, jeho rysy byly ušlechtilé, srst měl krásně učesanou, zuby bílé jak perly a ani nesmrděl jako ostatní vlci. Ti byli nejraději, když se mohli vyválet v něčem smradlavém, ale on ne. Šedý vlk voněl po fialkách a spadaném listí.
A tento vlk si s úsměvem na tváři a radostí z krásného a slunného dne, vyšel na procházku. Neměl v úmyslu zabíjet a trhat obyvatele lesa, ale jen se projít. Najednou, když se právě vyhnul velkému mraveništi, se před ním objevila malá ovečka. "Co tu dělá taková malá ovečka? Doufám, že se mě nelekne," pomyslel si vlk a ostrým zrakem pozoroval malou třesoucí se ovečku. "To je můj konec!" mihlo se jí hlavou, hned jak ho uviděla a začala se třást. Nakonec nevydržela to napjetí, upadla na zem a začala strachy bečet na celé kolo. Vlk nevěděl co udělat, ale chtěl ovečku utišit a pomoci jí, a tak k ní promluvil: "Neboj se mne ovečko, nejsem jako ostatní vlci, já nejsem zlý, já jsem hodný." Ovečka se vzchopila, přestala plakat a bečet, podívala se na vlka svýma krásnýma očima a zeptala se ho: "Opravdu mi nic neuděláš?"
"To víš že ne. Copak tady děláš? Neměla bys být se stádem na louce a pást se?" chopil se slova vlk a sedl si na zem plnou spadaného jehličí.
Ovečka vyskočila, až to zaklapalo, utřela si zbytek slz z očí a odpověděla mu: "Máš pravdu vlku, ale já jsem se ztratila a nemůžu najít cestu zpět," v očích ovečky se opět zaleskly slzy. Vlk se na to nemohl dívat a tak se nabídl: "Mohl bych ti pomoci, já tento les a jeho okolí znám jako nikdo jiný a vím, kde tvé stádo většinou bývá... Odvedu tě tam!" Ovečka souhlasně přikývla a už šli.
Cesta netrvala dlouho a za tu krátkou dobu ovečka zjistila, že se vlka opravdu nemusí obávat.
A najednou byli na velké zelené louce na kraji lesa, kde se páslo stádo ovcí. Ovečka poděkovala vlkovi a na památku mu darovala svůj zvoneček.
A od té doby po celém lese a širém okolí byl tento vlk znám jako "Přítel ovcí", protože se už neživil ovčím masem.
Báseň
Připravil sem si pro jednu osůbku takovou menší básničku, je to překvapení.
Snad vám to nevadí a bude se líbit , báseň jsem složil sám.
Kdo si jí přečte bude vědět o čem báseň je a co její text znamená.
Pro Mariánku Ovinku.
Co se stane, když člověk umře?
Bude mu hůř a nebo dobře?
Bude nový žívot, nebo už nic?
Dokáže mi o tom někdo říct víc?
Je mnoho lidí, co věří v další život,
a někteží, že půjdou do nicot.
Někteří, že už žijeme druhý život,
protože spáchali sme hodně křivot.
Proč mám vlastně žít?
a spoustu trápení mít?
Když jde to jednoduše ukončit,
a ty co mě nesnáší podpořit.
Ale už jsem našel důvod,
abych nezahodil svůj původ.
Abych ještě žil,
a pro někoho snil.
Jsi to ty Mariánko,
i když já pomáhám ti malinko.
Ty pro mě děláš dost,
a to je pro mě ten most.
Z kterého nikdy neskočím,
a svůj život neukončím.
Dokud jsi tu ty,
a plníš mi mé sny.
Dokud mě ještě držíš nad vodou,
naplňuješ mé srdce pohodou.
Tak chci ti toto říct básničkou,
ale nechci trápit tvou hlavičku nádhernou.
Ty jsi v mém srdci,
a já tě mám rád přeci.
To ovšem ty už víš,
a možná taky o tom někdy sníš.
O tom že se setkáme,
a jako kamarádi si pivko dáme.
Že dám ti sladkého medvídka ,
A to je fuk toto je jen povídka.
To je básnička pro tebe Mariánko , abys věděla jak si Tě cením a sem rád za to že tě mám. Tvůj Vasiláček.
Chtěl bych poděkovat redakci Zemského Trubače že mě dalo místo pro tento článek který je trošku mimo téma ...
( Celý článek | Autor: Vasilo Koroptev |
Počet komentářů: 210 |
Přidat komentář |
 | Zdroj: Vasilo Koroptev )
|
|
 |
|
 |
|
|